Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Lucie měla v práci pověst nenápadné účetní, která moc nemluví a drží se stranou. Všechno se změnilo během jedné klíčové porady, kdy musela nečekaně vystoupit. Najednou ukázala, co v ní skutečně je.
Vždycky jsem byla považovaná za tu tichou, co sedí v rohu a mlčky něco ťuká do klávesnice. V kanceláři jsem se nejlépe cítila za monitorem, v papírech a tabulkách, kde si člověk vystačí s pár slovy a často stačí jen kývnout hlavou.
Na firemních akcích jsem byla spíš pozorovatel. Nikdy jsem se necpala do středu dění, nevyprávěla vtipy a nevedla dlouhé debaty u kávy v kuchyňce. Občas jsem zaslechla, jak o mně šeptají: „To je ta Lucie z účtárny, ona je taková... no, tichá.“
Jednou se ale všechno změnilo.
Šéfová mě zaskočila
Do e-mailu mi přišla pozvánka na pravidelnou poradu vedení, kam jsem chodila jen proto, abych lidem odevzdala různé přehledy a rychle zase zmizela. Tentokrát ale šéfová psala, že bude potřeba prezentovat výsledky za poslední kvartál a připravit i návrhy na úspory.
„Lucie, zvládnete to?“ zeptala se mě v kuchyňce.
„Samozřejmě,“ odpověděla jsem klidně, i když mi po páteři projel mráz.
Celý večer jsem doma připravovala prezentaci. Tabulky, grafy, poznámky. Věděla jsem, že tentokrát nebude stačit jen pár slov. Bude potřeba obhájit výsledky, vysvětlit změny a reagovat na dotazy.
Všechny jsem překvapila
Ve čtvrtek ráno jsem dorazila do zasedačky s předstihem. Kolegové z jiných oddělení se bavili, vtipkovali a někteří na mě kývli. Nikdo nečekal, že bych mohla říct něco zásadního.
„Tak, Lucie, jste na řadě,“ pobídla mě šéfová.
Postavila jsem se před obrazovku a začala prezentovat. Nejprve jsem byla nervózní, ale jakmile jsem začala mluvit o číslech, všechno ze mě spadlo. Když jsem skončila, v místnosti bylo ticho.
„Lucie, tohle je skvělá práce,“ řekla po chvíli šéfová. „Nechcete se zapojit i do přípravy rozpočtu na příští rok?“
Kolegové na mě překvapeně hleděli. Nikdo nečekal, že ta tichá účetní přijde a dokáže s jistotou prezentovat před celou firmou. Popravdě jsem to nečekala ani já.
Kolegové mě začali brát vážně
Po té poradě za mnou začali chodit lidé, které jsem dřív znala jen podle jména. „Lucie, to bylo fakt dobré. Můžu se na vás obrátit, když budu potřebovat poradit s fakturací?“ ptala se mě kolegyně z marketingu. „To bylo fakt zajímavé. Můžeme si někdy sednout a probrat to podrobněji?“ zajímal se kolega z IT.
Bylo to poprvé, kdy mě někdo skutečně vnímal jako odbornici, ne jen jako tu, co mlčí v rohu a něco dělá.
Začala jsem chodit na obědy s ostatními, zapojovat se do debat a kolegové mě zvali na týmové akce. Už jsem nebyla jen „ta tichá účetní“, ale někdo, kdo má co říct.
Změnila jsem se
Od té doby se toho změnilo hodně. Získala jsem větší sebevědomí a naučila jsem se vystupovat před lidmi. Když mě šéfová požádala, abych vedla jeden zajímavý menší projekt, souhlasila jsem bez váhání.
Dnes už nejsem ta žena, kterou nikdo nezná. Už se nebojím říct, co si myslím. A když si někdo v kanceláři šeptá o tom, jak jsem byla dřív tichá, jen se usměju. Vím, že stačí jedna příležitost, a všechno se může změnit.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
