Veronika (60): V práci mě pěkně štvou mladší kolegové. Nastavený systém nefunguje a já na to doplácím

Před rokem jsem začala pracovat v menší firmě. Pracuji na ekonomickém úseku a mám šest mladších kolegů. Jenže se mi zdá, že jsou pěkně vyčůraní.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (40): Na večírku jsem náhodou odemkla kolegův telefon. To, co jsem v něm našla, mě bude pronásledovat do konce života

Zajetý systém ve firmě se mi nelíbí

Máme ve firmě moc přívětivé prostředí. Zaměstnavatel se snaží, abychom měli příjemné podmínky k práci. Máme hezkou kuchyňku, kde máme k dispozici lednici. Každé ráno je lednice naplněná minerálkami. Každý člověk má jednu minerálku na den. Dále máme od zaměstnavatele ráno v lednici obloženou housku ke snídani.

Dodržuji striktně to, co je nastavené. Nikdy bych nesnědla víc než jednu housku a to samé platí i o minerálce. Jenže moji mladí kolegové mají divné manýry. Když je někdo nemocný, ihned se vrhnou na jeho příděl. Zmizí housky i minerálky. Dokonce se mi stalo, že jsem šla ráno k lékaři a někdo omylem řekl, že už do zaměstnání nedorazím.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (38): Nová práce po letech na mateřské je pro mě náročná. Mám pocit, že mezi mladé kolegy nezapadám

Velké překvapení v kuchyňce po příchodu

Od lékaře jsem přišla v deset hodin a těšila jsem se na obloženou housku. U lékaře jsem musela být na lačno a spoléhala jsem na to, že se v práci po příchodu najím. Otevřela jsem lednici a nebyla v ní jediná houska. „Jé, Veroniko, pardon. Někdo tady pronesl, že dnes už do zaměstnání nepřijdeš, a tak jsem to snědl,“ válel se smíchy kolega.

Ale že by mi došel do bistra přes ulici koupit jinou housku, to ne. Musela jsem si ji na vlastní náklady koupit já. Vadí mi, že dnešní mladá generace nerespektuje nic. Jakmile něco mohou urvat, tak je to jejich. Nezajímá je nic. Jen vlastní prospěch. A ještě se všemu smějí a dělají si z nepříjemného zážitku legraci.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (32): Vztah s kolegou ukončilo moje povýšení. Jeho vtípky o mně byly poslední kapkou

Káva mě vyjde na hrozné peníze

To samé platí ohledně kávovaru. Máme ho od zaměstnavatele k dispozici, ale kávu si do něho musíme kupovat z vlastního. Mezi kolegy je zajetý systém, že každý měsíc je vybírána stovka na kávu. Vadí mi na tomto systému vše. Jednak kolega kupuje drahou kávu, praženou v soukromé pražírně, a cena kilového balení je víc než tisícovka. Podle mého zbytečná rozmařilost.

„Veroniko, chceme si na kávě pochutnat. Je to obřad. Nechceme kávu z obchodního řetězce,“ argumentoval kolega na moje připomínky. A navíc je to systém značně nespravedlivý. Já piju jednu kávu denně a kolegové si dělají třeba pět káv denně. A to je sakra rozdíl. Zdá se mi, že já platím jak mourovatá a vypiju za měsíc minimum šálků oproti kolegům. A opět platí, že jsou jako urvaní ze řetězu. Asi kávu přestanu v zaměstnání pít a odmítnu přispívat. Budu si vařit kávu rozpustnou a bude to.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lukáš (39): Drzost mého kolegy nezná mezí. To, co si dovolil na školení, jsem těžce rozdýchával