Zuzana (38): Nová práce po letech na mateřské je pro mě náročná. Mám pocit, že mezi mladé kolegy nezapadám

Kdo by to byl řekl, že v mém oboru bude po sedmi letech na mateřské všechno úplně jinak. Jsem pomalu nejstarší ve firmě, nerozumím slangu mladých a nad mojí prací jen protáčí panenky. S takovou budu muset hledat úplně jiný druh obživy.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (39): Nechtěla jsem doma na mateřské zakrnět, tak jsem si našla chůvu. Nestačím se divit, kolik lidí kolem mě to odsuzuje

Všechno se za poslední roky hodně změnilo

Na mateřskou dovolenou jsem před sedmi lety odcházela s hlavou v oblacích. Myslela jsem si, že mě čeká pohodový čas s miminkem a do roka se budu moci postupně vrátit do své bývalé práce alespoň na částečný úvazek. Nakonec to až taková procházka růžovým sadem nebyla. Sotva jsem se po dvou letech vzpamatovala, znovu jsem otěhotněla.

Nakonec jsem tedy zůstala doma o dost déle a moje pracovní místo tou dobou dokonce zaniklo. Když už jsem měla obě děti ve školce a ve škole, čekala mě nová práce. Sehnala jsem ji docela snadno díky bývalé kolegyni. Bez ní bych neměla šanci. Projít výběrovým řízením se sedmiletou pauzou bylo v mém oboru skoro smrtící.

Pracuji jako grafička a držím se oblasti reklamy. Když jsem tedy nastupovala do nové firmy, zarazil mě věkový průměr kolegů. Opravdu se za těch pár let všechno změnilo. Tehdy jsem patřila k těm mladším. Nyní jen stěží potkám osobu nad čtyřicet let. Je to leda uklízečka anebo ředitelka. Možná trochu přeháním, nicméně v mém týmu je všem něco přes dvacet.

Mohlo by Vás zajímat:

Darina (34): Vracela jsem se do práce po mateřské nadšená. Hned první týden ale začali plánovat můj odchod

S nikým si absolutně nerozumím

Vůbec nestíhám řeč těch lidí, jakoby mluvili jiným jazykem. A to samozřejmě někteří vskutku mluví. Každý je jak zrychlený a neustále chrlí něco vtipného. Polovina výrazů i témat mi těžce uniká. Nemám s těmi lidmi kromě práce skoro žádný společný zájem.

Na oběd mě sebou nikdo nebere, jen jednou jsem se ocitla na společném jídle s kolegyní a byl to trapas. Byla jsem zvyklá s kolegy debatovat prakticky celý den, obědy vždy patřily k příjemné části dne. Dost mi to chybí, ale vem to čert. Horší je, že si nesedneme ani po pracovní stránce.

Byla jsem zvyklá na nějaké tempo, nápady a určitý styl. Ukazuje se, že cokoliv vytvořím podle zadání, není dobře. Neustále po mně chtějí něco předělávat a všimla jsem si, že dávají oči v sloup. Jsem z toho naštvaná a moje sebevědomí klesá. Myslela jsem si, že po dětech si nebudu brát takové věci osobně.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (33): Nechci být matka na plný úvazek. Mateřská mě bavila půl roku a už bych se klidně vrátila do práce

Tempo nestíhám a jsem ve stresu

Na jednu stranu je to samá schůzka, kdy řešíme nápady a představy klienta. Večírky nebo teambuildingy. Jenomže pak zbývá málo času na práci a já to vražedné tempo nestíhám. Šéfové si myslí, že budu pracovat i o víkendech a po večerech. Tak jsem se ozvala, že to rozhodně dělat nehodlám.

„Jak chceš. Ale poprosím Moniku, ať přes víkend udělá ten print za tebe. Ona ochotná je,“ uzavřel to šéf nekompromisně. S takovou za chvíli nebudu mít co na práci a nic si nevydělám. Na jednu stranu chtějí mladí lidé víc odpočívat, na druhou stranu prací žijí a jsou ochotni ji vykonávat prakticky bez přestávky. Jsem už asi staré železo do šrotu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (37): Kolegyně v jednom kuse mluví o nemocech nebo je u lékaře. Já pak za ni musím dohánět práci