Facebook
Instagram
Před třemi měsíci podstoupila maminka Hanka Samsonova oboustrannou mastektomii, kterou uzavřela nejzásadnější kapitolu léčby agresivního nádoru prsu. Po rekonvalescenci má před sebou další výzvu, naučit se žít bez prsou. Jaký je to pocit, o tom se rozepsala v dalším pokračování svého boje s rakovinou.
V otázce, zda si nechat vzít prsa, měla pětatřicetiletá tlumočnice jasno hned, jak ji před ni lékaři postavili. Jako nosička mutace v genu BRCA1 si příliš vybírat nemohla. Koncem listopadu proto podstoupila oboustrannou mastektomii a těšila se na pořádné pevné trojky, které si nechá udělat. Od té doby se ale leccos změnilo. Co, to Hanka podrobně popisuje ve svém vyprávění. A věnuje se také tomu, jak vypadá život bez prsou a proč si po mastektomii přijde stále stejně ženská.
Zvažuji, zda si nechat prsa zrekonstruovat, či nikoli
Věřím, že pro většinu žen, jež musely podstoupit mastektomii, může ztráta poprsí znamenat i ztrátu ženství. Chápu to a rozumím tomu. Mně se tyto myšlenky hlavou také mihly, ale jen krátce. K životu přistupuji pragmaticky a stejně tak i k těmto, pro někoho těžkým rozhodnutím. Už na začátku jsem si řekla, že vlasy nejsou ruce - dorostou, a když dojde na nejhorší a nevyhnu se mastektomii, neznamená to konec. Brala jsem to sportovně a s vedoucím chirurgem jsme se na konsiliu zasmáli tomu, že budu mít konečně pořádné pevné trojky…
Prsa se totiž dají zrekonstruovat. Anebo také ne, pokud se pro to pacientka rozhodne. Je totiž jen na ní, zda nová prsa bude chtít. Jsem jednou z těch váhavých. Zvažuji, zda do toho jít, nebo ne. Má to své výhody i nevýhody.
Po operaci mě překvapil pocit chladu v oblasti hrudníku
Ale pěkně popořádku. Jaký je život bez prsou? Můžu na rovinu říct, že v lecčem jednodušší než s nimi. Méně bolí záda, nic vám nepřekáží, když běžíte nebo ležíte. Pocit je to stejný, jako když dívka dospívá a prsa jí teprve mají narůst. Prostě tam nejsou a je to přirozené. První dny po operaci, když už jsem měla jen elastický obvaz, jsem se cítila, jako bych shodila pět kilo. Cítila jsem se - kromě všeho, co je s operací spojeno - lehčí.
Když jsem přijela domů, byla mi na hrudník zima. V noci jsem se načapala, že nevědomky spím s pažemi zkříženými přes hruď, a tak si ji zahřívám. Když jsem ruce sundala, byla mi opět zima. První dny jsem kvůli pocitu chladu chodila se šálou nebo šátkem převázaným přes hrudník. Ono když člověk přijde o vrstvu tuku, žlázovité tkáně, opět tuku a zbude mu jenom kůže, je logické, že je mu zima. Také jsem mnohem více cítila na dotyk tlukot srdce.
Vzhledem k tomu, že mám vyoperované i podpaží (kompletně mi odstranili uzliny), zažívala jsem i velmi zvláštní a nepříjemný pocit, když jsem pila studenější nápoje. Znáte to, když se v létě napijete studené vody, jak vám chlad postupuje přes hrudník až do žaludku? Tak tady je to stejné. Až na to, že cítíte chlad v podpaží a v ruce. Je to opravdu divné. A tak jsem se vyhýbala všemu studenému. Tyto příznaky však časem odezněly. Zůstává pouze necitlivost v podpaží a částečně i v paži.
Ztráta prsů se pro mě nerovná ztrátě ženství
Život bez prsou je pro mě vlastně pohodový. Nemám pocit, že by se něco radikálně změnilo. Ano, nemohu nosit hluboké výstřihy, ale na ty jsem si nepotrpěla ani do operace. V některém oblečení nevypadá plochý hrudník tak dobře, ale to není podstatné. Nejsou to prsa, co dělá ženu ženou. Ale její chování, charakter, způsob myšlení, její nálady, ale i její hřejivá náruč. Prsa jsou bezesporu symbolem ženství, stejně jako boky či pas, ale nejsou symboly jedinými. Jinými slovy - ztráta poprsí pro mě nebyla ztrátou ženství.
Slovo odborníka
Žít bez prsou, jednoho ze symbolů ženství, může být velmi obtížné. Nikoli z fyzického hlediska, ale psychického. Trpí tím totiž naše sebevědomí a vnímání sebe sama jako atraktivní ženy. Co si v takovém případě počít? Jak se po psychické stránce vyrovnat s následky mastektomie? Na to odpovídá koučka Sylvie Mobagi.
"Prsa jsou 'nástroj' na to, abychom se postaraly o děti, nakojily je. Pro mnoho žen jsou ale také velmi zásadní z pohledu 'jsem žena'. Možná bychom se my, ženy obecně, měly více chválit za jiné věci, než jsou prsa. Nejen ženám po mastektomii bych proto doporučila, aby se každý den pochválily za něco, co se jim povedlo. Nemělo by to být nic o tom, jak vypadají, ale jaké jsou 'uvnitř'," ozřejmila Sylvie, která vystudovala aplikovanou psychologii na University of Maryland.
Na sebevědomí, takovém tom opravdovém, které nevychází z našeho vzhledu, bychom podle koučky měli pracovat celý život. A podporovat ho i ve svých dětech. "Nicméně pokud by se mi do poradny dostala dáma po mastektomii, která neměla čas na tom pravém sebevědomí pracovat, jeden tip mám. Jediné pravidlo, které 'musíte' dodržovat, je, abyste se líbila sama sobě. Pokud se necítíte dobře, když jdete ven, tak si vezměte podprsenku, klidně vycpanou ponožkami, a jděte. Budete to zase 'vy'. Doma samozřejmě o vaší nemoci a operaci vědí, ale venku ze sebe budete mít lepší pocit. A to je jediné, na čem záleží," zdůrazňuje koučka.
"Nezáleží na tom, kdo si co myslí a říká, ale pokud se vy takto budete cítit více žensky, proč byste to neudělala? Pomozme si, jak můžeme. Na světě máme jen jednu povinnost, nebo úkol chcete-li, a to je 'být šťastní'. To je jediné, na čem záleží. A pokud se budete cítit lépe na duši, i vaše tělo se bude brzy cítit lépe. Zajděte si na pedikúru, manikúru, k holiči, na kosmetiku. Užijte si každý den, buďte krásná a šťastná, na ničem jiném nezáleží," uzavírá Sylvie Mobagi.
Díky epitézám můžete prsa mít, nebo je odložit
Teď jsem již tři měsíce po operaci, a tak jsem se rozhodla pořídit si speciální spodní prádlo s řádnými epitézami. Epitézy jsou prsní náhrady pro ženy, jež o jedno či obě prsa přišly. Dělají se v různých velikostech, a tudíž jsou i různě těžké. Epitéza je důležitá zejména pro ženy, které přišly o jedno prso, aby se vyrovnal tlak na páteř a nedocházelo k jejímu křivení.
Ženy po oboustranné mastektomii tento problém v podstatě řešit nemusí a mohou prsa buď nosit, nebo nenosit - jak se jim zlíbí. Toto je pro mě bezesporu velká výhoda. Jdu do divadla nebo do restaurace a chci vypadat hezky? Obleču si prsa. Jdu cvičit nebo jdu na procházku? Prsa sundám, akorát by překážela. Epitézy se vkládají do speciální podprsenky s kapsami nebo je možné je vložit i do vlastní podprsenky.
Takové prádlo se prodává ve specializovaných obchodech nebo v některých zdravotnických potřebách, např. při nemocnicích. Chirurg vypíše poukaz na epitézy a ten předložíte v obchodě. Některé zdravotní pojišťovny na tyto pomůcky onkologickým pacientkám přispívají.
Nemám pocit, že bych se měla stydět. Ani ve sprchách
Co se týče následné péče a sledování, lékaře bude zajímat jakákoli změna, která by mohla v místě poprsí nastat. Při každé kontrole mě onkoložka klinicky vyšetřuje, tj. prohmatá operovaná místa, zeptá se na případné obtíže či změny, kterých bych si sama všimla. Předpokládám, že časem se přidá i nějaký ultrazvuk, popř. mamograf, ale ten si bez prsou zatím neumím představit. Nebudou však sledovat pouze poprsí, ale rovněž stav reprodukčních orgánů. Čeká mě vyšetření na hereditární gynekologii a pravidelné kontroly na běžné gynekologii - ultrazvuk vaječníků a dělohy. BRCA1 pozitivní pacientky totiž může postihnout nejen rakovina prsu, ale i rakovina vaječníků.
Na závěr bych ještě ráda dodala, že okolí si změny často ani nevšimne. Samozřejmě ten, kdo o tom ví, to pozná. Ale kdo mě nezná, ani by neřekl, že prsa nemám. Vidět to jde například v plavkách u bazénu, ale mně to nevadí. Nemám pocit, že bych se měla za něco stydět. Ano, ve sprchách jsem se setkala se zvědavými a udivenými pohledy, ale své jizvy beru jako zdroj síly. Vím, co pro mě znamenají. A vím, čím jsem si musela projít. Jizvy jsou jen vrcholek ledovce. Když je každý den vidím v zrcadle a dívám se na sebe, tak nevidím šrámy, smutek nebo lítost nad tím, co se stalo. Vidím sílu, odhodlání a vůli jít dál.
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Související články
