Můj boj s rakovinou: Dva a půl roku po ukončení léčby čekám miminko, pochlubila se Hanka Samsonova

Hančin příběh zaujal na sklonku roku 2022 mnohé z vás, čtenářek Lifee. Bývalá překladatelka ve svých příspěvcích dopodrobna a bez příkras popisovala svůj boj s agresivní rakovinou prsu, která ji postihla v pouhých 35 letech a vyústila v odnětí obou ňader.

Hančino odhodlání se nemoci postavit čelem se pro mnohé stalo inspirací nejen ve vlastním souboji s tímto vážným onemocněním, ale také přimělo spoustu z vás objednat se na mamograf. Právě prevence, jíž je zasvěcen měsíc říjen, totiž hraje klíčovou roli v časném záchytu choroby a její úspěšné léčbě.

Od té doby už ale uplynuly více než čtyři roky a Hance se splnil jeden velký sen. Na jaře se dověděla, že je těhotná. A co víc, Jaroušek se dočká vytouženého brášky. „Čekal na něj od dvou let, kdy se sotva naučil mluvit. Neuběhl měsíc, aby se na něj neptal,“ píše Hanka Samsonova. „Poté, co jsme mu oznámili, že brášku mít bude, úplně rozkvetl. Každý den mi hladí bříško, tulí se k němu, dokonce si s ním povídá,“ dodává Hanka v neuvěřitelném příběhu, který psal sám život.

Hanka Samsonova o svém rozhodnutí žít "nahoře bez": V běžném životě mi prsa nechybí, občas nosím protézy

Miminko k nám přišlo po roce neúspěšných pokusů

Se snažením se o miminko jsme samozřejmě nemohli začít hned. Po chemoterapiích a biologické léčbě potřebuje tělo odpočinek, řádně se zotavit a to není něco, co se stane přes noc. Obecně by se žena měla pokoušet otěhotnět po dvou letech od poslední chemoterapie a minimálně půl roku po biologické léčbě. Tyto lhůty jsme dodrželi (a ještě o něco déle).

Zhruba rok jsme se pak snažili, ale bez úspěchu. Proto jsme se obrátili na reprodukční centrum. Tam nám po sérii testů řekli, že otěhotnět přirozenou cestou sice lze, ale může to trvat i několik let, které prostě nemám vzhledem k tomu, že mě ještě čeká odstranění vaječníků.

Rozhodli jsme se tedy pro IVF a z asi pěti nebo šesti pokusů jsme získali jedno zdravé embryo, které mám nyní u sebe a vesele mě pokopkává. V tomto se na nás osud opravdu usmál a požehnal nám.

Můj boj s rakovinou: Nejvíc mě hřeje fakt, že můj příběh spoustě žen pomohl, píše na závěr Hana Samsonova

Jaroušek čekal na brášku od dvou let

Když jsme se dověděli, že je miminko na cestě, měli jsme s manželem přirozeně velkou radost. Nadšený byl ale i náš syn Jaroušek. Ani bych od devítiletého kluka tak radostnou reakci nečekala. Nutno ale podotknout, že na brášku čekal od dvou let, kdy se sotva naučil mluvit. Neuběhl měsíc, aby se na něj neptal. Někdy to nesl statečněji, jindy ho to trápilo více.

Od chvíle, co jsme mu oznámili, že brášku mít bude, úplně rozkvetl. Každý den mi hladí bříško, tulí se k němu, dokonce si s ním povídá. Večer, když se loučíme na dobrou noc, na brášku nikdy nezapomene. Už si i naplánoval, že si vezme na starost jeho sportovní a šachovou výchovu (sám hraje fotbal a šachy mu jdou velmi dobře).

Ke mně se Jája chová opravdu krásně - ptá se mě, jak se cítím, zda nepotřebuji s něčím pomoct, je vůči mně mnohem ohleduplnější, starostlivější a sám aktivně nabízí pomoc.

Můj boj s rakovinou: Místo radosti se po operaci dostavila deprese. Strach, že se všechno vrátí, píše Hana Samsonova (36)

Už teď vím, že nebudu přenášet

Lékaři mě „hlídají“ jen o trochu více než běžnou nastávající maminku. Jsem v remisi už téměř tři roky, takže stále docházím na pravidelné kontroly na onkologii, na ultrazvuky hrudníku a uzlin, na krev… Onkoložka je o mém stavu informována a během těhotenství se uvidíme celkem dvakrát, což je více než za běžných okolností.

V porodnici už mi řekli, že onkologické pacientky a ty po IVF by se neměly nechat přenášet, protože porody poté bývají náročnější. Rozhodně to ale neznamená, že bych musela rodit vleže na zádech. Jarouškova brášku bych chtěla přivést na svět v nemocnici Na Bulovce.

Nejen proto, že to máme velmi blízko, ale probíhala tam celá moje onkologická léčba, takže nikdo o mně nemá víc záznamů než oni. To je obrovská výhoda. S porodní asistentkou jsme se dohodly, že před termínem přistoupíme k takovým těm babským radám na přirozenou podporu porodu. Samozřejmě by bylo krásné, kdyby vše šlo jako s Jájou, který se rozhodl přijít na svět ve 40. týdnu...

Můj boj s rakovinou: Bolest, ale i obrovská úleva, popisuje oboustrannou mastektomii Hana Samsonova

Že nemůžu kojit, mě mrzí, ale má to i výhody

Kojit po porodu samozřejmě moci nebudu. Jsem proto velmi vděčná, že jsem měla možnost dva a čtvrt roku kojit alespoň Jáju. Nyní to bude jiné, budu se učit něco nového. Jája byl na umělém mléku jen pár dní, když jsem byla krátkodobě hospitalizována, takže nemám zkušenosti s tím, jak to chodí.

Ale od kamarádek, které nemohly kojit nebo se jim to nepodařilo, zjišťuji praktické informace a zároveň hledám informace v ověřené literatuře. A jestli je mi to líto, že nemůžu kojit? Ano, samozřejmě. Pro dítě je to nejlepší způsob výživy, nejpřirozenější. Navíc máte jídlo takříkajíc vždy s sebou.

S lahvičkami to bude jiné a bezesporu náročnější. Ale má to i své výhody. Už jsme se domluvili s manželem, že se budeme v krmení střídat, a tím pádem se může více zapojit do péče. Bude tak moci snáze navázat vztah s miminkem.

Můj boj s rakovinou: Bolela mě i kůže, nesnesla jsem dotyk ani obejmutí, líčí nežádoucí účinky chemoterapie Hanka Samsonova

Po porodu si nechám vzít vaječníky a dojde i na nová prsa

Po porodu mě ještě čeká odstranění vaječníků vzhledem k tomu, že jsem BRCA1 pozitivní. Stejně jako jsem nechtěla riskovat další onemocnění prsou, nechci riskovat ani rakovinu vaječníků. Bude to pro mě sice znamenat předčasný přechod, ale za to, že tady budu moci být pro své děti (a pro sebe), to rozhodně stojí. Určitě se k této otázce vrátíme s mou onkoložkou, jakmile se dám po porodu do pořádku.

Situace ohledně rekonstrukce prsů se ale změnila. Stále platí to, že se bez nich cítím dobře, v běžném životě jsem si na jejich absenci zvykla, a pokud chci vypadat pěkně v šatech, vezmu si epitézy. Jsou však chvíle, kdy mi opravdu chybí a při pohledu dolů pociťuji jejich nepřítomnost až bolestivě. Vrací mě to do starých vzpomínek, znovu v duchu prožívám celé období léčby, a v takové situaci si vždycky říkám, že je lepší to změnit, pokud to jde.

Loni na podzim jsem se proto rozhodla, že už nebudu na nic čekat. Na čekání je život příliš krátký a tehdy jsem udělala několik zásadních změn ve svém životě. Jedna z nich byla, že jsem se zapsala k plastickému chirurgovi, byla jsem zařazena na čekací listinu a na operaci jsem měla jít zhruba letos na podzim. Termín jsem ale musela posunout, jelikož jsem už byla těhotná. Přijala jsem gratulaci od sestřičky a dohodly jsme se, že zavolám, až se malý narodí.

Na aktuální snímky Hanky Samsonové i ty archivní se můžete podívat v naší fotogalerii.