Facebook
Instagram
Život nahoře bez. Tedy ne bez svršků, ale rovnou bez prsou. Hostem moderátorky Báry Hlaváčkové ke květnovému tématu Prsa je Hanka Samsonova (37), která svůj boj s rakovinou prsu otevřeně sdílela na Lifee.cz. Její příběh má překvapivý konec. Hanka se rozhodla, že po oboustranné mastektomii nepodstoupí rekonstrukci poprsí.
Ožehavému tématu prsou se Bára Hlaváčková bude ve svém pořadu Ženská tabu intenzivně věnovat celý květen. Jako první si pozvala do studia právě Hanku, která by o prsou a patálii s nimi mohla psát romány. Před dvěma lety si úplnou náhodou našla agresivní nádor v prsu a následně navíc vyšlo najevo, že je nositelkou mutace v genu BRCA1, kvůli níž jí hrozí výrazné riziko recidivy nemoci. Předloni v listopadu proto podstoupila oboustrannou mastektomii, tedy odnětí obou ňader, a ještě ji čeká preventivní odstranění dělohy a vaječníků.
Všichni jsme tak nějak čekali, že Hanka si po mastektomii nechá udělat prsa nová. Máma šestiletého Jarouška se ale nakonec rozhodla jinak. "Nikdo vám nezaručí, že po rekonstrukci budete mít krásná prsa, protože jde o rekonstrukci po ablaci, po mastektomii. Po rakovině, chemoterapiích, obzvlášť ještě po ozařování, je ta tkáň úplně jiná. Jedno prso může být větší, jedno menší, budou tam bouličky. Proto jsem si říkala: 'Proč tohle podstupovat?' Navíc bych musela na dvě další operace," vysvětlila Hanka, proč se nakonec rozhodla pro život bez prsou. Co všechno to obnáší a jak se s absencí jednoho ze znaků ženství vyrovnávala nejen ona, ale i její manžel, otevřeně popisuje v následujícím rozhovoru.
Hanka Samsonova o životě bez prsou
Jak se žije bez prsou?
Perfektně.
Perfektně?!
Ano, můžu opravdu říct, že perfektně, ačkoliv ze začátku to bylo zvláštní. Protože jestli jste se někdy stříhala nakrátko...
Ne.
...tak když to zkusíte, budete mít senzační pocit lehkosti, jako byste se vznášela dva centimetry nad zemí. A něco podobného přišlo i po té operaci. Samozřejmě ne hned, protože se to hojí, a tak dále. Ale pak jsem si uvědomila, že je to úplně přirozené. Aspoň pro mě. Protože když jsem byla malá, samozřejmě jsem ještě neměla prsa a hrudník měla plochý. A tehdy mi to také vůbec nepřišlo divné.
Takže jsem si uvědomila, že to je, jako by se člověk vrátil do dětství. Nevadí mi, že ta prsa nemám v běžném životě - při práci, při sportu... Naopak to má i dost výhod.
Jaké to má tedy výhody? Při sportu si dokážu představit...
Právě ten sport. Protože když majitelky objemnějšího poprsí běhají, ať už venku, nebo ve "fitku", tak je tam určitý pohyb a jsou tam i nějaká omezení.
Vím. O číslo menší topy, a tak dále.
Přesně tak! Takže při sportu je to úžasná pomoc. A pak spaní na břiše. Opravdu perfektně se vám spí na břiše! Takže je to spíš o tom najít si v tom "neštěstí" to dobré.
Dobře. A co ta psychická stránka, co se týká ženskosti? Co pohledy lidí?
Samozřejmě jsem zaznamenala pohledy lidí. Obzvlášť v létě, když jsem měla tílko, protože bylo opravdu horko a nešlo pořád chodit ve svetřících a blůzkách, které jsou nadýchanější. Ale mně to nevadilo. Já jsem hodně otevřený člověk. Takže když se někdo podíval, tak jsme nějak navázali na to téma a řekla jsem, že jsem po oboustranné mastektomii.
Další věc, spodní prádlo... To taky odpadá? Nebo existuje nějaké speciální, když chcete ty ženské křivky aspoň na chvíli mít? Že si ho nasadíte, pak zase sundáte...
Samozřejmě existuje spousta zdravotních podprsenek. Kupují se ve zdravotnických potřebách a jsou takové speciální. Já jim říkám "xenovské podprsenky". Protože když si je nasadíte a dáte tam ty epitézy (protézy prsou - pozn. red.), tak jsou dost těžké. Je to, jako byste si zepředu nasadila batoh. Ta podprsenka musí být velká, protože epitéza má tvar trojúhelníku. A když jsem si stoupla před zrcadlo, úplně jsem si říkala: "Xena, bojovnice!" Je to opravdu zvláštní pocit.
Jak Hanka dospěla k rozhodnutí žít bez prsou
Už jste zmiňovala, že krátce po operaci to nebylo úplně ono. Jaké to je? Čeho se to dotkne? Jakých svalů? Co hybnost rukou?
Měla jsem strach, ale bavila jsem se s doktory a svalů se to, aspoň v mém případě, vůbec nedotklo, takže hybnost byla zachována naprosto perfektně. Jen hybnost pravé ruky byla určitou dobu omezená, protože mám kompletně vybrané podpaží, uzliny. Tam to bylo bolestivější. Po operaci je potřeba s rukou co nejdříve cvičit. Na to jsou takové lehké cviky, opravdu nic náročného, že byste musela mávat rukama. Já jsem určitou dobu s pravým ramenem nemohla hýbat a ještě teď mě tam občas píchne právě proto, že jsem se po té operaci šetřila a neposlechla úplně všechny rady.
Nicméně, vy jste k tomu celému procesu léčby přistupovala maximálně pozitivně, jak to v rámci možností šlo. A váš plán byl takový, že jste si po oboustranné mastektomii říkala: "Tak jo, aspoň budu mít hezké pevné trojky!" Trvalo to asi rok, ten stav bez prsou, protože se musí čekat, než se situace stabilizuje.
Ty hezké pevné trojky, to byla taková "berlička". Zase jak si najít v tom špatném to dobré, když už musím tu mastektomii podstoupit. Takže jsem se těšila a říkala si: "Když tady ta možnost je, tak proč toho nevyužít?!" Ještě před operací mi navíc říkali, že se na hrudníku po odstranění mléčných žláz vytvoří kožní kapsa. No, a ženy, které jsem viděla a které třeba měly větší poprsí, tak to u nich vypadalo velmi různě. Byla jsem z toho trošku vystrašená, ale říkala jsem si: "Fajn, když se udělá rekonstrukce, tak to bude v pohodě. Rok to vydržím."
Tak kde se to překliklo, že kašlete na hezké pevné trojky?
Ale po operaci, když mě pustili domů, jsem si uvědomila, že mi pan doktor udělal nádherné jizvičky. Za ten rok se to krásně stáhlo. Hrudník mám opravdu krásně plochý, žádná kožní kapsa, žádné nevzhledné sklady. A já si říkala: "Vždyť to vypadá dobře! Není potřeba s tím něco dělat." A samozřejmě vám nikdo nezaručí, že po rekonstrukci budete mít krásná prsa, protože jde o rekonstrukci po ablaci, po mastektomii. U zvětšení prsou z estetických důvodů je dosaženo úplně jiných výsledků než po ablaci. Po rakovině, chemoterapiích, obzvlášť ještě po ozařování, je ta tkáň úplně jiná, takže se ty krásné pevné trojky nemusí podařit. Proto jsem si říkala: "Proč tohle podstupovat?!" Navíc bych musela na dvě další operace. Nejdřív by mi daly expandéry, které by mírně natahovaly kůži, a pak by přišla na řadu rekonstrukční operace, při níž by se vkládaly implantáty. A mě ještě čeká ovariohysterektomie, tedy odstranění vaječníků a dělohy, protože jsem nositelkou mutace v genu BRCA1. Proto jsem si říkala: "Když mě čeká ještě jedna operace, tak proč podstupovat další dvě, které, v uvozovkách, nejsou nutné?" Kdyby to byla operace nutná, dejme tomu transplantace nebo něco takového, tak je to úplně o něčem jiném.
Ale jenom estetická...
Přesně tak. Každopádně to ale nebylo rychlé rozhodnutí. Uvažovala jsem na tím tři možná čtyři měsíce. A nakonec jsem se rozhodla, že to nepodstoupím. Něco vevnitř mi říkalo, že to nemám dělat.
Já musím říct, že tenhle postoj celkem chápu, protože jsem žena a přirozeně nemám úplně malá prsa. Takže tu úlevu chápu. Já jsem z těch, které si říkají: "Co ti chlapi na těch prsou vidí?" Ale oni vidí! Jak k tomu vašemu rozhodnutí přistupoval váš partner?
Manžel to zpracovával dlouho a ještě teď to zpracovává. Protože samozřejmě je muž a líbí se mu kompletní ženské křivky. Jak se muži dělí na ty, kteří mají rádi poprsí a kteří mají rádi pozadí, tak můj manžel má rád "celý balíček". Takže to poprsí mu chybí. Ale přistupuje k tomu rozumně, řekla bych zdravě, takže mě do ničeho nenutí. Byl by samozřejmě rád, kdyby tam ta prsa byla, ale ono se to dá všechno řešit i jinak.
Hanka Samsonova o těhotenství po rakovině
Vy nyní stojíte ještě před jednou volbou. Uvažovala jste o dalším dítěti a to ve vašem případě není jednoduché, protože jste nositelkou mutace v genu BRCA1. Jak se obecně v tomhle případě postupuje?
Pokud jsou ženy ještě v reprodukčním věku a uvažují o dětech, jsou dvě možnosti. Buď může žena otěhotnět přirozeně s tím, že je tam riziko přenosu zmutovaného genu BRCA, protože ten gen je dědičný a šance na zdědění je 50 na 50. Takže pokud se žena rozhodne otěhotnět přirozeně, je to trošku loterie.
Chápu.
Ale pro to ženské tělo může mít těhotenství "ozdravný účinek". Říkám v uvozovkách, ať se toho někdo nechytne. Anebo je tam druhá možnost - jít na umělé oplodnění. Doktoři jsou schopni vyselektovat zdravá embrya. Zdravá z toho pohledu, že nebudou mít zmutovaný gen BRCA. A poté implantují vajíčko zpět do dělohy a narodí se "zdravé" dítě.
Umělé oplodnění ale s sebou nese určitá rizika, protože tam probíhá hormonální stimulace před samotným IVF a ještě v průběhu těhotenství. Takže záleží na tom, jaký je zdravotní stav té ženy, jaká byla její předchozí diagnóza... Protože asi ne všechny si to můžou dovolit. Hormonální stimulací může dojít k určitým procesům v těle, které by mohly být pro tu ženu nežádoucí.
Jak Hance nemoc změnila pohled na život
Takže stojíte před velkým rozhodnutím! Nicméně když tohle pomineme, což se dá těžko pominout, ale mě zajímá obecně váš pohled na život. Máte třeba plány? Nebo spíš jste si uvědomila, že je dobré žít "tady a teď" a užívat si každý den? Jak člověk změní životní filozofii?
Ta filozofie se u mě neměnila nějakým radikálním způsobem, protože já se i předtím snažila žít "tady a teď" a i jsem v tomto směru hodně apelovala na manžela, protože on žije do budoucna. Plány, šetření, a tak dále. Dělá teď, aby bylo potom.
Ale tím "zapomíná" na život teď a takové to: "Pojeďme na dovolenou! Pojďme si udělat něco dobrého!" Já ho hodně stahovala na to "tady a teď" a po té nemoci jsem si to uvědomila o to víc. Spíš vnímám jinak svůj čas. Čemu ho věnuji. Protože už ho nechci ztrácet tím, co mi nepřináší hodnoty, které očekávám. A je pro mě důležité žít skutečně "tady a teď", být v tom okamžiku. Radovat se z věcí, že třeba svítí slunce, že ráno vstanu a není to: "Uff! Ježíš, to jsem zase unavená!" Ale říct si: "To jsem se dobře vyspala! Dneska bude dobrý den!" Snažím se to zvědomit. Ty drobnosti, nad kterými člověk normálně mávne rukou... Ale samozřejmě plány nějaké mám, jen na nich nelpím.
O čem dalším promluvila Hanka Samsonova v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?
- Jak ji nepřekvapilo, když si našla nádor v prsu
- Co ji vedlo k tomu sdílet svůj příběh boje s rakovinou
- Jaké byly reakce na zveřejnění příběhu, zejména čtenářek
- Jak je důležité poslouchat vlastní tělo
- Co dělat a kam zavolat, když si najdete bulku v prsu
- Co bylo nejhorší z celého procesu léčby rakoviny
- Kdy si v průběhu léčby rakoviny prsu sáhla na dno
- Jak se žije s vědomím, že jste nositelkou mutace v genu BRCA1
Související články
