Můj boj s rakovinou: Nejvíc mě hřeje fakt, že můj příběh spoustě žen pomohl, píše na závěr Hana Samsonova

Můj boj s rakovinou: Nejvíc mě hřeje fakt, že můj příběh spoustě žen pomohl, píše na závěr Hana Samsonova
Zdroj: Se souhlasem Hany Samsonové
Koncem března loňského roku si tehdy čtyřiatřicetiletá maminka Hanka Samsonova našla úplnou náhodou nádor v pravém prsu. Dočetla synovi pohádku, položila si ruce na prsa a nahmátla bulku, o jejíž podstatě neměla nejmenších pochyb.Ještě předtím, než nastoupila na léčbu cytostatiky, odcestovala Hanka na dovolenou, kterou si podle svých slov náramně užila. Na rozdíl od manžela. Ten už se tou dobou bál, co všechno jeho ženu a potažmo celou rodinu v nejbližších měsících čeká.V předvečer první chemoterapie si Hanka ostříhala polodlouhé vlasy na mikádo pod uši. Vlasy tak podle onkologů měly lépe zvládnout léčbu cytostatiky.Hanka si také na začátku chemoterapie platila speciální chladicí čepičku, která má omezit vypadávání vlasů.+ 12 fotek+ 13 fotek

Když se Hanka Samsonova (36) rozhodla na podzim loňského roku zveřejnit příběh svého boje s rakovinou prsu, měla jediný cíl - odtabuizovat léčbu této vážné nemoci a zdůraznit, jak zásadní roli hraje prevence. A zdá se, že její vyprávění svůj účel splnilo. Za poslední půlrok se jí ozvaly desítky žen, které si na jeho základě buď došly na mamograf, nebo sebraly odvahu ve vlastním boji s nemocí postavit se osudu čelem.

Tereza Švandová
Tereza Švandová 04. 04. 2023 18:00

Hanka s námi sdílela svůj příběh téměř půl roku. Nebála se detailně popsat jednotlivé etapy léčby ani nepříjemné stavy, které při ní prožívala. A to nezvykle otevřeně, což pro ni nebylo vždy snadné. Mnohé také zaujal její odhodlaný až optimistický přístup k nemoci, která obvykle vyvolává strach.

"Zastávám názor, že všechny životní zkušenosti nás někam posouvají. I ty špatné. Možná bych řekla, že právě ty špatné. A důležitější než sama situace je vždy to, jak se k ní člověk postaví," píše Hanka v závěrečném díle své zpovědi.

Ženy mi psaly, že jsem je inspirovala k návštěvě mamografu

Ohlasy na můj příběh byly opravdu velké, ale co mě nejvíce potěšilo, byly soukromé zprávy, jež jsem dostávala a stále dostávám. Píší mi ženy, které si léčbou rakoviny prošly a drží mi palce. Sdílejí se mnou, jak se popraly s nemocí, co jim pomohlo a že teď vedou plnohodnotný život. Psaly mi také ženy, jež si léčbou momentálně procházejí a s některými z nich si dosud píšu. Vzájemně se podporujeme a to je na tom nejcennější. Protože nikdo vás nepochopí tak, jako člověk s podobnou zkušeností. Přečíst si o tom, že se někomu podařilo překonat rakovinu a teď žije krásný život, je velmi motivující.

Nejvíc mě ale hřeje fakt, že můj příběh spoustě žen opravdu pomohl. Psaly mi, jak je inspiroval k tomu, aby si konečně zašly na dlouho odkládaný ultrazvuk nebo mamograf. Nebo i to, že si pravidelně začaly dělat samovyšetření prsou. Během prvních týdnů jsem dostala několik zpráv, z nichž u tří žen se na ultrazvuku ukázal nádor. U dvou nebyl zhoubný, u jedné byl.

Paní byla velmi vděčná, že si na vyšetření zašla a že se začala léčit. Napsala mi, že by o tom jinak ani nevěděla. Nemohla prý ani slovy popsat, jak je mi vděčná. Jiná paní zase velmi těžce nesla ztrátu vlasů a byla kvůli tomu nešťastná, což jí nepomáhalo v léčbě. Dlouho jsme si psaly, snažila jsem se ji podpořit, ukázat jí, že ztráta vlasů je jen dočasná a že ji lze řešit různými způsoby. Dnes má paní nádhernou paruku a říká, že to bylo skvělé rozhodnutí, protože jí odpadla spousta starostí a nervů s každým vypadnutým vláskem. 

Tolik lásky a podpory, kterých se mi dostalo od zcela neznámých lidí, jsem nikdy v životě nezažila. A za to jsem všem vděčná. Vidím, že rozhodnutí zveřejnit můj příběh i přesto, že jsem odhalila velkou část svého soukromí, mělo smysl. A splnilo svůj účel. Říkala jsem si, že kdyby měl zachránit byť jediný lidský život, tak to bude stát za to.

Kritici pochybující o autenticitě příběhu

Ohlasy samozřejmě nebyly vždy pozitivní. Když vyšel na Lifee.cz můj článek o chemoterapii, rozjela se pod ním debata, v níž jedna paní říkala, že léčbu rakoviny popisuju jako procházku růžovou zahradou a že podle ní musí být celý příběh vymyšlený. Žádný člověk, jež si takovou nemocí prošel, by přece tohle nikdy nemohl napsat.

Velmi mě potěšilo, že se mě tam zastalo hned několik žen, s nimiž jsem si právě psala. Příběh opravdu vymyšlený není. Kdyby byl, věřte mi, že bych byla ráda. Ale zastávám názor, že všechny životní zkušenosti nás někam posouvají. I ty špatné. Možná bych řekla, že právě ty špatné. Protože na nich se pozná charakter člověka. A důležitější než sama situace je vždy to, jak se k ní člověk postaví.

Vzkaz závěrem

Proto se nikdy nevzdávejte. I když se zdá, že situace nemá řešení, pořád jich existuje ještě aspoň 108. A jak jsem psala výše - nezáleží na závažnosti situace, ale na tom, jak se k ní postavíme.

Všem, kdo mě po dobu nemoci podporovali, posílali mi lásku, energii, myšlenky, byli se mnou fyzicky nebo v myšlenkách, všem z celého srdce děkuji. Věřím v to, že každá dobrá věc, kterou v životě uděláme, se nám vrátí.

Zpěvák Radek Banga o bolestném dětství: S manželkou Veronikou prozradili, zda budou mít vůbec děti

Zpěvák Radek Banga o bolestném dětství: S manželkou Veronikou prozradili, zda budou mít vůbec děti

Související články

Další články