Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeJana se nikdy nemíchala do sporů mezi kuřáky a nekuřáky. Jenže nedávno si potřebovala odskočit z práce do lékárny, přičemž šéf jí to zakázal. Jana najednou prozřela a dvojí metr jí pěkně nazvednul ze židle.
U současného zaměstnavatele pracuji pět let. Jsem spokojená. Můj šéf zbytečně neprudí a dá se s ním vyjít, práce mě baví a kolegové jsou snesitelní.
Kuřáci na pracovišti mi nikdy nevadili
„Podívej, už jdou zase kouřit, dneska podruhé. Jsou tam dvacet minut. Tak si to spočítej,“ lamentovala kolegyně u hrnku kávy. Moje odpověď byla vždy stejná: „Přestaň s tím. Děláš, jako bys celou směnu makala. Teď piješ kávu a jsi na mobilu.“ Remcání kolegyně mi zkrátka lezlo na nervy.
Nechtěla jsem se nechat vtáhnout do žabomyších válek o to, kdo to má v práci lepší. Zda kuřáci, či nekuřáci. Ať si každý dělá, co chce, když má práci hotovou. Někdy je frmol a maká se celou směnu, jindy je práce méně a máme čas si něco najít na internetu, vypít kávu nebo si popovídat. A zda je to s cigaretou v ruce venku, nebo u kávy v kanceláři, je přeci jedno.
Šéf mi zakázal jít do lékárny
„Jenže i kuřáci pijí v práci kávu. Nebuď naivní,“ argumentovala kolegyně. „A dost! Říkám, že když je práce hotová, ať si každý se zbylým časem naloží po svém. Pokud to šéf takto nastavil, tak je to v pořádku,“ ukončila jsem hovor. Jenže se ukázalo, že kolegyně má vlastně pravdu. Zatímco kuřáky šéf toleroval, k jiným potřebám se tak shovívavě nestavěl.
Onehdy mi nebylo dobře a potřebovala jsem si skočit do lékárny, do které to mám z práce asi půl kilometru. Nákup léků proti bolesti by mi tak zabral tolik času jako kuřákům jejich rauchpauza. „Šéfe, potřebuji si dojít do lékárny,“ oznámila jsem. Jaké ale bylo moje překvapení, když mi to šéf zakázal. Nesmím se v pracovní době vzdálit mimo budovu. Nechápala jsem. Kuřáci normálně chodili na plac asi 20 metrů od sídla firmy.
Pochopila jsem, že šéf má dvojí metr
„Omlouvám se, ale nepřijde mi to spravedlivé. Kuřáci chodí mimo budovu několikrát denně a já si nesmím dojít do lékárny? To nechápu. To mám radši vyrazit k lékaři?“ zlobila jsem se. Se šéfem to nepohnulo. Držel se svého původního rozhodnutí.
Prášek na bolest jsem si sehnala u kolegyně, ale jsem naštvaná. Poprvé v životě cítím křivdu. Myslím, že se šéf nezachoval správně. Sám je kuřák, a tak svým soukmenovcům evidentně nadržuje. Občas jde s nimi i on. Nekontroluje přitom, zda ten, kdo mu oznámí, že jde kouřit, skutečně kouří. Nekontroluje, zda si dotyčný nezaběhne třeba do trafiky pro novou krabičku. A já si nemohla ani dojít do lékárny. Absurdní.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
