Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeKamila zjistila, že manžel ji podvádí. Nějakou dobu si to nechtěla připustit, ale pak už to nezvládla a opustila ho. Tehdy začalo peklo, protože tchyně to nesla velmi těžce. Podle ní se v rodině nikdo nikdy nerozvedl a ani Kamila by to neměla udělat.
Zrada od muže, kterého milujete a kterému důvěřujete, je noční můra. Ještě horší ale je, když se ve vás kvůli tomu někdo snaží vyvolat pocit viny. Přesně to jsem zažila na vlastní kůži...
Manželova aféra
Poslední tři roky našeho manželství nebyly šťastné. Měla jsem pocit, že se všechno hroutí. Mnohokrát jsem se snažila promluvit si s ním o tom, ale vždy to skončilo hádkou. Komunikace nikdy nebyla naší silnou stránkou, ale myslím, že ke mně měl být upřímný. Raději budu poslouchat tu nejhorší pravdu než sladké lži.
Už nějakou dobu jsem totiž věděla, že mě Marek podvádí. Dokonce jsem věděla i s kým – s Kristýnou, kolegyní z práce. Potkala jsem ji na jediné firemní akci, na kterou mě Marek za celých šest let našeho manželství vzal. Prohodily jsme spolu pár slov a já na ni úplně zapomněla.
Až do dne, kdy jsem náhodou zahlédla zprávu, kterou poslala mému muži. Jasně dokazovala, že jejich vztah má k pracovnímu hodně daleko. Nevím, proč jsem tehdy nezareagovala. Asi jsem si dělala falešné naděje, že je to celé jen nedorozumění. Všechno se odehrávalo přímo před mýma očima a já to trpěla – z lásky. Doufala jsem, že se vzpamatuje a změní. Byla jsem ponížená, obzvlášť když se to Marek ani moc nesnažil skrývat. Tvrdil mi, že má přesčasy nebo nečekané služební cesty, ale viděl, že mu to nevěřím...
Měla jsem oporu v kamarádce
Jednou mi zavolal, že zůstane v práci déle. Při pomyšlení, že z něj zase ucítím dámský parfém, úplně jiný než ten můj, se mi udělalo špatně. Sbalila jsem si kufr a odjela ke své kamarádce Petře. „Vidím, že ti konečně došlo, co je zač,“ řekla, když mě uviděla.
Ona jediná opravdu věděla, co se děje v mém manželství. Často mi říkala, že nejlepší, co pro sebe můžu udělat, je opustit chlapa, který mě podvádí. Marka nikdy neměla ráda. Dodnes si pamatuji, jak mi den před svatbou řekla, že kvůli němu budu trpět. Měla pravdu.
Teď mě přijala s otevřenou náručí a nechala mě vyplakat se. Už jsem skoro zapomněla, jakou úlevu přinášejí slzy.
„Zlatíčko, můžeš tu být, jak dlouho budeš potřebovat...“
„Děkuju... Víš, že ti nechci dělat problémy, ale nemám kam jít.“
„To bude dobré, uvidíš...“ konejšila mě.
Tchyně mě nikdy neměla ráda
Zpráva o tom, že jsem se odstěhovala od Marka, se v rodině rozšířila rychlostí blesku. A to byl začátek opravdové noční můry. „Když chlap není doma pořádně krmený, jde se najíst jinam,“ napsala mi tchyně. Šokovalo mě to. Neodepsala jsem, a tak posílala další a další zprávy ve stejném duchu. Veškerou vinu svalovala na mě, protože Marek je přeci zlatý kluk a kdybych ho k tomu nedohnala, nikdy by to neudělal.
Četla jsem ty nesmysly a brečela jako želva. Na Petřinu radu jsem tchyni zablokovala. Nikdy mě neměla ráda a svoji nelibost dala najevo už při našem prvním setkání: „Jsi hezká, ale víš, že krása nestačí?“ pronesla. Útočila na mě jedovatými poznámkami. Vytýkala mi, že v neděli nevařím vývar, že nechodím do kostela a kazím jejího syna, že se oblékám příliš vyzývavě...
Žádala jsem Marka, aby si s ní promluvil, ale vždycky stál na její straně. „Taková prostě je. Nemyslí to zle,“ tvrdil, i když bylo jasné, že to není pravda. Brzy mi došlo, že v něm nemám spojence. Náš vztah to hodně poznamenalo. Tchyně k nám často chodila bez ohlášení, pod jakoukoli záminkou. A samozřejmě si neodpustila rýpání do pořádku v bytě a tak podobně. Nesnášela jsem ji – a ona mě...
Nenechala jsem se zlomit
Když tchyně zjistila, že zastrašováním nic nezmůže, změnila taktiku. Začala mi psát z Markova telefonu. „Marek toho moc lituje, určitě si to vyříkáte. Nestalo se nic hrozného a manželství je přece posvátné,“ bombardovala mě zprávami. Ignorovala jsem je, což ji přivádělo k šílenství.
Odmítala jsem ustoupit, i když jsem byla na pokraji zhroucení. Bez Petry bych to určitě nezvládla. Podala jsem žádost o rozvod, což tchyni rozzuřilo. Dokonce za mnou přišla do práce a udělala tam obrovskou scénu. „Co si to dovoluješ? V mé rodině se nikdo nikdy nerozváděl. Ani ty se nebudeš rozvádět!“ křičela. Ještě dnes mě mrazí, když si vzpomenu na ty chvíle.
Od rozvodu uplynul rok. Tchyně se mě ještě nějakou dobu snažila zmanipulovat, ale pohrozila jsem jí policií. Změnila jsem práci a pronajala jsem si malou garsonku. Cítím se o něco líp. Brzy s Petrou poletíme na víkend do Říma. Chci jí tak poděkovat za všechno, co pro mě udělala. Teď už konečně cítím pevnou půdu pod nohama. Je to příjemný pocit. Vím, že už bude jen lépe, ale chce to čas...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Související články
