Jana chtěla pomoct tchyni a tchánovi s rekonstrukcí bytu, a tak se s manželem domluvila, že jim půjčí 100 000 korun. Netušila, že peníze skončí u manželovy sestry. Přečtěte si, jak to zničilo vztahy v rodině.
Tchyně si neustále stěžovala na stav svého bytu. A měla pravdu – podlahy byly staré, kuchyňská linka se rozpadala a barva se loupala ze stěn. Trápilo ji, že s manželem na rekonstrukci nemají peníze. Bylo mi jich líto, a tak, když jsme u nich jednou byli na obědě, navrhla jsem, že jim půjčíme na opravy.
„Máme nějaké úspory. Mohli bychom vám na tu rekonstrukci půjčit sto tisíc,“ navrhla jsem. Můj manžel David se zakuckal a bylo vidět, že se mu to nelíbí. Když jsme odcházeli, vyčetl mi to. „Proč jsi to udělala? Doufám, že toho nebudeme litovat,“ pronesl naštvaně. Nechápala jsem jeho obavy. Chtěla jsem přece udělat dobrý skutek a pomoci tchyni a tchánovi splnit si sen o pěkném bydlení. Co je na tom špatného?
Tchyně má rekonstruovaný byt
Jednoho večera se David vrátil domů rozzuřený. Na můj dotaz, co se děje, jen zavrčel, že všechno je prostě skvělé. Viděla jsem ale, že to není pravda. „Zeptej se mé maminky,“ odsekl. „Ať ti poví, co udělala s našimi penězi.“ S těmito slovy za sebou práskl dveřmi do pracovny a odmítal se mnou mluvit.
Po několika dnech marného snažení dostat z něj víc informací jsem se rozhodla zajet za tchyní. Doufala jsem, že se dozvím víc. Přivítala mě srdečně a hned mi ukázala, jak vypadá její byt po rekonstrukci. Byl moc hezký. Když jsem nenápadně otevřela téma peněz, oznámila mi, že nakonec neutratili všechno – zbylo jim těch sto tisíc od nás. Trochu mě to zarazilo. Proč nám je tedy nevrátili? Než jsem stihla něco říct, tchyně dodala, že je dali Davidově sestře.
Tchyně nás podvedla
Zůstala jsem na ni jen zírat. „Proč?“ zmohla jsem se na jedno jediné slovo. Tchyně mi bez mrknutí oka vysvětlila, že jim hodně pomáhala s dohledem nad řemeslníky a věnovala tomu spoustu času. „Ale to byly naše peníze,“ vydechla jsem a snažila se ovládnout. „Nebuď malicherná jako David!“ ohradila se. „Vy je tolik nepotřebujete. Je to naše dcera a zasloužila si odměnu za pomoc.“
Tehdy mi došlo, že jsme byli podvedeni. „Dobře,“ řekla jsem klidně. „Příště už ale s naší pomocí nepočítej.“ Od té doby nemám chuť vidět se s tchyní a tchánem. David je na tom stejně. Řekl, že pokud si chtějí povídat, mohou zavolat své ‚úžasné dceři‘. I kdyby nám tchyně s tchánem jednou těch sto tisíc vrátili, pořád zůstane pachuť kvůli tomu, jak nás podvedli.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




