
Jejich láska s Pavlem začala na střední škole a vyústila ve šťastné manželství. Idylka se však rozplynula, když se nastěhovali k jeho rodičům. Pavlova matka se z milé ženy proměnila v tyranku. Viktorie teď zvažuje, zda raději nezvolit pronájem či hypotéku, než žít pod jednou střechou s takovou tchyní.
S Pavlem se známe od střední školy. Hned v prváku jsme si padli do oka a brzy z nás byl školní pár, který spolu sedí v lavici a tráví spolu každou přestávku. Společně jsme dospívali, formovali své sny a životní cíle. Hádali jsme se opravdu jen zřídka a v maturitním ročníku už jsme byli skoro jako manželé s dlouholetým vztahem, kteří se znají jako vlastní boty.
S Pavlem jsme byli sehraný pár
Moje o tři roky starší sestra Agáta si ze mě často dělala legraci, že marním své mládí. Podle ní byl tenhle věk na to, aby se člověk bavil, poznával nové lidi, a ne se neustále držel za ruku s jedním klukem. Já jsem ale věděla, že nikoho jiného nepotřebuji. S Pavlem jsme si skvěle rozuměli a plánovali společnou budoucnost. Její pochybnosti, že jednomu z nás po třicítce přeskočí a najde si někoho jiného, jsem nebrala vážně.
Společně jsme studovali i bydleli
Po maturitě jsme oba odešli studovat do Brna, kde jsme si pronajali malý byt. Navzdory sestřiným předpovědím se nic nezměnilo. Už v prváku mě Pavel požádal o ruku a po získání bakalářského titulu jsme se vzali. Naše studentská léta byla naprostá idylka. Rodiče nás finančně podporovali, takže jsme se mohli v klidu učit, ale zároveň si užívat života plného romantických večeří, večírků s přáteli a víkendových výletů. Po svatbě jsme se nastěhovali do podkroví v domě Pavlových rodičů, kde pro nás bylo připravené bydlení.
Naše idylka rychle skončila
Vždycky jsem si myslela, že vtipy o zlých tchyních jsou přehnané a že chyba je na obou stranách. S Pavlovou maminkou, paní Žofií, jsem přece vždycky vycházela dobře. Znala jsem ji léta a měla jsem pocit, že mě má ráda. Netušila jsem, jak naivní a mylné byly mé představy. Problémy začaly téměř okamžitě. Zatímco tchán Zbyněk byl skvělý chlap, který většinu času trávil na zahradě, paní Žofie se ukázala jako neuvěřitelně zvědavá a hlavně šetrná, až to hraničilo se skrblictvím.
Tchyně nám začala vyčítat nákupy
Jelikož jsme neměli vlastní kuchyň, musela jsem používat tu společnou v přízemí. Brzy se ukázalo, že paní Žofie pečlivě kontroluje každý můj nákup. Prohlížela obsah lednice a hlasitě komentovala, co jsem koupila.
„Viktorie, proč jsi kupovala tyhle jogurty? Jsou tak drahé,“ říkala a vysvětlovala mi, kde se dají sehnat potraviny s končící dobou spotřeby za zlomek ceny. Nechápala jsem to. Pro mě nebyl jogurt za dvacet korun žádný luxus, ale pro ni to byla zbytečná rozmařilost.
Ta žena se nám hrabe v odpadcích
Pochopila jsem to až ve chvíli, kdy jsem jednoho dne přišla z práce dříve a přistihla tchyni, jak se hrabe v našem odpadkovém koši. Když mě uviděla, trochu znejistěla, ale hned se vzpamatovala.
„Viktorie, tohle jsem od tebe nečekala. Proč vyhazuješ dobré věci? Pavel tvrdě pracuje a ty takhle plýtváš jeho penězi?“ vyjela na mě, a v ruce držela kelímek od jogurtu, který byl tři dny prošlý. Snažila jsem se jí klidně vysvětlit, že je zkažený, ale nedala si říct. Prý datum na obalu nic neznamená a ona nikdy jídlem neplýtvá.
Mám dost života v tomto domě
Od té doby se podobné situace opakovaly neustále. Tchyně nám vyčítala, že svítíme do půlnoci, protože elektřina je drahá. Měla problém s tím, že moc často peru nebo že spotřebovávám příliš mnoho vody na mytí nádobí. Jednou mě naprosto šokovala, když mi řekla, proč vůbec myju talířky od snídaně, vždyť stačí je otřít hadříkem.
Je prostě neuvěřitelně skoupá a má pocit, že s mou „marnotratností“ se Pavel nikdy ničeho nedočká. Už opravdu nevím, co dělat. Platíme si všechny účty sami, ale její neustálé poučování a kontrolování mě ničí. Stále častěji přemýšlím, že si raději vezmeme hypotéku nebo půjdeme do pronájmu, protože soužití s ženou, která mi kontroluje odpadky, je k nevydržení.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].