Diana má velmi netaktní tchyni. Ta se po letech nehodlá smířit s tím, že syn opustil svou bývalou přítelkyni. Tchyně se s ní nadále vídá a snaží se ji svému synovi stále předhazovat.
Nikdy by mě nenapadlo, že vztah s manželovou matkou může být složitější než vztah s manželem samotným. Moje tchyně se od začátku nikdy nesmířila s tím, že si její syn našel jinou ženu než jeho bývalku. A i po letech dělá všechno pro to, aby nás od sebe oddělila.
Nikdo ho prý nebude mít tak rád jako ona
S Markem jsme se poznali, když už byl pár měsíců po rozchodu. S bývalou přítelkyní, Terezou, byl spolu skoro pět let a jeho maminka ji milovala. Chápala jsem to – Tereza byla milá, klidná, uměla se vlichotit každému, kdo měl kolem padesáti. Když jsem se poprvé setkala s Markovou maminkou, hned jsem cítila napětí. Usmívala se, ale její pohled mě měřil od hlavy k patě.
„Ty jsi ta nová,“ řekla tehdy s úsměvem, který bolel. „Víš, že Marek s Terezkou byli spolu skoro jako manželé? Musíš mi dát čas.“ Usmála jsem se, snažila se to nebrat osobně. Ale už tehdy jsem cítila, že mě čeká těžký boj. Zatímco já se snažila budovat vztah s celou rodinou, tchyně mi neustále připomínala, jak dokonalá byla „ta předchozí“.
Vyprávěla o ní historky, ukazovala mi fotky z dovolené, na kterou tehdy jeli všichni společně. Jednou dokonce přinesla starý svetr a zeptala se, jestli ho nechci – že prý ho Terezka zapomněla u nich doma. Nechtěla jsem dělat scény. Vždycky jsem byla ta rozumnější. Jenže čím víc jsem mlčela, tím víc si dovolovala.
Čas běžel, vzali jsme se, narodila se nám dcerka. Doufala jsem, že s příchodem vnučky se vztahy zlepší. Ale místo toho se všechno jen zhoršilo. Jednou jsem přišla k tchyni na návštěvu a na stole ležela krabička s nápisem Pro Terezku. Když jsem se zeptala, co to má znamenat, s klidem odpověděla: „Ale, byla tu minulý týden. Pomáhala mi s nákupem, víš, ona má pořád tak dobré srdce.“
Pozvala ji na večeři
Zlom přišel před půl rokem. Tchyně měla narozeniny a den předtím pozvala manžela na večeři, aby se domluvili na detailech kolem oslavy. Když se Marek vrátil, byl úplně rozhozený. Nakonec mi přiznal, že to byla večeře s Terezou. Oba tam seděli, aniž by tušili, že ten druhý přijde. Tchyně to celé zorganizovala a prý doufala, že „si k sobě zase najdou cestu aspoň jako přátelé“.
Ten večer jsem brečela tak, že jsem skoro nemohla dýchat. Nešlo o to, že by Marek chtěl Terezu zpátky. I když my dva měli zrovna krizi a osten žárlivosti jsem pocítila. Ale šlo o to ponížení, že mě jeho vlastní matka takhle vyřadila ze hry. Od té doby je všechno jiné. K tchyni chodím jen z povinnosti, kvůli dceři. Marek se snaží, ale i jemu dochází trpělivost.
Nedávno mi sám přiznal, že maminka mu volá a ptá se, jestli jsme šťastní – a když se náhodou pohádáme, hned mu připomene: „Terezka by s tím určitě zacházela jinak.“ Znovu matce připomněl, že Terezu nemiluje a rozešel se s ní z mnoha důvodů; nic by neměnil. Tchyně by se asi divila, kdyby tušila, že je Tereza toxická osoba. Ale to jsou asi obě dvě, mohly by si podat ruce.
Nechci válku, jen klid
Naučila jsem se chránit si svůj klid. Když se tchyně zmíní o Terezce, jen přikývnu a změním téma. Není to rezignace, spíš ochrana. Nechci, aby její minulost zničila moji přítomnost. Marek to ví a stojí při mně, i když ho to rozdělení mezi mnou a matkou bolí.
Někdy si říkám, že nejhorší na tom není ani ta žárlivost, ale to, že někdo dokáže takhle manipulovat s lidmi, které má rád. A možná to jednou skončí samo – až tchyně pochopí, že její syn už dávno žijejiný život. A že minulost, kterou se snaží oživit, už je mrtvá.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je pouze ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Napište nám na [email protected].