Marcela (36): Tchyně nerespektovala mé přání. Po příchodu z porodnice na mě čekalo nepříjemné překvapení

Marcela je starší prvorodička a její porod nebyl bohužel bez komplikací. Těšila se domů, až si lehne do své postele, vezme si na sebe pohodlné pyžamo a bude odpočívat s dcerkou v náručí. Jenže vše dopadlo úplně jinak...

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 30. 08. 2025 13:00

„Maminko, už se doktorům něco nezdá, a tak budu hospitalizovaná v porodnici. Až se Anežka narodí, uděláme si doma trochu režim a až se dám trochu dohromady, zavolám a uvidíme se,“ požádala jsem tchyni před porodem.

Moje přání tchyně respektovat nebude

Ač jsem měla bezproblémové těhotenství, tak jeho závěr spojený s porodem byl dramatický. Nakonec jsem skončila v narkóze, aby mě dali dohromady. Byla jsem dost zdevastovaná a lékařům trvalo dvě hodiny, než sešili potrhané tkáně. V porodnici to pro mě bylo psychicky náročné. Neustále na pokoj chodily zdravotní sestry a nutily mě pořád do nějakých činností. Kolikrát mě i vzbudily, jen abych odpověděla na nedůležitou otázku.

Neměla jsem tam potřebný klid. Navíc jsem na pokoji byla ještě s jednou maminkou, takže jsem si nemohla udělat pohodlí na posteli takové, jaké bych potřebovala. Počítala jsem doslova každou minutu a těšila se domů. Do svého prostředí, kde si s dcerkou uděláme svůj režim. Kde si na sebe vezmu svoje oblíbené pyžamo, v posteli se vypodložím polštáři a ulevím bolavému tělu. Tušila jsem, že tělo dostane zabrat, ale že to bude takový masakr, to mě překvapilo hodně.

Nemilé překvapení po příchodu domů

Sbalila jsem si věci a z posledních sil jsem čekala na manžela. Dojel pro mě přesně. Dojal mě, když jsem objevila na předním sedadle nafukovací kruh. Moc dobře věděl, jak jsem bolavá. Posadila jsem se na něj, dali jsme dcerku v autosedačce do auta a vyjeli jsme k domovu. „Lásko, já se už tak moc těším domů. To si ani neumíš představit,“ zavřela jsem oči a odpočívala.

Manžel mě držel za ruku a hladil mě prstem po palci. Když jsme vešli do bytu, místo klidu mě čekalo překvapení v podobě příbuzných. Seděli všichni v obývacím pokoji. Tchyně s tchánem, manželova sestra s rodinou a dokonce vzdálená teta. Stála jsem ve dveřích jako opařená. „Naši se přijeli podívat na vnučku. Ukaž, ať si ji pochovají,“ vzal mi manžel dceru z náručí a donesl ji své matce. Dcerka kolovala z ruky do ruky a mě si nikdo nevšímal. Stála jsem v předsíni a měla pocit, že omdlím.

První hádka na sebe nenechala dlouho čekat

„Nezlobte se, ale chci se vysprchovat. Chci si na sebe vzít pyžamo a jít si lehnout. Necítím se dobře. Prosila jsem vás, abyste mi dali čas na zotavenou. Maminko, prosila jsem vás, abyste to respektovala. A místo klidu mám v obýváku celou rodinu a dcera tu koluje z jedné špinavé ruky do druhé,“ řekla jsem tvrdě. Čekala jsem, že se mě manžel zastane.

Jenže se stalo něco, co jsem nečekala. Manžel se na mě otočil a totálně mě ponížil: „Ty naděláš. Rodiče přišli přivítat Anežku a ty děláš, jako by tě to obtěžovalo. Snad hodinku vydržíš s námi v obýváku, ne?“ Návštěva si nakonec dala kávu, kterou jsem jim musela uvařit, a odešli až za dvě hodiny. Nic nám nedonesli. Žádné uvařené jídlo. Ani nenakoupili třeba ovoce, aby mi udělali radost. Nic. A navíc po jejich odchodu následovala výčitka od manžela, že jsem se chovala hrozně. Jeho reakce mě mrzí ze všeho nejvíce.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].



Související články

Další články