Alice (51): Nechápu prázdný život mojí kolegyně. Obětovala život své matce

Vdala jsem se pár let po dvacítce. Narodily se nám dvě děti, postavili jsme dům, jezdíme na dovolenou, máme psa a s manželem jsme se zatím nezabili.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (49): Kolegyně mé chování k mužům nechápe a odsuzuje mě. Já se ale nehodlám měnit

Složité manželské soužití stojí za to

Asi mi dá každý za pravdu, že dlouhodobý vztah je náročný a ne vždy se vyvíjí tak, jak bychom si představovali. S manželem jsme ustáli nejednu krizi a odcizení, ale i tak jsme našli důvod se nerozvádět. Kdysi to byly naše děti, potom majetek a dnes už je to asi životní rezignace. Nechuť si zvykat na negativní vlastnosti někoho jiného.

„Už spolu zůstaneme. Nemám náladu někoho lovit. Pak ta nová žena bude ještě víc remcavá než ta původní a budu v háji. Ne ne, už jsem starý a moudrý. Nechám si Alici. Vím, co od ní můžu čekat a už jsme se spolu naučili žít,“ vždy s úsměvem prohodí manžel, když se dozví, že se někdo rozvedl na stará kolena.

Mohlo by Vás zajímat:

Leona (37): Kolegyně v práci má asi nadpřirozené schopnosti. Děsí mě, co vidí

Prázdný život mojí kolegyně

V globálu jsem spokojená, i když v mém životě už dávno není vášeň. S manželem po sobě zatoužíme jednou do měsíce. Ale to neznamená, že spolu nejsme rádi. Jen jsme zkrátka jinde. Posunuli jsme se blíže kamarádskému vztahu než tomu mileneckému, který byl na začátku. Těšíme se, až budeme mít vnoučata. To dá našemu vztahu zase nový náboj. A právě kvůli tomu to stálo všechno vydržet.

Pracuji jako úřednice. Ať se mi můj život zdál občas nesnesitelný, tak teprve s kolegyní Petrou jsem pochopila, co znamená nechat si život plynout mezi prsty. Kolegyně Petra je stejně stará jako já a celý život žije v bytě se svou maminkou. Mluví o ní hezky. Mají asi láskyplný vztah a starají se o sebe navzájem.

Mohlo by Vás zajímat:

Viola (31): Nemohla jsem šéfovi přijít na jméno. Při výpadku proudu ale náš vztah nabral nečekané obrátky

Smutně se mi vyprávění kolegyně poslouchá

„Byla jsem s maminkou na procházce. Posadily jsme se v parku a pozorovaly lidi,“ odpoví mi kolegyně na otázku, jak strávila víkend. A potom se dozvím, že Petra prala, četla si a odpočívala. Petra žije jako osmdesátiletá žena. Nikdy nebyla vdaná, nemá děti a celý život je v roli dítěte. V mých očích věnovala život své matce, která je podle mě sobec. Nenechala v určité fázi svou dceru, aby si žila život svůj.

Bojím se Petry zeptat, zda tento život byl její volbou nebo je to práce matky. Celé roky jen poslouchám a snažím se najít vhodnou odpověď na chudý život kolegyně. Petra se o sebe neskutečně stará. Neustále si kupuje nějaké preparáty v lékárně a vede dlouhé hovory s lékárnicí. Na svůj věk rozhodně nevypadá. Lidé ji tipují o deset let méně. Ale je to tím, že Petra po práci chodí na hodinu spát. S Petrou bych neměnila.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (28): Myslela jsem si, že mě kolegyně podporují. Jenže pak jsem slyšela na záchodě rozhovor, ze kterého jsem v šoku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].