Viola (31): Nemohla jsem šéfovi přijít na jméno. Při výpadku proudu ale náš vztah nabral nečekané obrátky

Asi před dvěma lety jsem nastoupila do nové práce jako PR manažerka a dělala maximum pro to, abych co nejrychleji zapadla a poznala své kolegy. Měla jsem ambice, chtěla jsem jednou povýšit a věděla jsem, že vztahy na pracovišti hrají klíčovou roli. Brzy jsem ale narazila na charismatického, ale bohužel také dost arogantního šéfa s ostrými rysy, Adama. Zjednodušeně řečeno, lidského blbce.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (29): Na dovolené jsem našla peněženku plnou peněz. Chtěla jsem je utratit, ale nakonec jsem získala mnohem víc

S nadřízeným jsem si nesedla

Od prvního dne mi ten člověk nesedl. Hned na prvním mítinku smetl ze stolu všechno, co jsem připravila, a ještě utrousil: „Nevím, jestli jste vůbec na správném místě. Možná byste měla zvážit změnu zaměstnání.“ Byla jsem v šoku, cítila jsem se dotčená a ponížená.

Na další poradě jsem se chtěla vytáhnout. Dala jsem do přípravy maximum, jen abych mu dokázala, že se mýlí. Jenže Adam si i tak dokázal najít něco, co by se mi dalo vytknout. Odcházela jsem tak ze zasedačky s pocitem, že mě někdo právě rozcupoval na kusy.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (25): Dovolenou u moře mi zpestřil úžasný muž. Ztráta mobilu ale všechno nejspíš zničila

Rozhodla jsem se odejít z práce

Nebyla jsem sama, na koho si takto zasedl. S kolegyněmi jsme si o něm občas něco šeptaly za rohem, ale otevřeně si stěžovat jsme si netroufly. Adam se mezitím stal zástupcem ředitele pobočky a začal zavádět přísná pravidla. Chození do práce se pro mě brzy změnilo v noční můru.

Několik týdnů jsem si pohrávala s myšlenkou, zda mám v takovém prostředí vůbec zůstávat. Nakonec jsem se rozhodla odejít. Najít si novou práci, protože atmosféra u nás spíš houstla, než by se zlepšovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (34): Můj exmanžel se mě snaží srazit na kolena, ale já se nedám. Doufám, že děti otcovo chování také prokouknou

Měla jsem jasno, dokud se neobjevila komplikace

Na nový mítink jsem se připravila stejně důkladně jako obvykle, ale už s vědomím, že mě šéf stejně nejspíš shodí. Všechny materiály jsem si pečlivě srovnala do desek a oblékla si modré šaty – takové, na které se nezapomíná.

Na chodbě v budově, kde naše firma sídlila v sedmém patře, jsem ještě kontrolovala čas, jestli nejdu pozdě. Vběhla jsem do výtahu – a vzápětí do něj skočil Adam. Protočila jsem oči a nasadila hollywoodský úsměv.

Dveře se zavřely a my jeli vzhůru. Jenže sotva se na mě otočil, aby mě pozdravil, výtah se s trhnutím zastavil. Zůstali jsme stát. Prudce mi bušilo srdce a udělalo se mi nevolno. Adam si toho všiml. „Jste v pořádku?“ zeptal se. Popadala jsem dech promíchaný s nervozitou. „V klidu… asi jen výpadek proudu,“ poznamenal.

Mohlo by Vás zajímat:

Nina (49): Nedokážu se vyrovnat s tím, že muž, který mě zradil, si nyní žije jako prase v žitě. Já s penězi sotva vyjdu

Další události bych nevymyslela ani v nejdivočejších snech

To už jsem nevydržela. „V klidu? Máte pocit, že mám být v klidu?!? Uvízli jsme, co když se výtah zřítí nebo něco… A ještě k tomu jsem tu s vámi!“

Adam se zarazil: „Se mnou? Máte se mnou nějaký problém?“ „To si pište,“ odsekla jsem a všechno jsem mu bez servítek vylíčila. Mluvila jsem s takovou zuřivostí, že zůstal stát jako opařený. „A máte pocit, že jste se pod mým vedením nic nenaučila?“ opáčil. „Naučila,“ přikývla jsem. „Ale chci skončit. Vy mě stejně neoceníte.“

Adam se na chvíli odmlčel, pak mi vzal prezentaci z rukou, aby si ji prostudoval. „Jste vážně dobrá. A já možná občas osel. Neumím to s lidmi. Nebo spíš se ženami, co mají emoce. Omlouvám se.“

Zůstala jsem stát beze slov. Odzbrojil mě. V tom výtahu jsme si nakonec i potykali a začali si vyprávět historky z dětství. Asi po dvou hodinách nás konečně vysvobodili. A od té doby? Adam se stal nejen mým mentorem, ale i jedním z nejbližších přátel.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (32): Myslela jsem, že jsme kamarádky. Ona mě ale nechce za družičku, protože by na mě nesehnala šaty v mé velikosti