Marta (29): Na dovolené jsem našla peněženku plnou peněz. Chtěla jsem je utratit, ale nakonec jsem získala mnohem víc

Po měsících tvrdé práce jsem se konečně dočkala dlouho plánované dovolené. Letos jsem se rozhodla strávit ji u moře. Bylo to dobré rozhodnutí. Hlavně proto, že jsem se o sobě něco dozvěděla a začala jsem se na svůj život dívat trochu jinak.

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (37): Děti našly peněženku plnou peněz. Chtěla jsem ji vrátit, ale tchyně si myslí, že jsem se zbláznila

Našla jsem peněženku

Na to italské městečko mám hezké vzpomínky, protože jsem tam jako malá holka jezdívala s rodiči. Byla to trochu sentimentální cesta. Neplánovala jsem žádné nákupy ani večeře v luxusních restauracích – moje finance by mi to nedovolily. Chtěla jsem si prostě odpočinout a načerpat síly. Netušila jsem, že díky šťastnému nálezu si nakonec dopřeju mnohem víc, než jsem si mohla dovolit.

Byl třetí den mého pobytu. Lenivě jsem se válela na pláži. Slunce hřálo, ledový čaj byl vynikající a já si četla knihu. Na chvíli jsem ji odložila a začala jsem se rozhlížet. Tehdy jsem si všimla něčeho v písku u mého lehátka. Nejprve jsem si myslela, že je to kámen. Prohrábla jsem písek a zjistila, že je to peněženka – elegantní a kožená.

Vytáhla jsem ji z písku a opatrně otevřela. Málem mi oči vypadly z důlků. Byla plná hotovosti, stovky a pětistovky, dohromady více než šest tisíc eur. K tomu několik stodolarových bankovek, doklady nějakého chlapa a platební karty. Rozhlédla jsem se, jestli mě někdo nesleduje...

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (25): Když jsem si zapomněla peněženku, na nádraží mi jízdenku koupil cizí chlap. A tak jsem poznala svou novou lásku

Byla jsem v pokušení nechat si ty peníze

Ty peníze by se mi hodily. Nemusela bych se omezovat, mohla bych si dopřát cokoliv. Něco takového jsem nikdy nezažila. Není divu, že jsem pocítila vzrušení. Jistě, ten člověk, co peněženku ztratil, bude nešťastný. Ale možná už s jejím nalezením dávno nepočítá.

Napadlo mě, že si vezmu hotovost a doklady nechám na nějakém veřejném místě. Už jsem v duchu plánovala, co si koupím, když mi hlavou probleskla vzpomínka. Před čtyřmi lety jsem sama přišla o peněženku. Měla jsem v ní pět stovek – poslední peníze, co mi zbyly. Právě jsem přišla o práci a ještě jsem si nenašla novou. Peněženka se nikdy nenašla. Ten, kdo ji našel, mi nevrátil ani občanku. Byla jsem zoufalá.

Teď jsem byla v pokušení. Jenže co když ten muž potřeboval ty peníze stejně nutně jako já tehdy? Podívala jsem se na občanku. Byl asi o dvacet let starší než já. Dlouho jsem si prohlížela jeho fotku. A pak jsem si byla jistá tím, co musím udělat...

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (35): Našel jsem plnou peněženku a vrátil ji nedotčenou. Osud se mi za to hezky odměnil

Poctivost se vyplácí

Přesto jsem až do poslední chvíle váhala, jestli mám peněženku vrátit. Mohla jsem mít mnohem hezčí dovolenou. Ale nemohla jsem si ji nechat – moc dobře jsem věděla, jak bolí taková ztráta. Byla by to krádež. A když jsem to nazvala pravým jménem, bylo hned jasnější, co je správné. Šla jsem tedy na policii, peněženku odevzdala, vyplnila příslušné formuláře a vrátila se do hotelu.

Trochu mě píchlo u srdce, ale rovněž se mi ulevilo. Rozhodla jsem se, že to vezmu jako životní lekci – a byla jsem na sebe hrdá. Většina lidí by si ty peníze nechala, ale já nejsem zloděj. Tak jsem to pustila z hlavy a dál si užívala dovolenou, jako by se nic nestalo.

O dva dny později ke mně u snídaně přistoupil cizí muž. „Dobrý den, vy jste Marta?“ zeptal se anglicky.

Připadal mi povědomý. A pak mi to došlo – poznala jsem ho z občanky v peněžence. „Ano, to jsem já. Přejete si něco?“

„Chtěl jsem vám poděkovat, že jste mi vrátila peněženku. Ne každý by to udělal.“

„To já děkuju,“ usmála jsem se. Nehodlala jsem přiznat, jak moc mě lákalo nechat si ji.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (38): Starosti se synem mne stály peněženku i s doklady. Později mě čekal velký šok

Tohle jsem opravdu nečekala

Byl vážně sympatický a pohledný. „Víte,“ začal, když si sedl k mému stolu, „moje žena Sara je Italka a žijeme v Římě. Společně tam podnikáme. Chtěl jsem jí ukázat moje rodné město. A hádejte, co se stalo hned na první procházce po pláži, ztratil jsem peněženku...“

„Hlavně, že to dobře dopadlo,“ usmála jsem se.

„Sara i já jsme vám nesmírně vděční,“ řekl a položil na stůl obálku. „Tady je malá pozornost.“

„To není nutné,“ odpověděla jsem. „Opravdu, nemůžu to přijmout.“

„Trvám na tom,“ řekl rozhodně. „Je to od nás obou.“

„Tak dobře... děkuji.“

„Ne – já děkuju vám...“ dodal, zdvořile se rozloučil a odešel.

Chvíli jsem na obálku jen zírala, pak jsem ji schovala do kabelky. Otevřela jsem ji, až když jsem se vrátila na pokoj. Byla jsem v šoku, v obálce bylo 800 eur. Nevěřila jsem vlastním očím. Nikdo, kdo má hluboko do kapsy, by nedal jen tak tolik peněz. Evidentně se mu v podnikání dařilo. Mohla jsem se jen usmát a užít si ten nečekaný zvrat. A rozhodla jsem se, že si koupím něco hezkého...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (43): Svou největší lásku jsem opustila kvůli muži s naditou peněženkou. Život mě za to potrestal

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].