Facebook
Instagram
Když Adam vrátil plnou peněženku, kterou našel na benzínce, její majitel mu řekl, že dobro se lidem vrátí. A opravdu. O pár týdnů později si Adam na tato slova vzpomněl.
Před pár týdny jsem se stavil na benzínce. Natankoval jsem a šel zaplatit, když něco upoutalo moji pozornost. Sklonil jsem se a našel peněženku. Byla docela nacpaná. Otevřel jsem ji, uvnitř byly samé dvoutisícovky. Tolik peněz!
Mohl jsem si ty peníze vzít
Peníze by se mi hodily, zrovna jsem měl v plánu koupit mamce novou televizi. Ta stará už zlobí a oprava se neoplatí. Řekl jsem si, že jí ke svátku pořídím novou. Chtěl jsem ji brát na splátky. S těmito penězi by to již nebylo nutné. Až na to, že to byly peníze někoho jiného... Podíval jsem se na doklady, podle občanského průkazu bylo majiteli peněženky téměř 70 let. Pokud má u sebe tolik peněz, musí být opravdu bohatý...
Ale hned jsem se probral. Ať má, co má, jsou to jeho peníze. Není mi dovoleno si je přivlastňovat. Díval jsem se na jeho fotku, pan Lukáš měl takový vřelý pohled. Jakkoli to bylo lákavé, nemohl jsem ho okrást. Nemůžu si pomoct, televizi budu muset vzít na splátky. Zamířil jsem do obchodu na benzínce a požádal o pomoc vedoucího. Chystal jsem se peněženku odevzdat před svědky, aby si nikdo nevzal peníze. Můžeme lidem věřit, ale asi jen do určité míry. Nechtěl jsem, aby starce někdo okradl.
Řešili jsme to pár minut, když se do obchodu vřítil rozčilený muž. Okamžitě jsem ho poznal, byl to pan Lukáš. "Promiňte, nenašel tu někdo peněženku? Myslím, že jsem ji ztratil, když jsem nastupoval do auta," zeptal se pokladní. "Já ji našel. Prosím, tady je," předal jsem ztracený předmět zpět majiteli. Nervózně sáhl po peněžence a podíval se dovnitř. Vydechl úlevou, když viděl, co je uvnitř.
"Jsou tam peníze! Díky bohu! To je záloha na pomník pro mou manželku. Zemřela před dvěma lety, ale musel jsem sehnat peníze na náhrobek. Byl jsem zrovna na cestě ke kameníkovi," vysvětlil. Chtěl mi nález oplatit, ale já to odmítl. Cítil jsem se trapně. V duchu jsem si vynadal, že jsem vůbec zvažoval vzít si ty peníze. "Na světě je stále mnoho čestných lidí! Moje manželka vždy věřila, že lidé jsou plní dobra. Uvidíte, dobro se vždy vrátí. Říkám vám to z vlastní zkušenosti, v životě jsem toho zažil hodně, takže některé věci prostě vím," řekl vážně. Rozloučili jsme se a já cítil, že jsem udělal správnou věc.
Chtěl jsem získat povýšení
Po dvou týdnech jsem na splátky koupil televizi a daroval ji mamince. Velmi ji to potěšilo. Byla sice neděle, ale musel jsem se vrátit k práci. V úterý k nám měl přijet nadřízený z centrály. Měl jsem v plánu prezentovat mu svůj nápad distribuovat naše zboží do míst, která jsme předtím neměli na mapě. Prezentace byla téměř hotová, protože jsem na ní pracoval skoro dva měsíce, ale chtěl jsem ji ještě o víkendu dokončit. Byl jsem přesvědčený, že pokud půjde vše podle plánu, dostanu povýšení. Pozice vedoucího mého oddělení byla nějakou dobu neobsazená a já snil o tom, že ji dostanu. Seděl jsem proto u notebooku dlouho do noci.
V pondělí jsem se snažil vstát z postele, ale cítil jsem bolestivé následky nedostatku spánku. Přesto jsem zvládl den v práci. Tři šálky kávy mi rozhodně pomohly. Pak jsem se s obtížemi dostal na nádraží. Do práce jsem dojížděl vlakem. To bylo pro mě pohodlnější, protože mi to umožnilo vyhnout se dopravním zácpám. Finančně to bylo také mnohem výhodnější. Navíc jsem měl možnost pracovat nebo číst si. Dnes mě však pohupování vlaku okamžitě uspalo. Když jsem se probral, uvědomil jsem si, že jsme na mé stanici! Vyběhl jsem z vlaku jako opařený!
Pořád jsem se cítil trochu ospalý a zmatený. Šel jsem domů a teprve potom jsem si uvědomil, že mi něco chybí. "Ach ne," vykřikl jsem zoufale. Ve vlaku jsem zapomněl svůj notebook. Jak jsem to mohl dopustit?
Byl jsem zoufalý
Okamžitě jsem zavolal do kanceláře služeb zákazníkům železnic, abych nahlásil svůj problém. V telefonu se ozvala zdvořilá žena a řekla mi, že pracovníci vlaků musí nejprve vyčistit všechny vagony a až poté poskytnou informace o nalezených věcech. A to bude asi až druhý den. Neměl čas čekat tak dlouho! Moje práce byla v tom notebooku a měl jsem ji druhý den už prezentovat! Navíc, jaká byla šance, že tam notebook zůstane až do večera? Tento vlak je vždy plný cestujících! Někdo určitě využije příležitosti a vezme si počítač!
Je konec, tohle povýšení nedostanu. Propadal jsem zoufalství. Sklíčeně jsem se opřel o stůl a zakryl si obličej rukama. Notebook pro mě měl dvojnásobnou hodnotu. Nejenže stál hodně, ale závisela na něm moje profesní budoucnost. Na této prezentaci jsem pracoval poslední dva měsíce! Investoval jsem do toho tolik času a úsilí a teď je to všechno pryč.
Teoreticky bych mohl pronést řeč i bez prezentace. Většinu věcí jsem si pamatoval, protože jsem si je sám vymyslel. Samotná prezentace však obsahovala mnoho detailů a údajů, které by zvýšily hodnotu mého projevu. Je šance, že to všechno zvládnu znovu vytvořit za jednu noc? Musel bych si od někoho půjčit počítač...
Nemohl jsem uvěřit svému štěstí
Najednou jsem mi na sociální síti přišla zpráva. Byl to můj kolega z práce a před zítřejší prezentací se ptal, jak se cítím. Byl jsem připravený ventilovat svou frustraci a zeptat se, zda by mi nemohl půjčit svůj počítač, když přišla další zpráva. Byla od někoho, kdo nepatřil mezi mé přátele, ale rozhodl jsem se ji otevřít. Psala mi žena, kterou jsem neznal. Ptala se, jestli jsem dnes nešel vlakem.
Obratem jsem odepsal. "Stalo se během vaší cesty něco neobvyklého?" zeptala se. "Zapomněl jsem si notebook ve vlaku," přiznal jsem. "Našla jsem ho," napsala a já začal radostně křičet po celém bytě. Pak jsme se domluvili, kde si počítač můžu vyzvednout.
Bez přemýšlení jsem vyrazil za ní. Čekal jsem na ni v parku čtvrt hodiny, pak se objevila mladá žena a v rukou držela můj počítač. "Odkud jste získala moje údaje?" zeptal jsem se, když mi počítač vrátila. "Všimla jsem si, že na ploše je otevřený dokument. Byla to sebevědomá prezentace. Na začátku bylo jméno a příjmení tvůrce. Napsala jsem všem mužům s tímto jménem. Tři se ozvali, dva to ignorovali. No a z těch tří jste šel vlakem jenom vy..." dodala.
"Jsem vám nesmírně vděčný! Nemáte ponětí, jak moc to pro mě znamená! Tato prezentace se má uskutečnit zítra a jediná kopie je v notebooku. Moje budoucnost závisí na ní!" vykládal jsem rozrušeně. Moje radost ji rozesmála a popřála mi hodně štěstí.
Konat dobro má smysl
Ukázalo se, že to pomohlo, protože všechno šlo perfektně. Šéf ocenil můj nápad na distribuci a řekl, že manažerská pozice už je moje. Byl jsem velmi šťastný! A tohle všechno by se nemuselo stát, kdyby se ta dívka nerozhodla vynaložit úsilí, aby mě našla. Poslal jsem jí vzkaz s pozváním na večeři. Musel jsem oslavit svůj úspěch. Schůzku jsme naplánovali na páteční večer.
Všiml jsem si, jak je krásná, až když vešla do restaurace. Když mi vracela počítač, soustředil jsem se totiž na úplně jiné věci. Nyní se mé oči zaměřily na ni samotnou. Nejenže byla milá, ochotná, chytrá a upřímná, jak potvrdila situace s notebookem, ale také moc krásná.
Pak jsem si nečekaně, poprvé po několika týdnech, vzpomněl na pana Lukáše. Řekl, že dobrota se mi vrátí. Jsem však přesvědčen, že ani on nečekal, že toho bude tolik. Mám nejen počítač a povýšení, ale také novou přítelkyni. Když konáte dobro, osud vám to oplatí...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
