Natálie (34): Šéf se mi mstil za odmítnutí. Nikdo z kolegů se mě nezastal

V té firmě jsem pracovala pět let. Byla jsem loajální, svědomitá a hlavně efektivní. Nikdy jsem se nedrala do popředí, ale mé výsledky mluvily za vše. Když přijali nového ředitele našeho oddělení, nečekala jsem, že mu padnu do oka. Zpočátku jsem jeho narážky ignorovala, ale brzy přitvrdil. Když jsem řekla „ne“, všechno se změnilo. Moje práce najednou nebyla dost dobrá a kolegové… ti se začali dívat jinam.

Jana (42): Náš šéf je pěkně nespravedlivý. Zatímco kuřáci mohou na cigaretu, mně zakázal jít do lékárny

Odmítla jsem svého šéfa

Když Jonáš nastoupil jako náš nový šéf, udělal na všechny dobrý dojem – byl výřečný, upravený a sebevědomý. Tvrdil, že chce investovat do rozvoje lidí, a já naivně věřila, že ho můj potenciál opravdu zajímá. Začalo to nevinně: pozvání na oběd pod záminkou projednání projektu, otázky na soukromý život, stále častější „náhodné“ pohledy.

Brzy se ale přidaly i poznámky, které s prací nesouvisely. „Měla byste se častěji usmívat. Máte krásný úsměv,“ prohodil jednou na chodbě. Cítila jsem se nesvá, ale nechtěla jsem dělat scény.

Vše se vyhrotilo na firemním teambuildingu. Jonáš byl ve skvělé náladě, a když si ke mně přisedl, byl až příliš blízko. „Víte, jste úplně jiná než ostatní,“ zašeptal. „Jste nejen schopná, ale také přitažlivá.“ Ztuhla jsem a nervózně se usmála. Snažila jsem se zachovat klid a profesionální odstup, ale on pokračoval. Naznačil, že ve firmě jsou stále neobsazené pozice, které by se mohly zaplnit, pokud by byl člověk „flexibilní“. Beze slova jsem vstala a odešla.

Miloš (41): Když je šéfová zmije, rozhodně nebudu dělat nic nad rámec své pracovní náplně

Začal se mi mstít

V pondělí se Jonáš začal chovat jinak. Během pár dní jsem zjistila, že mi byl omezen přístup k projektovým dokumentům. Přestaly mi chodit pozvánky na porady a byla jsem vynechána z důležité emailové komunikace. Když jsem se na to zeptala Jonášovy asistentky, odbyla mě s tím, že to je určitě jen chyba systému.

Začalo i drobné ponižování – přehnané korekce mých reportů, jízlivé poznámky na firemním chatu a záměrné opomíjení mých úspěchů. Najednou bylo vše, co jsem udělala, „nedostatečné“ nebo „pozdě“.

Jonáš se mi nemstil přímo, dělal to chytře a beze stop. Obrátila jsem se na personální oddělení a vše jim popsala: jeho komentáře, nabídku i následnou šikanu. „Předáme to dál,“ řekla personalistka. „Ale pamatujte, že bez důkazů se to bude těžko dokazovat.“

Barbora (29): Práce snů se změnila v dřinu bez výplaty. Šéf na mě ušil boudu, ale já si to nenechala líbit

Nikdo se mě nezastal

Po té schůzce jsem dostala absurdně náročný úkol s nesplnitelným termínem. Byla to past. Doma jsem plakala, v práci zatínala zuby. Začala jsem trpět nespavostí a úzkostmi, ale nechtěla jsem odejít a nechat ho vyhrát.

Nejhorší bylo, že ostatní viděli, co se děje, a mlčeli. Michal byl u toho, když mě Jonáš ponížil na poradě. Alena z účetního oddělení se mě ptala, jestli s ním mám nějaký problém. Když jsem se ale zeptals na jejich názor na Jonáše, vyhýbali se konkrétní odpovědi. „Nechci se do toho míchat,“ řekl Michal. „Promiň, mám hypotéku a dvě děti...“ zašeptala Alena.

Rozuměla jsem jim, ale přesto mě to drtilo. Ve firmě, které jsem dala pět let života, jsem se stala neviditelnou. Jonáš dosáhl svého – ukázal všem, co se stane, když mu někdo řekne ne.

O měsíc později jsem dala výpověď. Jonáš mi na chodbě jen s falešným úsměvem popřál hodně štěstí. Během posledního dne, kdy jsem si balila věci, se na mě několik kolegů smutně podívalo, ale nikdo neřekl ani slovo. Novou práci jsem si našla v menší firmě se zcela jinou kulturou. Někdy přemýšlím nad tím, jestli jsem neměla bojovat víc. Nevím ale, jestli by to pomohlo.

Alena (34): Šéfová se mnou zachází jako s hadrem. Ví, že jsem svobodná matka dvou dětí a potřebuji práci

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].