Facebook
Instagram
Aneta přestala řídit po malé nehodě, která se jí stala před mnoha lety. Zatímco ona se bez auta obejde, její manžel to nechápe. Když se Aneta pokoušela řídit vedle něj, tlak, který na ni vyvíjel, její blok jen posílil.
Je to už spoustu let, co jsem si udělala řidičák. Tehdy mi bylo dvacet a v rámci nadšení z nových možností jsem se rozhodla, že budu dobrá a spolehlivá řidička. Jenže nadšení mi dlouho nevydrželo.
Vše to začalo jednou malou nehodou
Párkrát jsem si půjčila starého Favorita od táty a vyjela sama jen tak po městě. Připadal jsem si důležitě a byla jsem na sebe hrdá, že jsem zvládla dojet na nákup nebo k babičce a zpět. Dokonce se mi podařilo i napoprvé zaparkovat do malého místa na parkovišti. Ale jednou jsem na křižovatce ťukla do jiného auta. Nestalo se nic velkého, jen promáčklé plechy, ale tenhle zážitek mě úplně rozhodil. Nikdy nezapomenu, jak na mě tenkrát ten majitel druhého auta ječel. „Ženská za volantem, to je neštěstí! Nechápu, za co vám ten řidičák dali? Už do toho raději nelezte..." Tyhle věty se mi bohužel zaryly pořádně do hlavy a pána jsem poslechla.
Od té doby jsem se za volant posadit neodvážila. „Víš, že se ti vlastně nic nestalo, ne?“ připomněl mi manžel mnohokrát, ale já vždy jen přikývla. Snažil se mě přesvědčit, abych to zkusila znovu, ale já mám v hlavě silný blok.
Manžel mě nepřestává tlačit
Manžel na mě už léta naléhá. Vždycky má nějaké poznámky, když někam jedeme. „Víš, že už mě to taxikaření nebaví,“ prohlásil jednou během jízdy. „Kdybys si řídila, mohli bychom někam dál na dovolenou a mohli se u toho vystřídat,“ vyčetl mi několikrát. Přikývla jsem, věděla jsem, že má pravdu. Má “neschopnost” mě samotnou někdy štve, ale i tak to není tak silný argument pro to, abych s tím něco udělala.
Když jsem párkrát přistoupila na to, že zkusíme řídit spolu, cítila jsem se vedle něj ještě hůř. „Opatrně! Ne tak rychle! Sleduj tu zatáčku... Proč si nepřeřadíš...Ježiš, ty jsi neviděla tu značku...,“ zvyšoval hlas a já se klepala ještě víc. „Tohle nemám zapotřebí. Pořád mě jenom peskuješ,“ zastavila jsem prudce u chodníku a celá zpocená se zařekla, že už budu vždy jen na místě spolujezdce.
Blok, který nehodlám překonávat
Vím, že se to manželovi nelíbí, ale mě to takto vyhovuje. Ve městě se všude dostanu pěšky nebo MHD. I děti si na to bez problémů zvykly. „Jsi zbytečně tvrdohlavá,“ opakuje mi manžel, ale já mu vysvětluji: „Necítím se na to. Tak už se s tím smiř!" Nechci riskovat život svůj nebo ostatních. Chápu, že řízení auta je pohodlné a přináší to jistou svobodu. Ale nemyslím si, že to musí umět za každou cenu každý. A není to důvod, aby vás kvůli tomu někdo ponižoval.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
