
Karolína se těšila na svatbu své blízké kamarádky Emmy. Jenže brzy přišlo drsné vystřízlivění. Budoucí nevěsta jí totiž oznámila, že nebude mezi družičkami. Prý kvůli velikosti šatů. Karolína má ale pocit, že za tím bylo něco jiného – že se zkrátka nehodila do dokonalé představy o svatbě plné štíhlých dívek.
Už od malička bohužel bojuju s nadváhou. I když už jsem vyzkoušela nespočet diet, velká prsa a široké boky se mě pořád drží. Myslím ale, že i s kily na víc mám šmrnc a dokážu ze sebe udělat kočku. A nikdy by mě nenapadlo, že moje silnější postava bude pro mou blízkou osobu takovým problémem...
Těšila jsem se, ale zklamání přišlo rychle
Když mi Emma na začátku roku oznámila, že se bude v září vdávat, měla jsem obrovskou radost. Vím, že byla nedočkavá a moc si přála, aby ji přítel po čtyřech letech konečně požádal o ruku.
S Emmou se známe od střední, tehdy jsme si byly opravdu blízké. I když se pak naše cesty trochu rozešly, byla jsem přesvědčená, že mě požádá, abych byla její družičkou.
„Kájo, musím ti něco říct. Moc mě to mrzí, ale rozhodla jsem se, že budu mít jen čtyři družičky a tebe zvu jako hosta,“ řekla mi jednou mezi řečí u kávy. Nejdřív jsem nerozuměla, co mi tím chce říct a kde je problém.
„Aha, to je škoda. A proč taky nemůžu být družička?“ zeptala jsem se dost zklamaně.
„No... je to komplikované. Vybrala jsem jeden styl šatů a v tvé velikosti je prostě nemají,“ krčila rameny.
Dost mě to bolí
Pořádně to zabolelo. A vůbec jsem nevěděla, co na to říct. Z jejích slov jsem ale měla úplně jiný pocit. Věděla jsem, že ostatní družičky jsou jako vystřižené z módního časopisu – dlouhé nohy, velikost S, perfektní make-up. Já mezi tyhle modelíny prostě nezapadám. A je mi jasné, že v téhle partičce bych se vymykala, kazila dokonalý dojem i svatební fotky.
I tak pro to nemám pochopení. Kdyby opravdu chtěla, jistě by se to dalo nějak vymyslet, a nevěřím, že mají šaty jen pro samé modelky. Myslela jsem si, že v přátelství jde o něco víc. Že i když mám velikost XL, tak na tom nesejde.
Nechci být jen do počtu
Od té doby se Emmě vyhýbám. Píše mi zprávy, ptá se, co se děje. Ale já zatím nemám sílu jí odepsat. Jsem prostě dotčená a nedokážu to překousnout. A je mi jasné, že se na té její veselce nebudu cítit vůbec dobře. Takže vážně nevím, jestli chci jít někam, kde nejsem vítaná taková, jaká jsem. A kde se za mě moje blízká kamarádka stydí. A možná si taky poprvé uvědomuju, že to naše přátelství bylo jednostranné. A že bych si měla vážit sama sebe víc než těch, kteří to nedokážou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].