Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Františka se přes smrt své první velké lásky dostávala roky. Pak konečně našla někoho, s kým si dokázala představit život. Ale v den její svatby se všechno změnilo...
Přesně v ten den, kdy máš pocit, že do sebe konečně všechno zapadá, se ti život může rozpadnout. Moje svatba měla být malá, ale hezká. Nic přehnaného. Bílé šaty, máma dojatá, kamarádky v broskvových šatech, Jirka čekající u oltáře. Byli jsme spolu čtyři roky. Věděla jsem, že to není ten typ lásky, co člověku spálí kůži, ale byla to jistota. Bezpečí. Normálnost.
Myslela jsem na svou první lásku
Asi právě proto jsem na Adama myslela čím dál míň. Chodili jsme spolu na výšce. Byl komplikovaný, chytrý, trochu blázen. Nikdy jsem s nikým necítila to, co s ním. Když odjel na půl roku do Thajska, psali jsme si denně. Pak přestaly chodit zprávy. Jeho rodiče mi řekli, že měl nehodu na motorce. Že se srazil s náklaďákem a na místě zemřel.
Byl to absolutní šok. Čas šel dál, ale něco ve mně zůstalo zamrzlé. Pořád jsem ho občas hledala ve tvářích cizích lidí. Pak už méně. Nakonec vůbec. A po těch letech, dvě hodiny před obřadem, jsem stála doma, oblečená a řešila, jestli si nechat vlasy vyčesané nebo rozpuštěné.
Kamarádka vběhla dovnitř bledá jako stěna. Myslela jsem, že se něco stalo Jirkovi. Ale ne. Na recepci stál nějaký muž a dožadoval se vstupu. Prý mě musí vidět. Vyšla jsem ven a málem omdlela.
Objevil se zničehonic
Stál tam. Adam. Hubenější, zarostlejší než jsem si ho pamatovala, ale byl to on. Tvářil se zoufale. Přiskočil ke mně jako blázen a začal hrozně rychle mluvit. „Nemohl jsem se vrátit dřív. Šlo mi o život. Ale teď jsem tady, pojď se mnou.“
Nechápala jsem. Všechno, co jsem prožila, bylo najednou postavené na hlavu. Lidi na nás koukali a já vůbec nevěděla, co mám říct. Roky mi bylo líto, že Adam odešel z mého života, protože jsem ho milovala jako nikoho jiného. A teď tu stál.
Ale on byl jiný. Začal hulákat, že jsem jeho, že si nemůžu vzít nikoho jiného, že jsem vždycky měla být s ním. V tu samou chvíli přišel Jirka a celé to divadlo zhlédnul. A zároveň viděl i to, jak jsem nerozhodná, že jsem Adama hned neutnula, že jsem ho neodehnala a nechala jsem ho mluvit.
Svatba se nekonala. Jirka odešel ještě ten den. Nepřijímá moje zprávy. Adam mi druhý den poslal e-mail. Dlouhý, vysvětlující. Prý se dostal do nějakého střetu s mafií, musel se skrývat. Co já vím, co je na tom pravdy? Ať to bylo jakkoli, jeho nepřítomnost a roky, kdy se vydával za mrtvého, zničily život nakonec mně.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
