Lucie (32): Místo svatby jsme se rozešli. Rozhádala nás předmanželská smlouva

Ještě na jaře jsem řešila výzdobu sálu, ochutnávku svatebního menu a seznam hostů. Dnes je všechno zrušené. S přítelem jsme se po pěti letech rozešli jen několik týdnů před svatbou. Když to někomu řeknu, většinou se mě zeptá, jestli byl nevěrný. Nebyl. Za vše mohou jeho manipulace ohledně předmanželské smlouvy.

Ester (27): Snoubenec mě zradil a zničil mi životní sen. Luxusní svatební dar jsem si proto vzala jako bolestné

Začal všechno počítat

Byli jsme zasnoubeni, byla jsem šťastná a nepřikládala jistým změnám Petrova chování význam. Petr se začal zajímat o věci, které jsme nikdy dřív neřešili. „Kolik jsi vlastně platila za ten stolek? A kolik nás stál ten nový nerezový hrnec?“ vyptával se třeba. Jindy chtěl vědět, zda si vzpomenu, kdo platil permanentku na vlek a do posilovny, a kolik stála naše společná dovolená.

Smála jsem se tomu. „Proč tě to najednou zajímá?“ ptala jsem se. Jen pokrčil rameny. „Jen si dělám trochu pořádek.“ A dělal ho důkladně. Podobných otázek přibývalo – jako bychom nechystali svatbu, ale ukončovali společné podnikání. Přesto mě ani nenapadlo, kam to všechno směřuje.

Marie (55): Dcera se sotva vdala a už se chce rozvádět. Teď nás půlka vesnice pomlouvá

K notáři mě vzal bez varování

Jedno odpoledne na mě čekal před prací. „Za půl hodiny máme schůzku u notáře, zapomněl jsem ti to říct,“ oznámil mi. „Kvůli čemu?“ nechápala jsem. „Jen podepíšeme předmanželskou smlouvu. Už je připravená,“ odpověděl klidně. Zůstala jsem jako opařená. Nikdy jsme se o žádné smlouvě vážně nebavili.

Ne že by mi samotná předmanželská smlouva vadila. Chápu, že v mnoha případech dává smysl. Jenže Petr všechno řešil a vyřešil beze mě. Celá situace i atmosféra u notáře mi byla hrozně nepříjemná. Bylo znát, že ti dva spolu mluvili už mnohokrát. Když jsem řekla, že si chci smlouvu v klidu přečíst a poradit se s vlastním právníkem, viditelně ho to rozladilo. Notář zvedl obočí. Smlouvu jsem nepodepsala.

Dominika (31): Snoubenec mi u oltáře zlomil srdce. Před svatebčany vyznal lásku mé sestřenici

Uvědomila jsem si, že nejde o smlouvu

Cestou domů jsme se poprvé opravdu pohádali. „To jsi nás pěkně ztrapnila, navíc tu zbytečnou návštěvu pochopitelně zaplatíme!“ utrousil. „Kdybys mi o všem řekl dopředu, mohl sis to ušetřit. Vůbec to celé nechápu. To mi nevěříš, nebo co?“ zeptala jsem se. „To s důvěrou nesouvisí. Každý má v první řadě chránit sebe. Nechci jednou přijít o to, co jsem si vybudoval.“„

V tu chvíli mi došlo, že nejde o několik stran papíru. Vadilo mi, že se mnou o ničem nemluvil. Prostě si to celé zařídil po svém. Žádná diskuse, kompromisy ani hledání oboustranné spokojenosti. Nestačila jsem po pěti letech zírat, s kým mám tu čest. Několik dní jsem se snažila najít společnou řeč. Přítel vůbec nechápal, proč mě tolik ranilo něco, co považoval za rozumnou formalitu, tedy alespoň tak o tom mluvil. „Kvůli jednomu podpisu přece nezrušíme svatbu,“ řekl mi. Myslím, že netušil, co to ve mně vyvolá.

Já totiž do té doby nic takového neřekla ani nenaznačila. Stále jsem se snažila najít řešení. To on touto jednou větou podmínil naši svatbu mým podpisem! Což i později potvrdil – dalo by se říct, že mě tím tlačil ke zdi. A to mi stačilo. Rozešli jsme se. Myslím, že bych jako vdaná paní nedopadla dobře.

Veronika (39): Nedokážu se smířit s tím, že svatba u nás doma zůstane navždy tabu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].