Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Veronika je deset let ve vztahu s Radkem. Se stejně starým mužem, se kterým vychovávají tři děti. Veronika by se ráda vdávala, jenže Radek svatbu odmítá. Rodina Veronice neustále předhazuje, že se nevdala a v poslední době už mají nemístné poznámky i děti.
Bylo mi dvacet osm, když jsem poznala Radka. Byla jsem v té době ve stresu z toho, že mi za dva roky bude třicet a nemám partnera. A tak pro mě kdysi bylo prioritou, abych otěhotněla.
Těhotenství bylo mojí záchranou a ulevilo se mi
Přiznám se, že vztah s Radkem nabral na otáčkách. Po roce randění jsme se domluvili, že spolu začneme žít a pořídíme si rodinu. Otěhotněla jsem během dvou měsíců. V té době jsem svatbu neřešila. Mojí prioritou bylo, abych byla matkou. A to se mi splnilo hned dvojnásobně. Narodila se mi dvojčata.
Moji rodiče nelibě snášeli, že mě Radek nepožádal o ruku. I já jsem ve skrytu duše toužila po svatbě. Byla jsem ochotná se vdávat i těhotná. Jen aby se děti narodily do úplné rodiny a všichni jsme měli stejné příjmení. Když jsem byla v šestém měsíci, nevydržela jsem čekat a Radka se přímo zeptala: „Lásko, čekám, kdy mě požádáš o ruku.“ Jeho odpověď mě docela nemile překvapila: „Ale já se nechci ženit.“
Realita se mi už moc nelíbila
Zjištění, že si mě partner nechce vzít za ženu mě šokovala. Vlastně jsem s tím vždy počítala, že budu vdanou paní. Utěšovala jsem se tím, že mám vytoužené děti a svatba není důležitá. Emoce se ve mě mísily jako na běžícím pásu. Smutek střídala zlost. Nalhávala jsem si, že mi to nevadí. Snažila se přesvědčit samu sebe, že přeci nechci za manžela někoho, koho do svatby musím tlačit.
Roky plynuly a já byla znovu těhotná. Tři děti mi daly zabrat a já svatbu hodila za hlavu. Každodenní péče o početnou rodinu mi hlavu naplnila jinými starostmi. Občas se mi téma svatby do hlavy vrátilo. Když se mi vdávala kamarádka, když jsem musela nahlas vyslovit, že mám jiné příjmení než moje děti a nebo když jsem čelila poznámkám rodičů, kteří mi neustále připomínali, že bych měla být vdaná.
Rodiče umí být krutí vůči svým dětem
„A to jako si tě nikdy ten tvůj přítel nevezme? Máte spolu tři děti a ty jsi jediná z rodiny, co se jmenuje jinak,“ ryl do mě otec. Zase. Musela jsem ho opět odbýt a začít hádku: „Táto, ráda bych se vdala, ale jaksi mě o ruku musí požádat Radek. Říkáš mi tu něco, co ovlivním těžko. Jenom mi ubližuješ. Zase jsi mě naštval a jedu domů. Není mi tu hezky.“
Na poznámky rodičů jsem si zvykla, ale minulý týden se do mě začaly navážet i děti: „Maminko, a proč si tě tatínek nechce vzít za manželku? Proč máš jiné příjmení? To jsi zlobivá, že se jmenuješ jinak?“ Pověděl mi ten nejmladší. A já stála jako solný sloup. Slyšel to i Radek, kterému to přišlo nesmírně vtipné. Večer jsme se pohádali s Radkem pohádali. Nic se nevyřešilo, jen jsem mu měla potřebu vynadat, do jaké situace mě dostal. Všichni vnímají, že svatba je moje citlivé místo a strefují se do mě.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
