Adéla (35): Dcera mého přítele je malá herečka. Kvůli jejímu záchvatu pláče možná zrušíme svatbu

Už jako malá holka jsem si představovala, že moje svatba bude dokonalá. Budu mít krásné a bohaté šaty a celá veselka proběhne jak jinak než na zámku. A kolem nás všichni, které milujeme. Když mě můj přítel Martin požádal po dvou letech o ruku, byla jsem štěstím bez sebe. A začala nadšeně plánovat svůj sen. To jsem netušila, že nastane scéna, která to celé zničí.

Petr (50): Z mé nové partnerky se vyklubala hysterka. Scény dělá doma i na veřejnosti

Předvedla hysterický záchvat

To, že Martin už jednu svatbu měl a má dceru, jsem vzala celkem dobře. Naivně jsem doufala, že spolu dokážeme znovu vytvořit spokojenou rodinu. S jeho dcerou Eliškou jsem se snažila skamarádit hned od začátku. Ale nijak jsem netlačila. Bylo mi jasné, že to pro ni není vůbec lehké – rozvod rodičů a pak zvykání si na mě jako novou přítelkyni. V žádném případě jsem ji nechtěla nahrazovat mámumámu , ale být spíše kamarádkou. Dělala jsem všechno možné, aby to mezi námi nějak klapalo.

Ale Eliška mi to neoplácela. Naopak zapojovala všechny své síly a zbraně a snažila se mě od tatínka odehnat. Věřila jsem ale, že se to jednou zlomí a opravdu se tak stalo. Nějakým zázrakem jsme k sobě našly cestu. Měla jsem pocit, že mě konečně bere a má dokonce i trochu ráda. A když jsme jí s Martinem oznámili, že nám půjde za družičku, byla překvapivě nadšená. Těšila se, že bude za malou princezničku, kterou také budou všichni obdivovat.

Jedno odpoledne jsme se tedy vydaly spolu do salonu, kde jsem si chtěla zkoušet nějaké šaty a také jedny vybrat pro ni. Přišlo mi důležité ji do příprav také zapojit, aby měla pocit, že je součástí naší nové rodiny. Jenže jsem se v ní neskutečně spletla. Jen co jsem si oblékla první šaty a čekala její reakci, začala plakat. Když jsem se ji snažila utišit, přišel na řadu hysterický záchvat, který mě úplně vyděsil. „Nechci, aby se táta ženil!“ křičela a všichni se v salonu otáčeli. Bylo to, jako by mě někdo políval studenou vodou. Nevěděla jsem, jak se zachovat. Přece jen na tuhle situaci mě nikdo nepřipravil.

„Co se děje, Eli?“ ptala jsem se jí v klidu. Ale ona jen opakovala: „Nechci! Nechci!“ a rozplakala se ještě víc a začala navíc dupat nohama. Jako kdyby jí to teprve celé docvaklo. Žádné moje domlouvání nepomohlo. S ostudou jsme musely salon opustit. A já jsem doufala, že to byl jen výjimečný zkrat, který se rychle spraví.

Milada (63): Moje zrušená svatba byla nejlepším životním rozhodnutím. Raději budu sama, než abych doma trpěla agresora

Prý potřebuje čas

Jenže místo toho přišly další problémy. Eliška se zasekla a Martinovi řekla, že se mnou nechce už nikam chodit sama. Navíc měla rýpavé poznámky. „Táti, proč si ji musíš brát? Vždyť by nám bylo jen spolu dobře,“ slyšela jsem jednou za dveřmi jejího pokojíčku. Bylo to jako rána do srdce.

„Myslíš, že to má od své matky?“ zeptala jsem se Martina jednoho večera. „Nechci nikoho obviňovat, ale všechny ty řeči a naschvály by osmileté dítě samo nevymyslelo,“ řekla jsem mu na rovinu. Martin jen pokrčil rameny. „Adél, nemůžeme to takhle brát. Eliška je prostě zmatená. Má nás oba ráda, ale potřebuje víc času.“

Ale co naše svatba, která se měla konat letos v létě? Pokaždé, když jsem se na ni Martina zeptala, přesměroval řeč jinam. Věděl přitom, že už máme zarezervované místo a zamluvené i pár jiných věcí. Před pár dny přišel s větou, která mě naprosto rozhodila. „Myslím, že bude lepší, když svatbu zatím odložíme, Eliška to ještě nezvládne.“

„Odložíme?“ zopakovala jsem šokovaně. To je jako bychom ji zrušili! „Vždyť už jsme i rozeslali svatební oznámení!“ vyhrkla jsem. „Ty si vážně necháš diktovat svůj život od osmiletého dítěte?“

„Adélo, miluji tě,“ řekl mi klidným hlasem. „Ale miluju i ji. A nemůžu ji teď zklamat. Věřím, že svatba nám neuteče...“

Lucie (26): Pár měsíců před svatbou přítel vyrukoval s předmanželskou smlouvou, která mi vyrazila dech

Podle mě ho zkouší

V té chvíli se mi život zhroutil jako domeček z karet. Měla jsem pocit, že přicházím o všechno. A že spousta lidí bude také zklamaných. Kdybych Martina nemilovala, hned bych utekla. To jeho neustálé chápání a ustupování malé holce už mě začíná unavovat.

Chci být jeho rovnocenná partnerka, ne jen někdo, kdo ustoupí pokaždé, když si dcera postaví hlavu.

„Víš, co si myslím?“ řekla jsem mu nakonec. „Že tě Eliška jen zkouší. Hledá, kam až může zajít, a ty jí to dovolíš. Možná jí někdo našeptává, co má dělat, možná ne. Ale ty bys měl stát za námi. Chceš si mě opravdu vzít, nebo ne?“

Martin si povzdychl. „Chci. Ale nechci ji ztratit. Nemůžeš to pochopit?“

Klára (29): Moje kamarádka mi zkazila svatbu. Nikdy jí to neodpustím

Pořád naivně doufám

Snažím se, ale mám spíš vztek. Přemýšlím, zda chci žít dál ve vztahu, kde budu vždy ta druhá, co musí ustoupit. Je to opravdu o Eliščiných potřebách, nebo si jen její matka vyřizuje účty a já jsem ta, kdo na to doplácí? Martin tvrdí, že ji jen chrání, ale já mám pocit, že chránit by měl i mě.

Možná jsem naivní, ale pořád doufám, že to není ještě definitivní. Že si Martin uvědomí, že odkladem se nic nevyřeší a může to výrazně ohrozit náš vztah. A své vysněné svatby se ještě dočkám.

Zuzana (29): Svatba nás stála přes 600 tisíc. Zlobím se na hosty, že nám v obálkách dali jen pár korun

Názor psychoterapeuta

Silná reakce dítěte na plánovanou svatbu rodiče po rozvodu je poměrně častá a z psychologického hlediska dává smysl. Pro dítě může svatba symbolizovat definitivní konec původní rodiny a vyvolat strach ze ztráty výlučného vztahu s rodičem.

Osmileté dítě navíc neumí své emoce pojmenovat a regulovat tak jako dospělý. To, co dospělí vnímají jako manipulaci nebo vzdor, bývá ve skutečnosti projevem nejistoty, žárlivosti a obavy, že pro rodiče přestane být na prvním místě.

Partner rodiče se přitom často dostává do velmi náročné role – chce být přijímán, ale zároveň musí respektovat, že vztah mezi rodičem a dítětem má hlubokou historii a silné emoce. Napětí v tzv. patchwork (biologický rodič + otčím/macecha a nevlastní sourozenci) rodinách je v počátečních letech velmi běžné.

Rozhodnutí svatbu odložit nemusí nutně znamenat slabost nebo nedostatek závazku. Může jít o snahu vytvořit stabilnější prostředí a dát dítěti čas adaptovat se na změnu rodinné struktury.

V takových situacích bývá klíčová otevřená komunikace všech tří stran a někdy i rodinná terapie, která pomáhá nastavit hranice, role a pocit bezpečí pro dítě i pro partnerský vztah. Cílem není, aby někdo „vyhrál“, ale aby nová rodina mohla fungovat dlouhodobě a bezpečně pro všechny.„

Bc. Ondřej Šíba, psychoterapeut a výzkumný pracovník se zaměřením na sport z kliniky ET MENTIS. Více se dozvíte zde. 

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].