Lucie (52): Po deseti letech jsem potkala svého bývalého manžela. Pochopili jsme, že nám rozvod přinesl více škody než užitku

Když soud ukončil naše manželství, cítila jsem triumf. Věřila jsem, že odhazuji zbytečnou zátěž a konečně po letech roztáhnu křídla. Byla jsem přesvědčená, že klidná povaha mého exmanžela Michala a lpění na domácích rituálech jsou pro mě jen okovy, které mě brzdí v rozletu. Chtěla jsem poznávat svět, zatímco on chtěl sedět doma s knihou. Rozvod měl být mou vstupenkou do světa svobody a velkých možností.

Ina (67): Bývalý manžel je nyní mým nejlepším přítelem a oporou. Okolí nechápe, proč spolu znovu nežijeme

Svoboda mi otevřela oči

První dva roky vypadaly idylicky. Nikdo se mě neptal, kdy se vrátím, a v lednici mohl být klidně jen cottage sýr a voda. Naše dcera Tereza tehdy odjela studovat do zahraničí, takže mě doma nic nerozptylovalo.

Jenže po pěti letech mě jednou v neděli ráno přepadla úzkost. Uvědomila jsem si, že nemám komu říct ani slovo. Moji známí jsou jen lidé z práce. Možná máme společné zájmy, ale nejsme si blízcí.

Zkoušela jsem randit, ale vztahy s uhlazeným architektem nebo mladším a dynamickým trenérem postrádaly opravdové teplo. Čím dál častěji jsem vzpomínala na Michalova drobná gesta, jako když mi mlčky masíroval nohy po náročné služební cestě. Tehdy mi to přišlo nudné, teď bych za takový večer dala cokoli. Pýcha mi ale nedovolila si to přiznat ani sama sobě.

Marta (46): Jsem rozvedená, ale stále žiji s bývalým. Ani jeden nedokážeme odejít

Setkání po letech

Vše se změnilo, když mi Tereza zavolala a oznámila, že se bude vdávat. Trvala na tom, abychom s tátou seděli u jednoho stolu jako rodina. To nás po deseti letech odluky donutilo ke kontaktu. Překvapilo mě, když mi Michal do telefonu řekl: „Nechci ti kazit náladu svou přítomností. Pokud ti to bude nepříjemné, sednu si dál.“ I po té době na mě stále bral ohled.

Svatba se konala v krásném zámečku ve středních Čechách. Když jsem ho uviděla s prošedivělými skráněmi, srdce se mi rozbušilo. Políbil mi ruku a zašeptal: „Vypadáš nádherně.“ Během obřadu jsme oba plakali a já cítila, že nás pojí společná historie, kterou žádný rozvod nesmaže.

Adéla (45): Když jsem po letech uviděla bývalého muže, rozbušilo se mi srdce jako dřív. Bojím se ale dalšího zklamání

Hořké přiznání

Večer jsme si sedli do altánu v zahradě, stranou od hlučné hudby a společnosti. Michal se mě na rovinu zeptal, jestli jsem šťastná. Pocítila jsem, jak moje maska praská, a přiznala jsem, že jsem strašlivě osamělá a můj dokonalý byt zeje prázdnotou. On se mi svěřil, že jedna žena ho opustila, protože prý stále žil v mém stínu a všechny srovnával se mnou.

Došlo mi, že jsme celou dekádu hledali jeden druhého v cizích lidech. „Byli jsme hloupí a zahodili deset nejlepších let života,“ řekla jsem mu se slzami v očích.

Náš rozvod byl jako amputace zdravé nohy jen proto, že nás chvíli bolela. Dali jsme se svést kulturou, která radí rozbité věci vyhazovat místo toho, abychom je opravili. Kariéra mě v noci neobejme a jeho svatý klid mu nepodá sklenici vody.

Od té svatby se scházíme každý týden. Nevím, jestli z nás budou znovu manželé, protože jsme se oba změnili. Ale na troskách, které jsme si sami vytvořili, trpělivě budujeme nové přátelství. Byla to ta největší lekce mého života.

Lída (39): S exmanželem jsme se roky hádali. Pak nás jedna událost nejen smířila, ale postavila i před zásadní rozhodnutí

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].