Lucie (26): Pár měsíců před svatbou přítel vyrukoval s předmanželskou smlouvou, která mi vyrazila dech

S přítelem jsme se zasnoubili před několika měsíci. Zatím jsme ani nezačali plánovat, jak naše svatba bude vypadat, ale na to bylo stále dost času. Aspoň jsem si to myslela do jednoho sobotního rána, kdy mi úplně vyrazil dech.

Jiří (36): Tak moc jsem chtěl jít nejlepšímu kamarádovi za svědka, až mě to málem zabilo

Úplně mě tím překvapil

Seděli jsme v kuchyni, já v pyžamu, on v kalhotách od obleku, které měl na sobě od včerejšího večera. Byl na nějaké firemní akci a připotácel se domů skoro nad ránem. Tvářil se hrozně vážně, vyprávěl mi, co se tam všechno dělo a jak to byl šílený večírek a já jsem zírala.

Pak na mě vytáhl stoh papírů. „Tady. Je to jen formální věc. Abychom měli jasno.“ Podívala jsem se na něj překvapeně, pak na papír a došlo mi to. Byla to předmanželský smlouva. Vůbec jsem to nečekala, nikdy jsme nemluvili o tom, že bychom si sepsali smlouvu, než se vezmeme.

Když jsem mu řekla, že se na ni musím podívat, netvářil se nadšeně, ale odešel a šel spát. Zavolala jsem kamarádovi právníkovi, jestli by se na to nepodíval. Šla jsem za ním za pár dní a nebyl zrovna nadšený. Ve smlouvě stálo, že pokud se rozvedeme, dům zůstane jemu. Já musím odejít – i když jsem v něm bydlela tři roky a všechny výdaje šly napůl. Byla jsem v šoku.

Kryštof (29): Po rozvodu rodičů se táta změnil. Nosí korálky, káže o energii a chce pořádat tantrické pobyty

Nechtěl být partner

Vrátila jsem se domů a na přítele uhodila, co to má znamenat? Ten dům měl být přece nás obou – taková byla dohoda. Byl na nás oba napsaný. „Nikdo neví, co se stane. A já chci mít jistotu, že budu mít kde bydlet.“ Nevěřila jsem vlastním uším, ale měli jsme ještě dost času na to, to vyřešit před svatbou.

Pár týdnů poté jsme se pohádali kvůli penězům. Já jsem chtěla nový kuchyňský stůl, on říkal, že to není potřeba. Já jsem říkala, že ten starý je rozbitý, on říkal, že to je jen detail. A pak to vybuchlo. Já jsem řekla, že nechci žít s někým, kdo si myslí, že může rozhodovat o všem. On řekl, že to není jen o stole, ale o tom, že se neustále chovám, jako bych ho nepotřebovala. A pak vytáhl ten papír.

Prý nechal tu smlouvu napsat podle toho. „Já potřebuju jistoty, ale ty očividně ne, tak proč bys potřebovala ten dům?“ Jeho logiku jsem vůbec nechápala, ale bylo mi v tu chvíli jasné, že je konec. Nejde přece o to, jestli někoho potřebuju, ale o slušnost. Měli jsme být partneři.

Emílie (72): Vnučka si u mě schovala peníze ze svatby. Během tří měsíců jsem je utratila

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].