Jiří (36): Tak moc jsem chtěl jít nejlepšímu kamarádovi za svědka, až mě to málem zabilo

Měl jsem být svědkem na svatbě svého nejlepšího kamaráda. Těšil jsem se na to měsíce. Byla to pro mě čest, protože právě já je dal dohromady. Bez nadsázky – beze mě by se nikdy nepoznali. Ale nikdy mě nenapadlo, že ten den dopadne tak, jak dopadl.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (29): Na mojí svatbě se nečekaně objevil můj bývalý, který se roky vydával za mrtvého. Zničil mi celý život

Měl jsem všechno naplánováno

Měl jsem vymyšlené různé vtípky a srandy, chtěl jsem je pořádně rozesmát, aby na ten den nikdy nezapomněli. Jenže měsíc před svatbou jsem spadl na snowboardu. Poranil jsem si páteř, a, když mi doktor řekl, že bez striktní a dlouhé rehabilitace nebudu chodit, skoro jsem se zhroutil. První myšlenka byla, že na tu svatbu prostě nemůžu. Že to nepůjde.

Jenže oni to nevzdali. Nechtěli hledat jiného svědka. „Musíš tam být. Bez tebe to nebude ono. To zvládneme. Přizpůsobíme ti program.“ Tak jsem se sebral a řekl jsem si, že pro nejlepší kamarády udělám všechno. Ať klidně dorazím na vozíčku. Co na tom?

Ten den byl nádherný. Slunce, smích, nervy, radost. Pomáhali mi ze všech sil. Fotili jsme se, smáli se, všechno šlapalo. Nikdo moc neřešil, že sedím. Byl jsem tam. Připravil jsem si proslov, i ty svoje blbosti, pár her na rozproudění. Lidi se smáli. Všichni říkali, že jsem hrdina, že to je přátelství na celý život. Cítil jsem se fakt dobře. Unaveně, ale dobře.

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (33): Bratr mi přišel představit svého snoubence. Zjistila jsem, že je to můj ex

Měl jsem namále

Jenže pak mi začalo být nějak divně. Nejdřív jsem to přičítal nervům a vyčerpání. Na pohyb na vozíčku jsem nebyl ještě zvyklý. Pak mi ale začaly brnět ruce. Svaly nekontrolovaně cukaly. Pak jsem viděl jednoho ze svatebčanů, jak ke mně běží a spadl jsem z vozíku. Dál mám všechno v mlze.

Když jsme dorazili do nemocnice a já se vzpamatoval, čekal mě další šok. Řekli mi, že jsem prodělal trombózu. Krevní sraženina, kterou mi nejspíš způsobil dlouhý pobyt na vozíku a špatný oběh. Kdyby mě převezli o pár minut později, nemuseli mě už zachránit.

Ženich s nevěstou mě přijeli navštívit hned druhý den. Říkali, že to byla nejlepší svatba, jakou si mohli přát, ale že jsem je málem zabil strachem. Usmíval jsem se, ale v hlavě mi pořád znělo jen to, jak blízko jsem byl konci. A kvůli čemu? Kvůli tomu, že jsem nechtěl zklamat. Od té doby si dávám pozor. Přátelství je důležité, ale vlastní zdraví ještě o trochu víc.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (28): Po pádu na lyžích mi hrozilo, že skončím na vozíku. Dnes se díky józe mohu znovu postavit na svah