Vilma (48): Dcera měla odjíždět na líbánky. Místo toho prožívala nejhorší chvíle v životě

Počasí na obřad venku pod stromy vyšlo skvěle. V bílých šatech s krajkou vypadala moje dcera jako víla. Všichni brečeli, včetně mě, ale takovým tím hezkým způsobem. Slzy štěstí, jak se říká. Její ženich stál naproti ní a v očích měl přesně ten pohled, který si každá matka přeje vidět u muže, který si bere její dítě.

Mohlo by Vás zajímat:

Šimon (34): Týdny před svatbou jsem cítil silné pochyby a vše zrušil. Na půl roku jsem se uchýlil do kláštera, abych našel klid

Začali svůj první tanec

Po obřadu jsme se přesunuli na hostinu, pár kilometrů od místa, kde se brali. Starý statek, všechno bylo nazdobené do posledního detailu. Dcera se šla převléct – měla připravené druhé šaty, lehčí, pohodlnější. Ženich zůstal s námi a bavil se s hosty. Dali si s mým manželem panáka, smáli se, povídali si s babičkami. Všechno vypadalo naprosto v pořádku. Normální svatba.

Když se vrátila, DJ už měl připravený první tanec. Hrála jejich písnička, ani si nepamatuji, co to bylo – něco z rádia. Šli spolu doprostřed parketu, všichni je obklopili. Začali se pomalu houpat v rytmu hudby. Bylo to roztomilé, dojemné, jak první novomanželské tance bývají.

A pak najednou, jak se otočili, ženich zavrávoral. Mysleli jsme, že jen klopýtl. Udělal krok zpátky a pak spadl. Rovnou na záda. Někdo začal tleskat, myslel si, že to má být součást choreografie. Ale on ležel dál a nehýbal se.

Mohlo by Vás zajímat:

Miroslav (42): Manželka plánovala svůj nový život, do kterého mě nepřizvala. Nikdy to nepochopím

Sanitka přijela hrozně rychle

Dcera si k němu klekla, mluvila na něho. Někdo přiběhl, snažil se ho zvednout. Nereagoval. Volali jsme sanitku. Lidi křičeli. Já jsem stála na místě a dívala se na tu scénu jako z cizího filmu. Někdo ho začal oživovat. Myslím, že to byl jeho kamarád z práce. Dýchání z úst do úst, masáž srdce. Trvalo to věčnost.

Sanitka přijela kupodivu za pár minut, ale mně to připadalo jako hodiny. Odvezli ho a my jsme jeli za nimi. V nemocnici jsem seděla vedle dcery a držela ji za ruku. Byla úplně tichá. Nic neříkala, ani neplakala, jen tiše čekala, až někdo přijde.

Pak přišel doktor. Nepamatuji si, co přesně řekl. Jen to, že byl konec. Infarkt. Ve třiatřiceti. Nic nenasvědčovalo tomu, že by měl potíže. Nikdy si na nic nestěžoval. Ten den měl být začátek jejich společného života, ale skončil ještě dřív, než opravdu začal. Místo hostiny se rozdávaly prášky na uklidnění a místo líbánek se plánoval pohřeb.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (31): Potřebovala jsem pár dní klidu v přírodě. Místo toho jsem zažila nejhorší noc svého života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].