Ilona (24): Moje zranění mi ukázalo pravou tvář mých kamarádek. Zachránila mě ta, kterou jsem dřív ignorovala

Spěchala jsem. Jako vždycky. Někdy jsem fakt splašená, já vím. A pak se to stalo. Podpatek mých luxusních střevíčků uvízl v tramvajové koleji. V první vteřině mi letělo hlavou: „Proč jsem si neobula raději ty tenisky, které se povalují v předsíni?!“ To už ale bylo pozdě.

Veronika (28): Ztracená peněženka mi změnila život a přinesla osudovou lásku

Došlo mi, že je to malér

Letěla jsem dopředu, narazila si ruce, bolelo to a hned mi nedošlo, že noha neletěla se mnou. Zůstala jsem ležet v koleji – a odporné křupnutí mi oznámilo, že je malér. „Au, do háje!“ vyjekla jsem a pak mě zalila bolest tak silná, že se mi zatmělo před očima. Kolem mě seběhli lidi, někdo volal sanitku, někdo jiný mě uklidňoval: „Hlavně se nehýbejte, slečno.“ A já skřípala zuby a kvílela bolestí.

V nemocnici mi oznámili, že mám zlomenou nohu. A ošklivě. „Sádra na šest týdnů, klid, žádné přetěžování,“ oznámil mi doktor tónem, který nepřipouštěl žádný odpor. Ležela jsem tam jak prkno, nacpaná prášky, nudila se, a tak aspoň obvolávala svoje známé.

Jasmína (42): Babička mistrovsky skrývala svou nemoc. Pravdu jsme odhalili až při úklidu jejího bytu

Kamarádky jen slibovaly

Do nemocnice se za mnou kamarádky jen hrnuly, smály se mojí nešikovnosti, vzpomínaly na svoje karamboly s podpatky… Bylo to fajn. Nosily mi květiny, ovoce a taky drby. „Představ si, že Pepa… A včera jsem viděla Ivanu…“ a tak dál, a tak dál… Byla jsem hrdinka a koupala jsem se v jejich pozornosti, připadala jsem si zkrátka jako celebrita a nedocházelo mi, že jsem pro ně jen dočasnou atrakcí.

Protože hned jak mě pustili domů, nastoupila realita. Bydlím sama, v takovém ošuntělém bytě na kraji města, kde lišky dávají dobrou noc. A navíc ve třetím patře bez výtahu. Kdo by sem vláčel? Kamarádky sice slibovaly, že se zastaví, ale nikdo nepřicházel, přestože esemesky první dny běhaly jedna za druhou: „Zítra určitě přijdu! Nestíhám, ale stavím se v sobotu,“ a tak podobně. Ale skutek utek.

Zorka (27): Moje kamarádka kopíruje úplně všechno, co mám nebo dělám. Barvu vlasů, oblečení i způsob mluvy

V nouzi poznáš přítele

Nakonec přišla jen Jana, která dřív neměla nikdy čas kvůli náročné práci a rodině se dvěma dětmi. A vytáhla mě z bryndy. Protože jsem nebyla schopná se ani sama vykoupat a nákupy byly pro mě noční můrou. Třetí patro bez výtahu se sádrou na noze? Nejdřív jsem se přesvědčovala: „To dám, přece nejsem úplně neschopná,“ jenže když jsem se pokusila vyrazit z bytu, už na prvním schodu mi bylo jasné, že je to nemožné a došlo mi, že bych se klidně mohla ocitnout znovu v nemocnici.

Jana mě zachránila. I když jsem se s ní zas tak moc nekamarádila, protože na pařby už dávno nechodila. Měla svůj život a ani se mi dřív nechtělo svěřovat se svými eskapádami s klukama právě jí. No a vida! Teď mi nakoupila, navařila a smála se: „Vidíš, karma tě doběhla! Tváříš se, jak všechno zvládáš sama, a ono to tak snadné nebude!“

Byl to zlom v mém životě. Nejenže po městě raději běhávám v teniskách, také jsem se seznámila s rodinou Jany a přestala se kamarádit s těmi, kteří na mě, ve chvíli, kdy jsem je nejvíc potřebovala, úplně zapomněli. A tak teď sobotní večery netrávím pokaždé ve víru velkoměsta, ale pohlídám děti Janě, aby mohli s manželem vyrazit do světa. Někdy zas vyrazíme spolu do kina. Stačilo zlomit si nohu a já jsem naplno pochopila rčení: V nouzi poznáš přítele.

Veronika (21): Když moje máma umírala, dozvěděla jsem se šokující tajemství o mém původu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].