Veronika (28): Ztracená peněženka mi změnila život a přinesla osudovou lásku

Netušila jsem, že jedno obyčejné ráno může odstartovat něco, co mi obrátí život vzhůru nohama. Spěchala jsem tehdy na univerzitu, jako obvykle jsem vyběhla z bytu na poslední chvíli, s kelímkem kávy v ruce a téměř vybitým telefonem. Naskočila jsem do tramvaje a vůbec jsem si nevšimla, že mám otevřenou kabelku. Až o chvíli později jsem si všimla, že mi chybí peněženka. Srdce se mi divoce rozbušilo. Doklady, karta, hotovost – všechno bylo pryč.

Natálie (29): Lásku svého života jsem potkala mezi regály s těstovinami. Od té doby špagety miluji ještě víc

Ztratila jsem peněženku

Byla to jen obyčejná středa. Zaspala jsem, v panice jsem při odchodu jen naházela všechno do kabelky, aniž bych zkontrolovala, jestli jsem ji zavřela. V přeplněné tramvaji jsem myšlenkami byla u zkoušek a vůbec jsem nevnímala okolí.

Až před budovou fakulty mi došlo, že mám otevřenou kabelku. Podívala jsem se, jestli mi něco nechybí. Moje peněženka byla pryč! Nebyla to jen tak ledajaká peněženka. Byla červená, dárek od maminky, a uvnitř jsem měla kromě občanky i ISIC karty, pár stovek a fotku z dětství. Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy.

Bezradně jsem se posadila na lavičku. Po chvíli jsem si všimla, že mám na messengeru zprávu od neznámého člověka: „Ahoj, našel jsem tvoji peněženku. Ležela na sedadle v tramvaji číslo 9. Můžeme se domluvit na předání?“ Ztuhla jsem. Jak mě dokázal tak rychle najít? Možná podle jména na studentském průkazu. Okamžitě jsem odepsala a domluvili jsme se na setkání v kavárně nedaleko zastávky. Celé dopoledne jsem se nedokázala soustředit, neustále jsem přemýšlela, kdo je ten tajemný zachránce.

Denisa (47): Povodeň mi zničila zahradu, na kterou jsem se upnula po rozvodu. Ale přinesla mi také do života lásku

Setkání, které všechno změnilo

Když jsem vešla do kavárny, hledala jsem svou červenou peněženku. Ležela na stolku, u kterého seděl mladý muž. Měl trochu rozcuchané vlasy a hezké oči. Poděkovala jsem mu a on řekl, že doufá, že nebylo příliš troufalé, když se mi koukal na profil na sociální síti. Ujistila jsem ho, že mi právě zachránil den. Začali jsme si povídat a brzy jsme se dostali k našim zájmům. Smáli jsme se, jako bychom se znali roky. Když jsem odcházela, podal mi ubrousek. „Pro případ, že bys zase něco ztratila,“ řekl a usmál se. Bylo na něm jeho telefonní číslo.

Netrvalo ani týden a seděli jsme v té samé kavárně znovu, tentokrát z mé iniciativy. Už nešlo jen o vděčnost. Naše schůzky byly čím dál častější. Jakub studoval na ČVUT, vášnivě se věnoval fotografování a ukázal mi snímky, které pořídil v té tramvaji číslo 9 jen chvíli předtím, než našel moji peněženku. Bylo to, jako by nás osud chtěl svést dohromady.

O čtyři roky později jsme tou devítkou jeli znovu. Tentokrát už s prstýnky na rukou. Někdy přemýšlím, co by se stalo, kdybych si ten den kabelku pořádně zapnula. Možná bychom se nikdy nesetkali. Osud si ale umí pohrát s náhodami. Stačilo k tomu jedno nedovření zipu a poctivý kluk. Dnes ta červená, už trochu ošoupaná peněženka leží v šuplíku naší komody. Je v ní schovaná moje fotka z dětství i ten ubrousek s Jakubovým číslem. Protože právě tehdy, v té kavárně, začalo to, čemu dnes říkáme společný život.

Další příběhy ze života →

Bára (25): Když jsem si zapomněla peněženku, na nádraží mi jízdenku koupil cizí chlap. A tak jsem poznala svou novou lásku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].