Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Pavla byla mile překvapená, když se na trhu seznámila s prodavačem čerstvé zeleniny. Nejdřív spolu lehce flirtovali, pak ji pozval na rande. Bude z toho něco víc?
Na trh jsem chodila pravidelně – dvakrát až třikrát týdně. Kupovala jsem brambory, cibuli, rajčata, okurky, někdy svazek petržele do polévky, cuketu nebo papriku. Zelenina pocházela z ekologického hospodářství – vždy byla čerstvá a neuvěřitelně chutná. Neměla nic společného s tou, kterou jsem vídala v nedalekém supermarketu.
Flirtoval se mnou
Začalo to úplně nevinně. Chtěla jsem koupit kilo brambor, pár mrkví a tři petržele. Místo toho jsem domů přišla s koprem, česnekem, pórkem, který jsem vůbec neměla v plánu – a s úsměvem, který mi vydržel až do večera. A to všechno jen proto, že mi ten sympatický prodavač řekl: „Kopr je dneska výjimečně voňavý. Když si nevezmete, budu mít výčitky.“
Rozesmála jsem se: „Na prodavače zeleniny jste docela výřečný, co?“
Usmál se. „Možná je to ten kopr, co na mě tak působí. Anebo vy...“
Těch pár slov od pohledného muže mě potěšilo víc než všechny uhlazené lichotky od kolegů v kanceláři – nebo od mužů, které jsem potkávala, když jsme s kamarádkami vyrazily do klubu.
Kamarádka mi hledala chlapa
V poslední době si moje kamarádka Eva dala za úkol, že mi najde chlapa. „Pavlo, ty jsi tak skvělá holka. Nemůžeš být sama věčně,“ říkávala mi často. Byla zrovna uprostřed příprav svatby se svým dlouholetým snoubencem a chtěla, aby všechny její kamarádky byly taky šťastně zamilované.
„Ale já nejsem sama. Mám rodiče, tebe... a Páju, která mě miluje nejvíc na světě,“ vtipkovala jsem.
„Prosím tě – kočka se nepočítá. Pája miluje hlavně vyhřívání se na parapetu a možná granule s lososem, ale ne tebe. Kdyby to byl aspoň pes... Ale kočka? Ta není moc věrná,“ poškádlila mě a hned se vrátila k vymýšlení, s kým by mě mohla poslat na rande.
Tehdy jsem se jejím „kandidátům“ spíš smála. Jasně, nechtěla jsem být sama napořád. Ale zrovna jsem si užívala život single ženy. Měla jsem práci, kterou jsem měla ráda, útulnou garsonku po babičce, dost přátel, rodiče kousek od domu – a Páju, která spokojeně přede, když ji pohladím. Nic jsem nechtěla měnit. Ale pak se to najednou změnilo. Začala jsem si představovat, jaké by to bylo spěchat z práce za někým a nebyla by to moje zrzavá kočka...
Padl mi do oka
Od té chvíle jsem na trh chodila denně. Vařím ráda a ten milý prodavač mi vždycky dokázal zvednout náladu, takže jsem měla záminku, proč tam jít nakupovat. Jednou nové brambory k obědu, slaďoučký hrášek, fazolky nebo salátové okurky. Pokaždé se dal se mnou do řeči. A pokaždé jsem dělala, že mě to překvapuje. „Zase vy? Myslel jsem, že dneska nepřijdete. Podívejte se na tyhle květáky – tak krásné jsem ještě neviděla,“ škádlila jsem ho a brala z pultu další zeleninu.
Věděla jsem, že je to flirt, ale byl tak jemný a lehký, že to bylo moc příjemné. Naše koketování nad rajčaty a zelím bylo jako letní vánek. Nebyl dotěrný – prostě tam jen byl. A já se cítila, jako by mi bylo zase osmnáct, jen jsem měla větší sebedůvěru a menší nároky na svět i lidi kolem.
Jednoho dne jsem si zapomněla peněženku. Horečně jsem prohledávala kabelku, ale nenašla jsem ani korunu. „To nevadí,“ řekl prodavač, když viděl, jak nervózně hrabu v tašce. „Připíšu to na účet... ve svém srdci.“
Rozesmála jsem se. „Takže vy nejste jen farmář a nejlepší prodejce na světě, ale i básník?“
„Kdysi jsem psal básně, ale už je dávno, jako by to bylo v jiném životě. Teď pěstuju kopr a okouzluju milovnice rajčátek.“
V tu chvíli jsem cítila, že se něco mění. Už to nebyl jen nevinný flirt s „pánem od rajčat“. Začínalo to být vážnější.
Neodolala jsem mu
Začala jsem přemýšlet: já – účetní po rozchodu, která ještě před rokem v noci brečela kvůli chlapovi, jenž ji opustil kvůli mladší. Byla jsem smířená s životem spokojené single ženy. A prodavač z trhu, muž z úplně jiného světa. Přímočarý, ale pohodový a příjemný. Mohou se takové světy potkat?
Pak mi jednoho dne podal tašku se zeleninou a řekl: „Víte, že mrkev chutná nejlíp dušená s máslem. Ale ještě lepší je, když se jí ve dvou...“
Podívala jsem se na něj. „To je nabídka?“ usmála jsem se nesměle.
„Spíš drzá naděje...“ dodal.
A v tu chvíli šla moje opatrnost a racionální úvahy stranou. Rozhodla jsem se, že to musím zkusit – jinak bych si to nikdy neodpustila. Vždyť člověk nepotkává každý den někoho, při kom se mu zrychlí tep a podlomí se mu z něj kolena. Nikoho, s kým je i řeč o obyčejné zelenině nejhezčím momentem dne...
Sblížili jsme se
Začali jsme se vídat po práci. Nejdřív to bylo takové nesmělé, zašli jsme na zmrzlinu do cukrárny, na procházku parkem, na kávu a čerstvé borůvkové koláče z pekárny u trhu. Pak to bylo vážnější, pozval mě k sobě na večeři. Připravil zapečenou červenou řepu s kozím sýrem, domácí limonádu a zapálil svíčky. V kuchyni to opravdu uměl.
Ukázalo se, že dřív vedl bistro. Po rozvodu se vrátil do rodného města a pomáhal bratrovi s rodinným hospodářstvím. Prodej zeleniny byl jen přechodnou etapou – ale, jak sám říkal, velmi vděčnou. „Víš,“ řekl mi jednou, „v životě musíš vědět, kdy co zasít – a kdy mít odvahu sklidit.“
Nevím, co přinese podzim. Odjede, až skončí sezona? Budu připravená opustit bezpečí svého single života a začít si s ním? Zatím nad tím moc nepřemýšlím. Ty cesty na trh změnily víc, než jsem čekala. Někdy si člověk jde jen pro mrkev – a vrátí se s receptem. Nejen na skvělý salát, ale i na nový život...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Krajčovi otevřeně o 13 letech vztahu: Karin si dovolila být ženou a Richard přestal chodit naostro
Krajčovi otevřeně o 13 letech vztahu: Karin si dovolila být ženou a Richard přestal chodit naostro
Související články
