Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Marta se nudila. Jediným světlým bodem jejího života byla dovolená v Řecku, na kterou vyrazila s kamarádkami. Když s ní začal flirtovat hezký číšník, podlehla jeho svodům. A pak si domů přivezla suvenýr, který jí zničil život.
Někdy mám pocit, že můj život je jedno dlouhé, nikdy nekončící pondělí. Vstanu, připravím snídani, vzbudím mého přítele Aleše, který jen něco zabručí, pak uklízím, nakupuju, vařím oběd – a tak pořád dokola. Někdy, když se podívám do zrcadla, skoro nepoznávám ženu, která se na mě dívá. Ta holka, co se dřív smála, až jí tekly slzy, je pryč. Zbyly jen tmavé kruhy pod očima a jemné vrásky kolem úst.
Jediné, co mě ještě drží nad vodou, jsou rozhovory s mými kamarádkami Petrou a Janou. Vždycky vědí, co říct, aby mi zvedly náladu. Právě ony jednou večer u vína navrhly, abychom jely na dovolenou do Řecka. „Musíme to udělat! Aspoň jednou můžeme myslet samy na sebe!“ řekla Petra. Jana se usmála a přikývla. Poprvé po dlouhé době jsem pocítila vzrušení. Řecko... moře, slunce, víno, dobrodružství. Možná přesně to jsem potřebovala...
Vyrazily jsme na dovolenou do Řecka
Když jsme přistály na jednom malém řeckém letišti a teplý vítr mi ovanul tvář, pomyslela jsem si: „Tohle je ono. Můj kousek štěstí.“
Ten večer jsme seděly v malém baru v centru městečka. Z reproduktorů hrála řecká hudba, vzduch byl prosycený mořem a čerstvými bylinkami. Přišel k nám číšník s tmavýma očima a odzbrojujícím úsměvem. Zeptal se, co si přejeme, a když jsem mu řekla naši objednávku, podíval se na mě, jako bychom tam byli sami. „Netušil jsem, že se někdy v Řecku objeví tak krásná turistka,“ pronesl.
Cítila jsem, jak mi hoří tváře. Petra mě šťouchla loktem a Jana se zahihňala do skleničky. „Pozor na koktejly,“ varovala mě Jana, ale já se jen pousmála.
Flirtoval se mnou
Holky šly tancovat a já zůstala u baru sama s číšníkem, který mi prozradil, že se jmenuje Marco. Opřel se o pult, naklonil se ke mně a zašeptal, že v Řecku by se každá žena měla cítit výjimečně. Jeho lichotky se mísily s vínem, které jsem pomalu srkala. „Zatančíš si se mnou?“ zeptal se a já kývla, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.
Vedl mě na parket, ruce mi lehce položil kolem pasu a já najednou přestala myslet na Aleše, na můj šedivý život, na všechno, co na mě čeká doma. Byl jen tenhle večer, tahle hudba a Marco. Když mě políbil, nebránila jsem se. Nepamatuju si, jak jsme odešli z baru, jak jsme se ocitli na pláži, jak jsme padli do písku, jak se mě dotýkaly jeho ruce... Pamatuju si jen chuť jeho rtů a mrazení, které mi projelo celým tělem...
Ráno jsem se probudila v cizí posteli, hlava mi třeštila z vína, a Marco mě objímal. Podívala jsem se na něj, na klidný rytmus jeho dechu, a zachvěla jsem se. Co jsem to udělala? Jak jsem mohla...
Návrat domů nebyl lehký
Když jsem letěla domů, cítila jsem se jako někdo, kdo se vrací do reality, kterou nenávidí. Holky si povídaly o tom, jak krásné to bylo, kolik jsme toho zažily, ale já jen zírala z okna na rozmazanou krajinu pod námi. Schoulená do svetru, ztracená v myšlenkách, jsem se snažila tu noc vytěsnit, vymazat ji, přesvědčit se, že to byl jen sen. Ale nešlo to.
Když mě Aleš vyzvedl na letišti, políbil mě na tvář jako starou známou. Nezeptal se, jak se cítím, ani co jsem prožila. Jen popadl můj kufr a šli jsme domů.
O pár týdnů později se mi zpozdila menstruace, a tak jsem si udělala test. Nechtěla jsem tomu věřit... Byl pozitivní! Seděla jsem na podlaze v koupelně, v ruce test se dvěma čárkami, ruce se mi tak třásly, že mi málem vypadl. Zírala jsem na test, srdce mi bušilo a měla jsem sevřený žaludek. Hlavou mi běželo: „To se nestalo. To není pravda...“
Jsem těhotná
Vyšla jsem z koupelny. Aleš se koukal na televizi. „Potřebuju ti něco říct,“ začala jsem tiše, srdce jsem měla až v krku. Podíval se na mě podrážděně, jako bych ho vyrušila u něčeho životně důležitého.
„Jsem těhotná...“
Chvíli na mě tiše zíral, a pak vybuchl. „Jak je to možný?!“ vykřikl a vyskočil z gauče. „To dítě není moje, že ne?!“
„Aleši, prosím... byla to chyba...“ snažila jsem se mu to vysvětlit, ale viděla jsem, že moje slova ho jen víc rozčilují.
„Sbal si své věci. Nechci tě už nikdy vidět,“ řekl chladně, jako by mě v té chvíli vymazal ze svého života.
Zůstala jsem stát jako přimražená a pak jsem se rozplakala. Prosila jsem ho, ať to nedělá, ať mě aspoň vyslechne. Ale jen na mě hleděl tím ledovým pohledem. Věděla jsem, že je konec...
Zůstala jsem sama
Pamatuju si tu první noc poté, co mě vyhodil. Seděla jsem u mámy, prohlížela si fotky mě a Aleše, těch pár momentů, kdy jsem opravdu věřila, že jsme šťastní. Dívala jsem se na sebe, byla jsem mladší a usměvavá, držela jsem Aleše za ruku. Tehdy jsem byla šťastná, dnes jsem cítila, jak se mi svírá hrdlo.
Neměla jsem sílu na nic. Nedokázala jsem ani zavolat Petře nebo Janě a říct jim, co se stalo. Ani číslo na Marca jsem neměla. Slzy mi tekly po tvářích.
Ta noc na pláži se mi pořád vracela – teplý písek pod nohama, hudba z baru, tančili jsme, jako by na ničem jiném nezáleželo. Marco se smál a říkal, že mám v očích něco zvláštního. Chtěla jsem mu říct, že mám přítele a život, který mě dusí, ale nedokázala jsem to.
Nechala jsem se unášet tím, jak mě objímal, jak se mě dotýkal. V tom okamžiku svět kolem nás přestal existovat. Pamatuju si, jak mi šeptal něco, čemu jsem nerozuměla, a jeho prsty klouzaly po mé kůži. Chtěla jsem, aby ten moment nikdy neskončil. Nemyslela jsem na Aleše, na povinnosti, na domov. Bylo jen tady a teď. A teď se mi to všechno vrací. Jako temný mrak, který mi sedá na srdce...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
