
Alena je ve vztahu s Matějem už tři roky. Setkávají se pouze o víkendech a oběma to vyhovuje. Jenže když se začali připravovat na poznávací dovolenou, Matěj jí najednou volá každý den.
Po rozvodu jsem chtěla najít vztah, který časem přeroste ve společné bydlení. Musela jsem ale svá přání a sny dát stranou. Poznala jsem totiž skvělého muže, který měl jedinou chybu. Byl z velké dálky. Přesto naše láska trvá dodnes.
Rozuměli jsme si
Na můj inzerát odpověděl Matěj. Stejně starý, rozvedený muž. Usměvavý, sympatický a chytrý. Psalo se mi s ním skvěle, ale vadila mi vzdálenost mezi námi. Sto kilometrů nebylo ideální pro každodenní kontakt nebo spontánní rande. Ale ukecal mě a sešli jsme se. Chemie mezi námi byla od prvního momentu. Rozuměli jsme si, uměli jsme se spolu smát a vše vypadalo bezchybně.
Domluvili jsme se, že spolu budeme trávit víkendy a že vzdálenost pro nás nebude problémem. Takto to funguje už tři roky. Víkendy, dovolené a svátky jsou naše. Oba máme děti odrostlé, takže nemáme žádné povinnosti a můžeme se plně věnovat jeden druhému. První rok byl fantastický. Noční hovory zakončené sexem po telefonu, vtipné textové zprávy, zamilované hlasové vzkazy... Neměla jsem pocit, že jsem osamělá.
Realita není tak růžová
Jenže pak nastoupila realita všedních dní. Naše telefonáty upadaly, textové zprávy vymizely a zbyl jen nutný kontakt, když jsme něco řešili. Ale zvykla jsem si, jelikož víkendy byly hezké a Matěj je slušný a spolehlivý muž. Neustále jsem si říkala, že přeci není potřeba být v každodenním kontaktu. Není potřeba tlachat o blbostech. Hlavní jsou osobní setkání.
Bohužel se časem ukázalo, že si každý žijeme svůj život a nesdílíme ho. Musela jsem se naučit vyřešit vše sama a o víkendu jsem Matějovi referovala, co vše jsem zvládla zařídit. Nalhávala jsem si sama sobě, že je to v pořádku. Že jsme dva dospělí lidé, máme své životy a trávíme společný čas, protože chceme. Jsme si věrní, milujeme se a nepotřebujeme tvořit společný život, protože každý máme svou nemovitost a práci v místě bydliště.
Volá mi každý den
Letos jedeme na poznávací dovolenou. Já už jsem pár takových dovolených absolvovala. Matěj zatím jezdil jen na pobytové dovolené, kde si zaplatil dva nebo tři výlety. Máme týden do odletu a telefon mi zvoní i několikrát denně. Najednou si Matěj vzpomněl na moje telefonní číslo. Přesně v momentu, kdy ode mě něco potřeboval. Respektive mě úkoloval, co mám všechno zařídit.
„Alenko, ještě prosím skoč do lékárny. Potom musíš vyrobit visačky na batoh. A nafotím ti, co jsem si sbalil za oblečení, tak se na to podívej,“ žádá mě Matěj. A takto to je několikrát denně. Neustálé dotazy plynoucí z nejistoty z neznáma. Najednou jsem pro něj důležitá. Najednou moje telefonní číslo vytáčí i ve všední dny. Toto sdílení mi vždy chybělo. Vím, že po dovolené zase ustane. Trochu mě mrzí, jak jsme si to ve vztahu nastavili.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




