Zorka (25): Vztah na dálku nám neprospěl. Na vše špatné jsem zapomněla, a to hezké si zidealizovala

Můj přítel nějaký čas pracoval v zahraničí a z našeho vztahu se stal vztah na dálku. Vypadalo to úplně jednoduše, ale mně se podařilo si ho během té doby zromantizovat a těžko se smiřuji s tím, že se mi domů vrátil stejný muž, který před rokem odjel.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (64): Syn se po letech vrátil ze zahraničí. Myslela jsem, že bude v balíku, místo toho mě požádal o půjčku

Byli jsme pořád v kontaktu

Můj partner odjel na misi do jedné rozvojové země. V té době už jsme spolu nějaký čas bydleli, ale oba jsme byli pracovně tak zaneprázdnění, že se náš vztah nijak zvlášť nevyvíjel. To si uvědomuji ale teprve dnes. Takže když přišel a řekl mi: „Na rok odjedu do Afriky, nevadí ti to? Je to mimořádná příležitost… zvládneš to beze mě?“ Nijak zvlášť mi to nevadilo. Měla jsem před sebou náročné zkoušky, spoustu dalších plánů, děti jsme neplánovali a ani jsem se nebála, že budu nějak zvlášť smutnit. Máme internet, ne?

Rozloučili jsme se během vášnivé noci s tím, že budeme v kontaktu – a to jsme také byli. Nepronásledovali jsme se, jeden druhého jsme informovali o své práci, občas jsem se zmínila o společných přátelích. Téměř denně jsme si volali přes WhatsApp a bylo to fajn.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (33): Náš vztah na dálku se ocitl v krizi. Začala jsem žárlit na skvělý život, jaký přítel za mořem vede

Na vše špatné jsem zapomněla

Přiznávám se, že jsem se ze začátku obávala, že náš vztah ochladne, stal se ale pravý opak. Čím déle jsme byli od sebe, tím víc jsem na svého přítele myslela. Dřív jsem nesnášela některé z jeho zvyků – třeba to, že srkal horký čaj – a když nebyl u mě, tak se mi po nich stýskalo. Mnohé, co našemu vztahu ubližovalo, mi vyvanulo z mysli. (Třeba se rád otočil za pěknou sukní a mně to vadilo, ne že ne.) K tomu, abych se chovala tak, jako nikdy předtím, přispívaly i hovory, které byly plné horoucích slov. Nebo sex přes net… Úplně jsem zapomněla na to, že nebýval právě uspokojivý; teď fungoval.

Začala jsem si svého přítele romantizovat a zapomínala jsem na to, co jsem mu vytýkala. Když se přiblížil čas jeho návratu, připadala jsem si poblázněná jako malá holka, došla jsem si ke kadeřníkovi, prohrabala šatník, nalíčila se – a nemohla se dočkat, až mě sevře v náručí. A rozhodně jsem zapomněla sundat si růžové brýle, přes které jsem ho v posledních měsících viděla.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (25): Po svatbě mi spadly růžové brýle. Místo spořádaného manžela jsem spatřila smradlavého lenocha

Budoucnost jsem viděla jen růžově

„Miláčku, lásko!“ vrhla jsem se na něj, jen co mi vyšel na letišti z haly. Už v té chvíli se ošil – nikdy jsem mu tak neříkala, byla jsem docela uzavřená. Nejednou tam stál, muž, kterého jsem sem před rokem vyprovodila a já čekala nejspíš nějakou chiméru, kterou jsem si vysnila. Než můj partner odjel, věděla jsem dobře, jaký je, ale všechno špatné vyvanulo, a to hezké nabobtnalo do obřích rozměrů. „Nevezmeme se v létě? Jsme už spolu dlouho, je nejvyšší čas,“ vyrazila jsem do boje ještě ten večer. Myslela jsem i na dítě, o kterém jsem dříve neuvažovala. Budoucnost jsem viděla jenom v růžových barvách.

Zapomněla jsem úplně na to, že můj přítel není vůbec domácký typ. „Tohle téma jsme už dávno probrali,“ odvětil muž, kterého bych měla znát – ale já za ten rok úplně zapomněla, kdo je a dokonale jsem si ho zromantizovala. Zkrátka jsem si vysnila nejen „nového, lepšího“ muže, ale i společnou budoucnost s ním. Bez něho. Bez toho, abych počítala s úskalími, na která jsem dříve spolu narazili a která jako mávnutím proutku - na krátkou dobu - z mé mysli zmizela.

Nerozešli jsme se a já jsem o něco moudřejší. Chvíli mi to trvalo, ale dnes už vím, že je třeba si vztah na dálku – náš dočasný – neromantizovat a bavit se nejen o radostech, ale i strastech. A nezapomenout na to, kdo jsme a jací jsme byli. Pak by to mohlo fungovat i po návratu domů, do všedních dnů.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jakub (43): Se ženou jsme se těšili na poklidné bydlení na kraji vesnice. Idylku nám kazí hlučné milování sousedů