Facebook
Instagram
Paní Jarmila doufala, že její syn v zahraničí uspěje a přinese si pěkné peníze. Když se po pěti letech vrátil domů, překvapil ji tím, že požádal o půjčku. Od paní Jarmily, která už je v důchodu, chtěl sto tisíc korun.
Netrpělivě jsem odpočítávala hodiny do příjezdu svého syna Petra (35). Naposledy jsem ho viděla před pěti lety, když odjel do zahraničí zkusit štěstí v byznysu. Nyní, po letech tvrdé práce, se vracel domů, aby se mnou oslavil narozeniny. Měl v plánu zůstat natrvalo a konečně strávit nějaký čas s rodinou. Vždycky jsem doufala, že přiveze něco víc než jen vzpomínky. Možná nám dokonce ukáže, jak se mu v zahraničí dařilo. Bohužel jsem se tak strašně mýlila...
Čekala jsem příběhy o úspěchu
Udělala jsem všechno, aby dům vypadal co nejlépe. Uklidila jsem, upekla jeho oblíbené sušenky a kachnu, zkrátka jsem se postarala o to, aby byl každý detail dokonale připravený. Doufala jsem, že mě okouzlí příběhy o svém úspěchu a velkých penězích. Tolik jsem si přála, aby se mu tam dařilo! Za ty roky mi jen zřídka říkal podrobnosti o svém životě, takže jsem doufala, že se teď konečně všechno dozvím.
Když se dveře otevřely a já uviděla Petra, měla jsem pocit, že jsem se vrátila v čase.
„Mami!“ zvolal a pevně mě objal. „Chyběla jsi mi!“
„Taky jsi mi chyběl, synku,“ odpověděla jsem a od dojetí jsem se rozbrečela. „Jsem tak ráda, že jsi zpátky.“
Brzy jsme seděli u stolu, povídali si a smáli se, ale cítila jsem, že Petr je trochu napjatý. Možná to byl jen můj dojem, ale všimla jsem si, že místo aby mluvil o svých úspěších, soustředil se na drobné detaily každodenního života. Snažila jsem se z něj dostat víc informací, ale rozhovor se vždy stočil na méně zajímavá témata.
„Mami, můžu se tě na něco zeptat?“ začal u večeře nejistě, jako by hledal správná slova.
„Samozřejmě, jen se ptej...“ odpověděla jsem starostlivým tónem. Tolik jsem svého syna milovala...
„Chtěl jsem se zeptat, jestli bys mi mohla půjčit nějaké peníze,“ řekl a trochu se začervenal. „Mám pár naléhavých záležitostí, které musím vyřešit, a… no, teď nemám dost hotovosti.“
Byla jsem v šoku
Očekávala jsem, že po návratu z ciziny mi poví, že dosáhl finančního úspěchu, a teď... teď mě žádal o půjčku?
„Synku, myslela jsem, že se ti daří dobře,“ odpověděla jsem a snažila se zůstat klidná, i když hluboko uvnitř jsem byla zmatená. „Stalo se něco?“
Petr si začal nervózně hrát s ubrouskem. Oči mu bloudily po kuchyni, vypadalo to, že hledá správná slova.
„Mami, jsou to jen dočasné potíže,“ snažil se znít sebevědomě, ale v jeho očích jsem viděla stín nejistoty. „Čekám na větší platbu od investora. Je to jen otázka času, než mi peníze přijdou na účet.“
Jeho slova byla uklidňující, ale úplně mě nepřesvědčila. Věděla jsem, že dříve žil na vysoké noze a projekty, do kterých investoval, byly poměrně riskantní. Čekala jsem, jestli mi k tomu neřekne víc.
„Péťo, jak dlouho budeš muset čekat? Máš záložní plán, pokud se platba zpozdí?“
„Mělo by to být za pár dní,“ řekl a vrtěl hlavou, jako by se snažil přesvědčit sám sebe. „Vím, že to zní jako výmluva, ale všechno mám pod kontrolou. Jenom... někdy se tyhle věci táhnou. Potřebuji nějakou hotovost, abych do té doby udržel věci v chodu. Můžeš mi půjčit sto tisíc?“
„Chápu, že situace je těžká...“ řekla jsem po chvíli ticha. „Ale to je pro mě opravdu hodně. Musím o tom přemýšlet.“
„Mami, opravdu tu pomoc potřebuji. Vím, že tě prosím o hodně, ale nevím, co jiného dělat. Bez toho nevyřeším své problémy...“ prosil a v očích se mu leskly slzy.
„Udělám, co bude v mých silách,“ odpověděla jsem a cítila, jak mě to začíná drtit. „Ale potřebuji chvíli na rozmyšlenou.“
Petr přikývl, vděčný za pochopení...
Bála jsem se, že se dostanu do problémů
Abych byla upřímná, když jsem slyšela tu částku, vyděsilo mě to. I když jeho sliby zněly přesvědčivě, klidná jsem nebyla. Té noci jsem dlouho nemohla usnout, přemýšlela jsem o budoucnosti a o tom, jestli je půjčka správným rozhodnutím.
Na jedné straně jsem doufala, že se všechno urovná a Petr znovu získá finanční stabilitu. Na druhé straně jsem se bála, že kvůli němu se dostanu do finančních potíží. Koneckonců jsem vdova a důchodkyně a nemám zrovna na rozhazování.
O několik dní později jsem mu předala ty peníze. Udělala jsem to s těžkým srdcem, ale také s nadějí, že všechno půjde podle plánu. Slíbil, že jakmile se situace zlepší, začne mi splácet dluh.
„Děkuji, mami,“ řekl a usmál se, ale jeho oči stále prozrazovaly stres. „Opravdu si vážím toho, co pro mě děláš.“
„Rodina je tu od toho, aby si pomáhala, ale je důležité být zodpovědný za své závazky,“ odpověděla jsem. Chtěla jsem mu připomenout jeho zodpovědnost. Koneckonců, od toho jsou matky, ne?
Syn m zklamal
Týdny plynuly a Petr u mě bydlel nadále, nedokázala představit, že bych ho vyhodila. Ale znepokojovalo mě, že se ani nezmínil o vrácení peněz. Navíc jsem si všimla, že nikam nechodí. Snad stále čeká na ten údajný převod. Ale proč po tolika letech v zahraničí nemá ani na své výdaje? Připadalo mi to velmi podezřelé. Uvědomila jsem si, že to asi nejsou jen přechodné problémy. Že něco se děje. Rozhodla jsem se konfrontovat ho.
„Petře, myslela jsem, že po letech práce v cizině jsi si něco našetřil,“ řekla jsem. Snažila jsem se zůstat klidná, ale moc mi to nešlo. „Stalo se něco?“
„To je dlouhý příběh,“ odpověděl a vyhýbal se mému pohledu. „Investice mi nevyšly. Řeknu to na rovinu... Myslím, že už to tušíš... přehnal jsem to. A pořádně.“
V hlavě mi hučelo. Peníze byly v naší rodině vždycky problematické téma. Myslela jsem, že ze zahraničí přijede s balíkem, ale on si chtěl půjčovat ode mě. To se přece nedělá! Ani láska k němu mi nemohla vykompenzovat zlost, kterou jsem v tu chvíli cítila.
Ukázalo se, že nejenže nic neušetřil, ale ještě nadělal dluhy za desítky tisíc. Liber! Myslel si, že mu pomůžu, ale co já můžu dělat? Sama sotva vyjdu. Doufám, že si můj syn nakonec najde normální práci v Česku a postupně splatí své dluhy. Ale myslím, že mu nikdy neodpustím, co udělal… Takovou příležitost proměnil v neuvěřitelnou zátěž...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
