Petra (32): Zasněžené auto mě pořádně vytočilo. Pak se objevil zachránce a díky němu mi do života vstoupila naděje a láska

Po několika nevydařených vztazích, z nichž ten poslední skončil jeho nevěrou, jsem na muže zanevřela. Držím si od lidí odstup a nevěřím na náhodná setkání, která mi změní život. Zklamání se bojím víc než samoty. Páteční přání „hezkého víkendu“ od kolegů mi znějí jako výsměch, protože vím, že se opět jen zavřu doma s pizzou a seriálem, u kterého stejně usnu. Jsem prostě realistka, která už od života nic velkého nečeká.

Anna (30): Kamarádka mě vytáhla na vánoční trhy. Polila jsem cizího chlapa čokoládou a našla lásku

Nečekaná pomoc od souseda

Toho rána se zdálo, že se proti mně spikl celý svět. Zaspala jsem. Pak jsem zjistila, že venku napadla hromada sněhu. Byla jsem naštvaná, unavená a spěchala jsem do práce. Zlostně jsem ometala sníh z auta a nadávala. Pak jsem ještě zjistila, že auto nechce nastartovat.

Vtom mi na okénko zaklepal soused. Občas jsme se potkali ve výtahu a jen jsme se pozdravili. Nic jsem o něm nevěděla. S úsměvem mi nabídl pomoc a svezení do práce. Moje pohodlnost v tu chvíli zvítězila nad opatrností a vděčně jsem přijala jeho nabídku.

Z jedné společné cesty se stal každodenní zvyk. Zpočátku jsme mlčeli, ale postupně jsme začali mluvit. Nejdřív o počasí a dopravě, později o práci. Jednoho rána na mě v autě čekal kelímek s horkým čajem. Bylo to jen drobné gesto, ale něco ve mně se pohnulo. Začala jsem se na ty ranní jízdy těšit a poznávala jsem jeho nálady, stejně jako on ty mé. Když jednoho dne musel odjet na služební cestu, cítila jsem zvláštní zklamání. Jako by mi chyběl...

Adriana (28): Krátce po rozchodu jsem potkala lásku svého života. Kamarádky mi to ale dost rozmlouvaly

Něco se změnilo

Moje proměna neunikla kolegyni v práci. „Všimla sis, že se usmíváš, když o něm mluvíš?“ zeptala se jednou v kuchyňce. Snažila jsem se to zamluvit s tím, že je to jen soused, ale sama jsem věděla, že už je možná něco víc.

V pátek se na mě soused v autě podíval a poznamenal, že už nejsem tak zamlklá, jako když jsme spolu začali jezdit do práce. Měl pravdu. Pak nečekaně odbočil a řekl, že by mi rád ukázal jednu příjemnou kavárnu. Souhlasila jsem.

U kávy se mě zeptal, jestli bych s ním nešla o víkendu na večeři. Zaskočilo mě to. Přiznala jsem, že na takové věci už nejsem zvyklá, ale on mě klidně ujistil, že nic neočekává a že to prostě můžeme zkusit. Celý večer jsem o tom přemýšlela a nakonec mu napsala krátkou zprávu: „Večeře platí.“

Veronika (28): Ztracená peněženka mi změnila život a přinesla osudovou lásku

Jsem připravená na vztah

V sobotu sníh přestal padat a svět vypadal jako z pohlednice. Soused na mě čekal před domem a jeli jsme do restaurace, kde pro nás měl rezervovaný stůl. Povídali jsme si a bylo to nečekané lehké a přirozené. Po večeři jsme se procházeli parkem a sníh nám křupal pod nohama.

Když jsme se zastavili u lavičky, vzal mě za ruku. Než jsem se nadála, jemně mě políbil. Tenhle vztah nezačal jiskrou, ale chladem, sněhem a prostou nabídkou svezení. Nevím, co bude dál, ale vím, že tentokrát už dveře, které jsem tak dlouho držela zavřené, chci nechat otevřené.

Natálie (29): Lásku svého života jsem potkala mezi regály s těstovinami. Od té doby špagety miluji ještě víc

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].