Eliška (68): Pád na zledovatělém chodníku mi do cesty přivedl muže, který mi vrátil chuť žít

Myslela jsem, že v mém věku už srdce slouží jen k pumpování krve a motýli v břiše jsou spíše příznakem špatného trávení. Po smrti mého manžela Štěpána můj život zešedivěl. Dcera mi volala pravidelně. Jenže její dotazy na krevní tlak a placení složenek mi připomínaly, že mě vidí jako křehkou ženu, která má už jen v klidu dožít.

V tomto světě bez barev jsem denně potkávala souseda ze třetího patra, vysokého, trochu odměřeného muže s aktovkou. Stroze jsem mu odpovídala na pozdrav, aniž bych tušila, že se naše cesty brzy protnou.

Božena (62): Podle dětí bych si v šedesáti měla vybírat rakev, ne se zamilovat. Překvapila jsem je

Záchrana na zledovatělém chodníku

Začátek roku byl zrádný, pod čerstvým popraškem sněhu se schovával led. Když jsem spěchala na autobus do centra města, uklouzla jsem na zledovatělém chodníku a už jsem se v duchu loučila se zdravými kyčlemi.

Místo tvrdého dopadu jsem ale pocítila pevný stisk a hluboký hlas mi do ucha zašeptal: „Mám vás!“ Byl to ten soused s aktovkou. Chvíli jsme stáli v rozpačitém objetí a já po letech opět ucítila vůni pánské kolínské a skutečný pocit bezpečí.

V autobuse jsme spolu prohodili pár slov o neschopnosti magistrátu. Po chvíli jsem vystoupila a on jel dál. V mém nitru se po dlouhé době něco pohnulo. Od té doby jsem začala souseda sledovat pozorněji. Všimla jsem si, že tajně krmí toulavé kočky a že nosí ručně pletenou šálu, což mi přišlo neuvěřitelně milé.

Kateřina (52): Po padesátce jsem si začala s dvěma sousedy. Žena v mém věku má nárok na potěšení

Gesto, které mě zahřálo

Jednoho dne jsem šla k lékaři a až na zastávce mi došlo, že jsem si zapomněla rukavice. Ruce mi mrazem úplně zdřevěněly. Za chvíli se objevil soused. Když viděl, jak se snažím zahřát si ruce, bez váhání mi nabídl své velké kožené rukavice. Dodal, že s ním o tom nemám diskutovat.

Ten den jsme se viděli ještě jednou. Pozval mě do cukrárny na kávu a věneček. Zjistila jsem, že se jmenuje Tadeáš. Povídali jsme si hodiny, jako bychom se znali věčnost. Řekl mi o smrti své ženy i o synovi, který žije v Anglii a domů se moc nedostane.

Pochopila jsem, že pod tou vážnou maskou se skrývá citlivý muž, který se jen schoval do své ulity před samotou. Když se naše ruce na stole na moment setkaly, ani jeden z nás neuhnul. Cítila jsem se znovu jako teenagerka na prvním rande, daleko od šedi a stereotypu všedních dnů.

Božena (72): Stará láska nerezaví, ale rovnou kvete. Zažila jsem to na vlastní kůži

Láska nehledí na věk

Tadeášovy rukavice mám pořád jako připomínku našeho seznámení. I když bydlíme každý ve svém bytě, trávíme spolu rána u kávy a pak vyrážíme na dlouhé procházky.

Dcera byla nejdřív v šoku, že jsem si v mém věku našla známost. Brzy musela uznat, že jsem vedle Tadeáše úplně rozkvetla. Už nejsem ta stará babička, o kterou je potřeba se starat, ale žena, která má své plány a radost ze života.

Nedávno mi Tadeáš daroval stříbrný přívěsek ve tvaru malé rukavičky. Řekl mi, že je to proto, abych si navždy pamatovala, že mě má kdo zahřát.

Dnes už vím, že láska není výsadou mladých a krásných. Přichází potichu, někdy klidně i na zledovatělém chodníku v podobě náhodného zachránce. Stačí jen neztratit naději. I když máte pocit, že vám vlak života už dávno ujel, může se ukázat, že to byl jen autobus, který měl trochu zpoždění.

Marie (64): Podle mé dcery jsem na lásku moc stará. Zažije pořádný šok, až mě uvidí ve svatebních šatech

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].