
Olina má pochybnosti o vážnosti svého vztahu. Minulý víkend jela za kamarádkou Svatkou do Rakouska sama autem a její přítel Karel se jí za celou dobu neozval.
Se Svatkou jsme byly na střední škole nerozlučná dvojka. Jenže pak nás život rozdělil. Já zůstala v Čechách a Svatka se vdala do Rakouska.
Se Svatkou jsme jako dvojčata
Vystudovala jsem vysokou školu a pak se věnovala kariéře. Ještě nemám děti, ale mám čtyři roky přítele a uvažujeme, že bychom náš vztah posunuli dál. Trochu víc na vážno, než to máme teď. Svatka to vzala hopem. Hned po střední se vdala a rovnou do Rakouska. Má tři děti, spokojenou rodinu a sympatického manžela.
Když občas přijede do Čech, uděláme si na sebe čas. Ale pravidelně si píšeme a jsme v kontaktu přes sociální sítě. Jsem ráda, že se jí daří. Je vidět, že je spokojená. Až do minulého víkendu jsem i já věřila ve svůj vztah. Byla jsem přesvědčená, že Karel je ten pravý. Viděla jsem ho jako svého manžela a otce dětí.
S přítelem máme už čtyři roky nezávazný vztah
Karel má svůj byt, já mám svůj byt a oba splácíme hypotéku. Navštěvujeme se, někdy jsme o víkendu u mě a jindy u Karla. Podle toho, co máme v plánu. Ač žijeme v jednom městě, máme každý byt na jiném konci. Metrem nám to k sobě trvá skoro hodinu. Praha je zkrátka velkoměsto a vše je časově náročné.
Náš vztah byl do této doby nenáročný, takže jsme neměli ani žádné problémy. Každý z nás se stará o sebe. Víme, že středa je náš den, a tak koníčky a kamarádky plánujeme na zbylé pracovní dny. A víkendy jsme opět spolu. Jednoduchý systém, který funguje.
Víkend v cizině ukázal nepříjemnou skutečnost
„A nechceš za námi přijet?“ napadlo nedávno Svatku. Domluvily jsme se, že za ní přijedu do Vídně na prodloužený víkend. Vzala jsem to autem, abych byla svým pánem. Půjčila jsem si ho od rodičů a s Karlem jsme naplánovali trasu. Moc často neřídím, tak jsem měla trochu obavu. Ale zvládla jsem to, pobyt jsem si užila a v neděli večer vyrazila zpět.
Až doma jsem si uvědomila hloubku pocitu, který ve mně bublal. Karel se mi za celý víkend neozval. Neměl vůbec strach, zda jsem v pořádku. Nezajímalo ho, jestli něco nepotřebuji. Viděli jsme se ve středu, já ve čtvrtek odpoledne odjela a žádná komunikace. Jen jsem Karlovi napsala, že vyrážím. Žádná odpověď. Až dnes, po týdnu, se mi Karel ozval, v kolik má ke mně přijet. Středa... A já mám dilema. Minulý týden nahlodal moji víru ve funkčnost vztahu i ohledně budoucnosti.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].