Eliška (44): Manželova nerozhodnost a nezájem mě ubíjely. Našla jsem si milence, který ve mně viděl ženu

Je neuvěřitelné, jak se některé věci časem mění. Před patnácti lety, když jsem stála u oltáře, byla bych za Jarka klidně skočila do ohně. Dnes, když se na něj podívám, nechápu, proč jsme ještě spolu. Manželský život mě přestal bavit do té míry, že jsem si našla milence. A to je něco, o čem jsem si dřív nikdy nemyslela, že to udělám.

Mohlo by Vás zajímat:

Richard (52): S manželkou je najednou nuda a je lína jako veš. Baví ji jen gauč a televize

Manžela nic nezajímalo

Jarek není špatný člověk, ale je to strašný moula. Když jsme spolu začali chodit, nevadilo mi to, naopak, připadalo mi to roztomilé. Jenže z dlouhodobého hlediska mě ta jeho nerozhodnost začala ubíjet. Nedokázal se rozhodnout ani v těch nejběžnějších věcech. Zmíním jeden z mnoha příkladů.

„Neobjednáme si dneska něco? Nechce se mi vařit,“ zeptala jsem se.

„Jasně, jak chceš,“ odpověděl, a dál jen seděl.

„Tak co by sis dal?“ povzdechla jsem si.

„Nevím, něco vyber...“

Takhle to bylo se vším. Všechno mu bylo jedno. Jako by mu šlo jen o klid, hlavně aby nemusel nic řešit. Nakonec jsem to vzdala. Jak dlouho se může člověk snažit?

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (35): Večery s mým manželem jsou nuda k uzoufání. Hnijeme doma, protože je příliš šetrný

Milenec ve mně viděl ženu

Můj románek s Martinem začal zhruba před třemi lety. Milence jsem nehledala, ale byla jsem otevřená novým zážitkům. V naší ložnici totiž už dávno vládla nuda. Na milování s Jarkem jsem neměla ani pomyšlení. Po práci se usadil před televizí a tím to pro něj haslo.

Ani s dětmi se mu nechtělo moc mluvit, což mě dohánělo k šílenství. Není divu, že Anička s Tomášem se mu postupně začali vyhýbat. Věděli, že to nemá smysl. A já? Pro Jarka jsem byla jen vzduch. Samozřejmě jsem se s ním snažila o tom mluvit, ale bylo to jako házet hrách na stěnu. Vždycky tvrdil, že se do něj jen zbytečně navážím a hledám problém tam, kde žádný není. A tak jsem to vzdala úplně. Ať si dělá, co chce...

Martin mě okouzlil svým šarmem, smyslem pro humor a chutí do života – byl naprostý opak Jarka. Hned na začátku mi řekl, že nehledá nic vážného. V té době mi to dokonale vyhovovalo. Rozvod jsem vůbec nezvažovala. Chtěla jsem jen znovu cítit, že jsem žena, ne stroj na plnění povinností.

Zatímco Jarek mě už jako ženu nevnímal, Martin si mých ženských předností vážil. To, co mi dával v posteli, předčilo všechna moje očekávání. Začali jsme se scházet zhruba jednou týdně – bez závazků, šlo jen o sex. A přesně to jsem potřebovala. Nejlepší na tom bylo, že Jarek nic netušil. Nezaregistroval, že mám milence. A pokud něco tušil, nedal na sobě vůbec nic znát. Tak jsme fungovali několik let, ve lži a pokrytectví, ale žádné výčitky jsem neměla...

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (34): Nuda v posteli mě přiměla svést souseda. Manžel je rád, že jsem si přestala stěžovat

Milenec mi dal kopačky

Naivně jsem si myslela, že můj vztah s Martinem vydrží ještě dlouho. Já jsem se totiž do něj zamilovala. Skrývala jsem to, protože jsem věděla, že kdybych se mu přiznala, bude to konec. Taky jsem věděla, že nejsem jediná, s kým se schází. Žárlila jsem hrozně moc, ale držela jsem to v sobě, jen abych ho neztratila.

A pak přišla rána. „Nemůžeme se dál vídat,“ oznámil mi.

Měla jsem pocit, že se mi žaludek stáhl až do krku. „Proč?“ vypravila jsem ze sebe.

„Poznal jsem jednu ženu. Moc mi na ní záleží. Doufám, že to chápeš.“

„Jasně,“ zamumlala jsem. „Byl to přece jen sex.“

„Přesně tak,“ přikývl Martin bez zaváhání. „Vždycky na tebe budu vzpomínat v dobrém.“

„Já na tebe taky...“ zašeptala jsem. Co jsem měla dělat? Prosit ho, aby zůstal? Vypadala bych jako úplná hlupačka. Musela jsem to přijmout. Nebylo to lehké. Bolelo to. Musela jsem si přiznat krutou pravdu – nejsem žena, se kterou by Martin chtěl žít. Tahle pravda byla sice bolestivá, ale i osvobozující. Otevřela mi oči. A to, co jsem viděla, nebylo nic veselého. Uvízla jsem v manželství, které existovalo jen na papíře. Chodila jsem do práce, kterou jsem nenáviděla. Cítila jsem prázdnotu. Nic mě netěšilo...

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (61): V naší ložnici je nuda jako na pohřbu. Nemyslela jsem si, že stáří bude vypadat takhle

Byl čas na změnu

Když jsem Jarkovi oznámila, že se chci rozvést, byl v šoku. „Po tolika letech mě najednou opustíš?“

„Ano. Manželství není doživotní trest. A nás už dávno nic nespojuje...“

Pověděla jsem mu všechno, co jsem měla na srdci. Seděl, poslouchal, a pak řekl, že jsem ho zklamala. „Před Bohem jsi mi slíbila věrnost...“

„Ty jsi mi taky něco slíbil. A jak jsi ty sliby plnil?“

I přes napjatou atmosféru, jeho výčitky a pokusy hrát mi na city, jsem své rozhodnutí nezměnila. Naopak – byla jsem si ještě víc jistá, že dělám správnou věc.

Navštívila jsem právníka a požádala o přípravu rozvodových papírů. Připadala jsem si jako dítě ztracené v mlze. Neměla jsem tušení, co mě čeká. Ale věděla jsem, že něco se musí změnit. A to hned.

Anička a Tomáš nesli tátův odchod těžce. Čekala jsem to. Nebude to jednoduché. Doufám, že se to časem srovná. Já se snad také časem srovnám. A budu silnější než kdy dřív...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Klaudie (29): Proč jsou chlapi tak nudní? Raději budu stará panna, než abych poslouchala nekonečné řeči o rybaření

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].