Lucie (36): Podvedla jsem manžela s jeho nejlepším kamarádem. Otevřelo mi to oči a už vím, co chci od života

Zahnula jsem manželovi a necítím kvůli tomu ani špetku viny. Naopak – kdybych mohla vrátit čas, udělala bych to znovu. Vím, že pro spoustu lidí je to nepředstavitelné, možná dokonce morálně nepřijatelné, ale nemůžu si pomoct. Ani na vteřinu jsem se kvůli tomu necítila špatně.

Aleš je fajn chlap. Nikdy jsme se nehádali. Jasně, občas mezi námi došlo k nějakému nedorozumění nebo drobné výměně názorů, jako v každém vztahu, ale vždycky jsme to rychle urovnali. Nebyli jsme na sebe zlí a neměli jsme tichou domácnost. Jenže naše soužití pod jednou střechou připomínalo spíš spolubydlení než manželství.

Absence hádek nemohla vyvážit úplnou absenci vášně. A to pro mě bylo těžké. Snažila jsem se o tom s Alešem několikrát mluvit, ale nikam to nevedlo. Chtěla jsem se po jeho boku cítit jako žena, ne jako kamarádka, ale dál jsem hrála divadlo, že je všechno v pořádku...

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (30): Na služební cestě jsem neplánovaně podvedla svého přítele. Víc než čin sám mě děsí moje reakce na něj

Manželův kamarád ve mně zažehl jiskru

Jirka a Aleš byli kamarádi už od střední a vždycky si skvěle rozuměli. Někdy jsme se ve třech dívali na film nebo jsme si něco ugrilovali na zahradě. Většinou to ale vypadalo tak, že oni dva si povídali a já byla tak trochu do počtu. Měla jsem pocit, že jsem pro Aleše jen kulisa.

Můj manžel neviděl, co jsem si všimla já – jak se na mě Jirka dívá. Každá žena pozná, co znamená tenhle pohled. Já taky. Nechtěla jsem si to připustit, ale Jirka se mi líbil. Pravdou je, že když jsem večer usínala, nemyslela jsem na Aleše, ale na něj. Jednou, když manžel odešel na záchod, Jirka využil chvilku a zeptal se mě: „Lucie, jsi šťastná? Nemyslím s Alešem, ale tak celkově...“

Neodpověděla jsem. Nevěděla jsem, co na to říct. Ta otázka mi zůstala v hlavě. Začala jsem přemýšlet o svém životě. Jsem vůbec šťastná? Nebyla jsem si jistá. Dokonce jsem začala pochybovat, jestli Aleše miluju.

„Víš, když ženská začne přemýšlet nad tímhle, asi to láska nebude,“ vybavila se mi věta, kterou mi kdysi řekla kamarádka Andrea. Kdybych Aleše opravdu milovala, myslela bych tolik na Jirku? A hlavně... takovým způsobem? Ty myšlenky rozhodně nebyly nevinné. Přitahoval mě. Byl úplně jiný než Aleš – usměvavý, otevřený, plný energie. Aleš by nejraději celé víkendy jen ležel na gauči. Dostat ho na procházku bylo skoro nemožné.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (37): Podvedla jsem manžela, teď mě trápí výčitky svědomí. Mám se mu přiznat?

Vyspali jsme se spolu

Jednoho dne jsem odpoledne byla doma sama. Aleš tehdy zůstal v práci déle. Zazvonil zvonek, otevřela jsem a ve dveřích stál Jirka. „Ahoj, jel jsem kolem a řekl jsem si, že se stavím. Je Aleš doma?“

„Není, dneska bude v práci déle.“

„To je pech,“ povzdychl si a zadíval se na mě tím pohledem, který jsem už dobře znala. „Co kdybychom si aspoň dali kafe?“

To kafe jsem nakonec ani neuvařila. Do kuchyně jsme se vůbec nedostali. Vrhli jsme se na sebe. Byl to nejlepší sex mého života – plný vášně a touhy. Té touhy, která v mém manželství zoufale chyběla. Na pár chvil jsem se cítila jako v ráji. Netušila jsem, že se dá milovat takhle...

Když se Aleš večer vrátil domů, chovala jsem se, jako by se nic nestalo. Jenže něco bylo jinak. Ne to, že jsem byla nevěrná – něco se změnilo ve mně. Jirka k nám začal chodit mnohem méně. Pořád se na mě díval tím pohledem, ale už k ničemu nedošlo. Ani jsem si nebyla jistá, jestli vlastně chci nějaký poměr. Přijala jsem to jako jednorázovou záležitost a byla jsem s tím v pohodě.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (34): Podvedla jsem mého partnera. Odpustil mi, než se dozvěděl, s kým to bylo

Rozvedli jsme se

Moje manželství je dnes už minulost. S Alešem jsme šli od sebe. Jirka za to nemohl – nebo možná trochu, tak nějak nepřímo. Časem jsme se s ním úplně přestali vídat a já neměla potřebu stýkat se s ním. Ten úlet mi ale otevřel oči. Uvědomila jsem si, že nechci ztrácet čas s někým, s kým mě ve skutečnosti spojuje jen společné bydlení a účty.

„Hele, nemá cenu být dál spolu,“ řekl mi jednoho dne Aleš. Paradoxně mě potěšilo, že s tím přišel první.

„Máš pravdu,“ přikývla jsem.

Rozešli jsme se bez hádek a výčitek. Pro naše okolí to bylo velké překvapení – v očích rodiny a přátel jsme působili jako ideální pár. Dodnes si posíláme přání k narozeninám nebo svátkům, a to je všechno. Aleš má novou partnerku. Já jsem se zaměřila na sebe a zatím neplánuju nový vztah. Neříkám, že nikoho nechci, ale teď na to není ten správný čas.

Musela jsem si přiznat i jednu nepříjemnou pravdu, neměla jsem žádné skutečné zájmy. Můj život se točil jen kolem práce, vzhledu a snahy líbit se chlapům. Možná jsem právě ten úlet potřebovala, abych konečně otevřela oči. Zkouším nové věci a nebráním se tomu, co mi život přinese. A nebudu lhát, hodně mi pomohla moje kamarádka Andrea. V mnoha věcech měla pravdu. Odjakživa mě podporovala a povzbuzovala ke změnám. Je skvělé mít kolem sebe takové lidi...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Miluše (53): Z nudy jsem byla nevěrná manželovi. Byla to zásadní chyba v mém životě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].