Richard se těšil, že až odejdou děti z domova, navážou s manželkou na aktivní život, který měli v mládí. Jenže se spletl. Manželka Eva je pohodlná. Po práci tráví čas na gauči a nehodlá z něj vstát. Richard je psychicky unavený a bojí se, co přinese budoucnost.
Eva nemá fyzicky náročnou práci. Pracuje jako účetní v jedné menší firmě. Na své pracovní pozici je řadu let, a tak by se dalo říct, že nemůže být ani unavená ze zaučování se nových pracovních postupů.
Hodiny před televizí jsou nudné
Vychovali jsme dvě děti, které už mají svou domácnost a své partnery. Doba jejich výchovy byla náročná a manželka Eva byla skvělá matka. Důsledná, ale pečlivá a obětavá. Chápal jsem, že byla často unavená a ráda trávila odpočinek nějakou statickou činností. Proto jsme často jezdili na víkend do lázní nebo chodili na masáže, do kina nebo maximálně na krátkou procházku. V mládí jsme oba sportovali.
Jezdili jsme hodně na kole a milovali jsme túry na horách. Když jsem dal před třemi lety manželce k Vánocům nové kolo, málem se urazila. „Evičko, ale já myslel, že by to mohla být naše nová zábava. Společný čas,“ cítil jsem se dotčený. Na kole Eva neseděla ani jednou. Nebude si prý huntovat klouby. Na výlet do hor jsem ji vytáhnl jen jednou. Dojeli jsme ráno do Harrachova. Lanovkou vyjeli na Čertovu horu. Odtud jsem vymyslel, že půjdeme krásnou procházkou na rozcestí Ručičky. A protože bylo hezky, navrhl jsem, že si vyšlápneme pár kilometrů do kopce na chatu Dvoračky.
Tolik povyku pro pár kroků, to jsem nezažil
„To jsi přehnal. Takový kopec. Ty víš, že jsem utahaná a táhneš mě do takového kopce,“ nevrle mi nadávala manželka. Na Dvoračkách jsme si dali oběd a poseděli na venkovní terase. Dostal jsem nápad, že bychom mohli jít ještě kus do hor, ale Evy výraz mě utvrdil v tom, že ona se z terasy nehne. Dali jsme si ještě kávu, zákusek a nějaké drinky. Cesta z kopce zpět do Harrachova Evě tolik nevadila, i když remcala taky.
Vlastně jsem si uvědomil, jak svými řečmi výlet kazila. Bylo mi z toho smutno. Za tři roky jsem nenašel zálibu, která by jí nadchla nebo jí chtěla podruhé zopakovat. Jediné, co Evu baví je gauč a televize. Poslední dobou už nemáme ani teplé večeře. Pokud chci něco jiného k večeři než chleba se šunkou, musím si to obstarat. „Evi, mám cestou koupit něco k večeři? Pizza, čína nebo nějakou hotovku?“ volám manželce. Chce pokaždé pizzu.
Mastná pusa a seriály, to je její životní náplň
Eva v televizi sleduje seriály. Pouští si je v televizních archivech. I kdybych se rozhodl, že s ní ten čas na gauči budu trávit, sleduje takové blbosti, že nejsem schopný se na to dívat. Už mám vše kolem domu hotové, minimálně třikrát vše přerovnané. Eva je ochotná se se mnou bavit u jídla, ale jak zasedne k obrazovce, okolní svět pro ni neexistuje. Jsem nespokojený a nešťastný. Co se to s mou manželkou stalo? Kde ztratila životní jiskru? Proč je z ní někdo, kdo jen nadává a je věčně unavený?
Doma máme čisto, Eva dbá o svou vizáž i ke mně se chová hezky. Ale jinak je líná. Je pohodlná jít dokonce i s kamarády do restaurace. Skoro vždy se na něco vymluví a je radši v teplákách doma. Já na stará kolena chodím často sám. Když už se Eva rozhodne, že na setkání s kamarády půjde, hned po večeři do mě pod stolem šťouchá na znamení, že je čas jít domů. Rád bych trávil čas se svou ženou. Mám ji rád. Jsem na ní zvyklý. Ale ona mě nějak odsunula na druhou kolej a chce mít klid. Jak po práci, tak v posteli.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.