Alexander (22): Máma si pořídila psa, ale odmítá se o něj starat. Venčit ho musíme já nebo sestra

Před osmi lety si mamka pořídila psa. Sice jen francouzského buldočka, ale i tato rasa vyžaduje určitou péči. Aleš je pecivál, ale dvakrát denně na procházku potřebuje. Bohužel je evidentní, že za osm let mamka zestárla a už nemá tolik energie jako před lety.

Petra (43): Myslela jsem, že jsem našla pana Božského. Jeho psí miláček mě ale z ložnice vyhnal

Před koupí mazlíčka je třeba si vše promyslet

Když byl Aleš štěně, tak jsme si s ním často hráli. Se ségrou jsme byli děti a ten chlupatý blázen nás bavil. Mamka si z něj udělala třetí dítě. Aleš s ní spí v posteli, kdysi ho pravidelně koupala a vařila mu speciální jídlo. Neexistovalo, aby Aleš jedl psí konzervy nebo granule. Pochutnával si na masu s těstovinami nebo rýží a zeleninou. Jenže uběhlo pár let a Aleš jí granule.

Alešovi je osm let a i mamka zestárla. A to je kámen úrazu. Se Sandrou vnímáme, jak je unavená. Často po příchodu z práce usedá na pohovku, dá si nohy na stolek, pije kávu a kouká do prázdna. Vedle ní leží Aleš, kterého drbe na zádech. Dříve stála s úsměvem v kuchyni a měli jsme každý den teplou večeři. Teď jsme rádi, když je nakoupeno a navařeno alespoň o víkendu.

Mirka (29): Náš pes mi každý den zvedne náladu. Čekám, kdy konečně promluví

Procházky se psem se pro mámu staly zátěží

Ráno mamka s Alešem rychle obejde panelák. Pes vykoná potřebu a spokojeně ulehá do pelíšku. Odpoledne, když se všichni sejdeme doma, si s Alešem občas hrajeme. Házíme mu hračky a on se unaví běháním po bytě. Psa si pořídila mamka, a tak by s ním měla chodit na procházky ona. Jenže poslední měsíce se mamce chodit nechce. Stačí, aby foukal vítr, a už je to záminka k tomu, aby nařídila mně nebo sestře, abychom šli my.

„Zvedejte zadky a jděte s ním ven,“ slyšíme poslední dobou skoro každý den. Už se nám to přestává líbit. Pořízení psa byl mamčin nápad. Chtěla ho ona a nakonec se o něj budeme starat my. Já chodím s kamarády do posilovny, mám svoje zájmy a často musím program změnit, protože mamka vyžaduje, abych Aleše vyvenčil. A když si dovolím říct, že už něco mám, tak se pohádáme: „Cože? Celý život se o tebe starám, tak koukej mazat.“

Jana (48): Po tátově smrti jsem se ujala jeho psa. Nejspíš mě to bude stát manželství

Bojím se, co přinese čas

Aleš tady ještě minimálně pět let bude. Zatím je v dobré kondici, jen zpomalil a rád spí. Nemá žádné zdravotní problémy a péče o něj je snadná. Bojím se, jak to mamka bude zvládat dál. Evidentně ji obtěžuje už vše. Se sestrou si pereme oblečení, uklízíme si pokoj a jediné, co mamka dělá, je vaření. A i to vázne a spíše se sestrou počítáme s tím, že si budeme muset sami udělat obložený talíř k večeři.

Byli bychom proto neradi, kdybychom navíc museli vstávat o půl hodiny dříve a chodit s Alešem na procházku ještě ráno. Mamka tráví veškerý čas po příchodu ze zaměstnání na pohovce s mobilem v ruce a puštěnou televizí. Nechápeme, proč nesportuje nebo se nesnaží žít nějak smysluplně. Pohovka, kila navíc a nezdravý životní styl se na ní podepsaly. Jsme se sestrou naštvaní, že se o sebe víc nestará. A potažmo o Aleše.

Eva (37): Kadeřnice mě ukecala, ať si nechám udělat trvalou. Vypadám jako starý kudrnatý pudlík

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].