
Roman s manželkou Lenkou bydlí v panelovém domě. Každodenní problémy s parkováním v okolí domu přináší mezi Lenku s Romanem stres. Lenka zkrátka chce své pohodlí a odmítá se přizpůsobit.
Celý život žijeme s manželkou Lenkou v panelovém domě. Jenže před čtvrt stoletím nebyl problém s parkováním. Oproti tomu v současné době je to jediná situace, kvůli které se s Lenkou hádáme.
Život ve městě má svá úskalí
Já jsem povaleč. Život v bytě mi vyhovuje. Pracuji jako dělník a musím říct, že jsem ve svém věku unavený. Po příchodu z práce mám rád pohodlí. Dobré jídlo, televize a klídek. To je program, který vyžaduji. Nemusím chodit na výlety. Nemusím mít žádné kulturní zážitky. Stačí mi několik předplacených televizních kanálů a jsem spokojený. Jsem rád, že jsme s Lenkou ze stejného těsta.
I Lenka si ráda lehne vedle mě a sledujeme seriály. Na konferenčním stole máme obložený talíř s uzeninou, zeleninou a jinými pochutinami. Nesmí chybět miska s chipsy a sklenka něčeho dobrého. Když se manželce zasteskne po společnosti, vyrazí s kamarádkami na odpolední kávu. A to je čas, který si užívám. Sám doma. Vládce ovladače od televize. Naše bydlení má jediný mráček.
Zaparkovat před panelákem je nadlidský úkol
I Lenka pracuje ve stejné továrně jako já. Máme stejnou směnu a do práce jezdíme společně. Jenže Lenka má své požadavky. Po tom, co vyjde z hlavních dveří panelového domu, chce nastoupit do auta. Jenže to není možné. Zaparkovat u domu se mi podaří maximálně několikrát do měsíce. Nejčastěji auto parkuji v okruhu tři sta metrů od domu. Když mám dobrou náladu, tak dojdu pro auto a Lenku naložím u domu.
To mám jistotu, že budeme mít den, kdy bude manželka dobře naladěná. Ale jakmile je zima a Lenka musí ráno v pět hodin dojít k automobilu, je naštvaná už od rána. Po práci se snažím Lenku opět vysadit u domu. Jakmile zapomenu a zaparkuji intuitivně nebo ze strachu, že mi dobré místo někdo obsadí, je oheň na střeše.
Hádka je na denním pořádku
„A to tady mám stát jako blbka s taškami před vchodem? Zmrznu do té doby, než najdeš místo k zaparkování,“ remcala Lenka. „Sakra, tak si sedni do auta, zaparkujeme a pak dojdeme společně domů. Ať udělám, co udělám. Vše špatně. Už mi tím lezeš na nervy,“ křičel jsem na Lenku z okýnka automobilu. Ale to samozřejmě manželka odmítla. A zkažená nálada je na světě.
Opět vedle sebe budeme ležet na pohovce, budeme mlčky sledovat televizi a oba budeme koukat do mobilu. A takto je to poslední dobou pořád. Lenka má averzi na skutečnost, že nelze zaparkovat naše auto před domem. Smutné na tom je, že se nehádáme kvůli ničemu jinému. Jen kvůli této pitomosti.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




