Hana (49): Nezaměstnanost manžela ohrožuje náš vztah. Jeho klid mě dohání k šílenství

Příběhy o životě: Nezaměstnanost manžela ohrožuje náš vztah. Jeho klid mě dohání k šílenství
Zdroj: Freepik.com

Hana je na pokraji sil. Její manžel už půl roku nechodí do práce, ale místo hledání nového místa si užívá volno. Tvrdí, že jen čeká na tu správnou příležitost. Hana se ale obává, co bude, až se ztenčí finanční rezerva.

Jana Jánská
Jana Jánská 05. 01. 2026 10:00

S manželem Petrem jsme svoji už téměř třicet let, prošli jsme si dobrým i zlým. Máme dvě dospělé děti na vysoké škole, na které jsme pyšní. Těšili jsme se, že si letos konečně dopřejeme vysněnou dovolenou u moře jen ve dvou, ale zdá se, že z našich plánů nic nebude. Máme teď úplně jiné starosti. Nebo spíš mám je já. Manžel si totiž svou nezaměstnanost až příliš užívá.

Snažil se jen na začátku

„Hani, dneska jsem dostal výpověď,“ oznámil mi jednoho večera manžel, když se vrátil domů. Zůstala jsem na něj jen mlčky zírat. „Co se stalo? Proč?“

„Restrukturalizace. Rušili moje místo, prý aby ušetřili,“ vysvětlil Petr. Bylo mi ho samozřejmě líto. Celý život poctivě pracoval a najednou tohle. Uklidňovala jsem ho, že si určitě brzy najde něco lepšího, i když mi bylo jasné, že to po padesátce není jednoduché.

Zpočátku se opravdu snažil, denně seděl u počítače a odpovídal na inzeráty. Jenže jeho počáteční elán postupně vyprchal. Žádná nabídka mu nepřišla dost dobrá a tam, kde by se mu líbilo, zase nechtěli jeho. Nikdo mu to neřekl napřímo, ale cítil, že věk je překážkou. Petr z toho ale nepropadal panice. To já se ho každý večer nervózně ptala, jestli už má něco nového.

Místo hledání práce má pohodičku

Uplynulo už šest měsíců a situace se nezměnila. Petr si místo aktivního hledání práce užívá klid domova. „Netlač na pilu,“ odvětí vždy, když se ho snažím povzbudit k větší aktivitě.

„Peníze z odstupného nám nevydrží navždy. Musíme platit účty,“ argumentuji. „A co ta naše dovolená? Jestli si brzy něco nenajdeš, tak na ni nejenže nebudeme mít, ale ani nedostaneš volno,“ dodávám. S vidinou odpočinku u moře už jsem se ale vnitřně rozloučila. Na to teď prostě nemáme.

Jenže Petra to nechává chladným. Dům máme splacený, děti už tolik nepotřebují a on prý raději omezí výdaje, než aby vzal práci, která by ho nenaplňovala. „Hani, nebuď tak nervózní. Něco se objeví. Přece nepůjdu dělat cokoliv jen pro peníze. Chci, aby mě to i bavilo.“

Mám nervy na pochodu

Zatímco on si čte a posílá životopis jen sporadicky, já jsem na pokraji zhroucení. Opravdu mu nedochází, že není nejmladší a že úspory se jednoho dne ztenčí? Já sice pracuji a náš rozpočet utáhnu, ale nechci být jediná, kdo se stará.

„Nemůžeme přece žít jen z mého platu. Co když se rozbije auto nebo pračka?“ namítla jsem nedávno.

„Hano, přestaň s tou hysterií. Zatím se máme dobře, tak proč ten stres?“ odpověděl mi s ledovým klidem. „Tak holt strávíme léto na chalupě, no a co?“

Jeho flegmatický přístup mě přivádí k šílenství. Mám pocit, že se o naši společnou budoucnost vůbec nestará. Ztratil veškerou zodpovědnost a chová se, jako by byl v předčasném důchodu. Už mě nebaví být tou, která ho neustále k něčemu nutí. Proč nechápe, že i já potřebuji jistotu a klid? Domácí pohoda mu evidentně vyhovuje a já se bojím, že čím déle to potrvá, tím hůř se bude vracet do reality.


Názor vztahové terapeutky

To co popisuje paní Hana je dnes bohužel poměrně častá, emočně náročná a vyčerpávající etapa partnerského života. Dlouhodobá nezaměstnanost jednoho z partnerů a rozdílné tempo a přístup, který k tomu partneři mají. Petr i Hana jsou momentálně zaseknutí ve dvou polaritách. Hana cítí obavy, tlak a odpovědnost, a z jejího pohledu zcela oprávněně.

Úspory se tenčí, budoucnost je nejistá, a u partnera nevidí aktivitu ani plán. Petr však prožívá spíše zklamání, únavu a možná i strach. To maskuje klidem a racionalizací typu „najde se něco lepšího“. Jeho, jak říká Hana, „pohodička“, však není nutně lenost, nýbrž únik nebo obrana před pocitem selhání. Z příběhu není známo, jakou profesi manžel dříve vykonával, jak byla náročná a jak ji prožíval, nicméně se dá pravděpodobně s úspěchem konstatovat, že ve stresu jsou oba. Jejich stresy se však potkávají opačným způsobem, kdy její úzkost narůstá, on se na to stahuje, ona poté útočí, a on se pak brání ještě víc. Tohle je začarovaný kruh, který je typickým vzorcem v mediacích či párových terapiích.

Co pro to může udělat Hana? Promluvit si s Petrem. Ale místo obviňování mluvit o tom, jak celou věc prožívá ona. Bez hodnocení Petra, že jí přijde nezodpovědný či líný, popsat svoje vlastní pocity z nastalé situace. Například: „Mám strach, že všechno zůstane na mně a já to sama nezvládnu.“ Nebo: „Cítím se na to všechno sama a to mě vyčerpává.“.

Bylo by dobré vyjasnit si společný plán. Například. Kolik nám zbývá rezerv. Kolik můžeme měsíčně utratit. Dokdy je nutné najít si práci. Bude nutné sáhnout po dočasné pracovní nabídce, případně po jaké. Tento plán není na dlouhodobý časový horizont. Je ale důležitý pro znovuzískání kontroly a pocitu jistoty. Jako další bych doporučila vytvořit si společný pracovní režim. Například uzavřít dohodu o tom, že 3 dny v týdnu bude Petr aktivně hledat novou práci, 1 den v týdnu bude mít pro sebe na odpočinek a 1 den na domácí záležitosti. Lépe než do emocí je dobré přenést stres do konkrétních činností.

Mužům se v podobných situacích často otřese jejich sebevědomí. Ztráta pocitu hodnoty, strach z odmítnutím, přirozené vyhýbání se situacím, kde mohou selhat. Celé to může možná vypadat lajdácky, ale podstatou může být úzkost ze vzniklé situace.

Co pro to může udělat Petr? Přiznat Haně jak se cítí on. Ale skutečně a opravdově. A to bude moci udělat, pokud nebude krizitován a nebo hodnocen. Začít aktivně a efektivně hledat novou práci. K případné prokrastinaci se postavit s podporou partnerky čelem. Převzít zodpovědnost, což nepopírá potřebu oddechnout si a načerpat novou životní energii a sílu.

Na závěr je asi dobré uvědomit, že z obou, Hany i Petra, mluví strach, ne racionalita. U Hany z budoucnosti, u Petra mj. ze selhání. Pokud o něm spolu budou mluvit, napětí se sníží. Zajisté by i pomohlo dát si nějaký časový limit a poté si stanovit, co bude dál. 

Ing. Lucie Lamačová, Ph.D., zapsaná mediátorka ze společnosti pro mediaci ET PACTUM


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Xindl X se pochlubil dvanáctiletou dcerou Alicí: Chodíme spolu na koncerty a manželka se synem za sportem

Xindl X se pochlubil dvanáctiletou dcerou Alicí: Chodíme spolu na koncerty a manželka se synem za sportem

Související články

Další články