Hana (52): Musím připravit tři Štědré večery. Už teď jsem z toho unavená

Moji kluci jsou hodní, pomůžou mi, když je třeba, ale moc se spolu nekamarádí. Občas se sice jako rodina sejdeme, ale když to není nutné, tak se tomu oba – k mé velké lítosti – vyhýbají. Výjimkou nejsou ani Vánoce. A místo, abych se na ně a svoji rodinu těšila, je to pro mě skoro až noční můra – připravuji totiž tři Štědré večery za sebou.

Jitka (28): Na štědrovečerní večeři jsem pozvala kolemjdoucího. Později jsem zjistila, že obešel i všechny moje sousedy

Měla bych je ráda spolu

Ačkoli jsou stejní, zajímavé je, že Petr a Pavel jsou povahově každý jiný. Petr vždycky tíhnul spíš k vědě, připadá mi poněkud uzavřený, introvertní, zato Pavel je dobrodruh. Podle toho si také oba vybírali partnerku – Petrova žena je spíš zakřiknutá (a navíc je cizinka a neumí česky) a ráda má kolem sebe klid, Pavlova Miriam je zase do světa.

„Kdy se zase všichni uvidíme?“ zkouším na ně občas s důrazem na všichni. Povede se to maximálně jednou do roka a i za to jsem vděčná. „Mami, jsme od sebe daleko,“ argumentuje Petr a Pavel, který bydlí asi 100 km od mne, k tomu neříká nic. Pokouším se aspoň o společný chat, ale moc úspěchu s ním nemám. „Neřeš to,“ říkává můj manžel. Jeho to ale nepálí, jeho kluci to nejsou, i když je má rád.

Marta (67): Syn si z nás udělal servis pro vnoučata. Hlídání je prý naše povinnost

Vánoce na pokračování

Kapitolou sama pro sebe jsou Vánoce. Petr žije s německou manželkou v Mnichově, kde je zaměstnaný v jakémsi ústavu, ale je fakt, že na Vánoce za mnou přijedou. A protože sami je nijak neorganizují – Petrově ženě domácnosti moc neříká – očekávají ode mě, že všechno zařídím já. To znamená cukroví, vánočku, kapra, salát – i když až třetí sváteční den.

A Pavel? S tím je to ještě víc na draka. Šestadvacátého pokaždé celá rodina odjíždí na hory a čtyřiadvacátého si zvykl – je řidič – pracovat, takže JEHO Vánoce jsou pětadvacátého.

„A bude ta tvoje skvělá polévka? A salát, že jo?“ ptá se pokaždé. „Ne abys pekla nějakou krůtu nebo co…“ dodává.

Eliška (41): Moje snaha o dokonalou štědrovečerní večeři skončila v oblaku kouře. Místo kapra jsme si museli dát fast food

Třikrát totéž

Už to chápete? Pro mě je nejsvátečnější den Štědrý den, respektive večer. Tehdy přijede moje máma a dcera manžela z prvního manželství, takže vystrojím klasickou večeři. A moc mě to baví – i když rybí polévka podle mé maminky, kdy se zvlášť připravuje zelenina na másle, vaří rybí hlavy a ještě vnitřnosti a pak se to ladí, vyžaduje silné nervy.

„To je dobrota!“ rozplývá se manžel a moje máma si neodpustí dodat: „To já jsem ji to naučila!“ Pak si dáme dárky a je nám přesně tak, jak nám má být.

Jenže ti moji kluci a moje dvě vnoučátka mi u stromečku chybí. Jedna parta přijde den na to a druhá další – a očekávají, že si Štědrý večer zopakujeme. Se vším všudy: A pozor! Kapr musí být čerstvě připravený, salát taky, žádné zbytky se netolerují! Prostě luxus jak má být. Takže já celé tři sváteční dny vařím a připravuji tři štědrovečerní večeře. Nebaví mě to a ze svátků nemám skoro nic.

Lada (50): Konec nudné rutiny. Jsem odhodlaná naučit se lyžovat a vytřít bývalému zrak

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].