Lada skoncovala s minulostí a po rozvodu hledá nové „já" a s ním spojené výzvy. Díky novému partnerovi se chce učit lyžovat, exmanžel se jí směje a tvrdí, že je zoufalá.
Celý život jsem se sportům spíš vyhýbala a lyže jsem znala jen z televize. Ale nový partner mě přesvědčil, abych to zkusila. A tak vyrážím na svou první lyžovačku. S respektem, ale i touhou překonat samu sebe a vytřít bývalému zrak.
Sport jsem považovala za nepřítele
Když mi bylo čtyřicet, řekla bych si, že moje „lyžařská kariéra“ je definitivně u konce. Vždyť jsem nebyla sportovní typ, nikdy mě nebavily zimní radovánky. Můj bývalý manžel byl spíš domácí typ. Ten, co místo pohybu volil gauč s dobrou knihou nebo u filmu, jako pravý intelektuál. A tím to skončilo. Zas tak mi to nevadilo. Co se týče lyžování, měla jsem jen vtipné vzpomínky ze školního lyžařského výcviku. Tam jsem se učila zcela jiným věcem než slalomu. Naše děti se naučily lyžovat s kamarády a na kurzech. Špatné svědomí jsem neměla.
Ale teď, když mi je padesát, všechno je jinak. Po letech klidu, zaběhlého rytmu a spousty rutiny přišel Lukáš. Nový partner a vášnivý sportovec. Taky milovník hor, adrenalinu a zimních výletů. Člověk, který mi s úsměvem navrhl: „Pojď, zkusíme lyže.“ A já si řekla: proč ne. Strach byl na místě, ale taky zvědavost. Padesát a lyže?
Co když padnu, poraním se nebo se budu cítit trapně mezi zkušenými sjezdaři? Je v tom obava — ale i něco jiného. Něco, co mě vtáhlo. Zamilovanost hraje asi největší roli. Touha zkusit něco nového mě omlazuje, cítím se plná energie. Chtěla bych poznat ten pocit kouzla zimních sjezdovek, chvění v kolenou, omrzliny na tváři a výhled na zasněžené kopce s grogem v ruce.
Proč to chci podstoupit
Kamarádka se divila, proč riskuji a dělám něco jen pro nového muže. Jenže to není tak, že bych se přemáhala, abych udělala na partnera dojem. Občas stojí za to udělat krok mimo komfortní zónu. Myslím, že právě teď se zkušenostmi a vědomím, kdo jsem — můžu být přirozená, na nic si nehrát. Žijeme jednou, být celý život opatrná a nepoznat na vlastní kůži sílu endorfinů, to je podle mě zásadní chyba. Bývalý, s nímž jsem v kontaktu, se mi vysmál a okamžitě jsem pocítila pochyby.
„Ty si akorát zlomíš nohu nebo někoho ohrozíš. V tvém věku ženské začnou bláznit, kam se hrabe pověstná chlapská druhá míza,“ smál se. Začala jsem se bát, opět jsem si přestala věřit. Ale pak mi došlo, že jsem taková byla vždycky a jen kvůli němu. Takže jsem se sebrala a koupila si drahé pěkné lyže. Bývalému na truc!
Když se něco nepovede, nevadí. Jde o pokus, o zážitek, o odvážnou volbu. O možnost překonat obavy a objevit v sobě novou část, o které jsem ani nevěděla, že existuje. V nejhorším se sama sobě zasměji a kdyby došlo i na tu sádru, užiji si ji a namaluji na ni barevná srdíčka. „Neboj, naučím tě i padat,“ ujišťuje mě Lukáš.
Co si od toho slibuji
Děti mi fandí, mají ze mě radost. Dcera mi půjčila perfektní helmu a prozradila fígle na svah. „Mami, hlavně jezdi pomalu a užívej si ten výhled.“ To dělám už teď. Užívám si každý den nového vztahu a nikam nespěchám, zbytečně se nepředvádím a jsem pokorná.
Je toho ještě tolik, co bych mohla zkusit a nikdy jsem neměla sílu ani prvotní impuls to udělat. Jsem vděčná za nového partnera, který je dobrodruh a dokáže mě dostat za mou komfortní zónu. Bývalý mě dokázal dostat leda do varu, když jsem po něm zvedala ze země špinavé ponožky.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].






