Eva (50): Někdo mi na zahrádce kradl kopr. Když jsem zjistila, kdo to je, nemohla jsem tomu uvěřit

znechucení
zděšení
překvapení
nesouhlas
Zdroj: Freepik

Paní Eva našla po rozvodu útočiště na své zahrádce. Největší radost měla z kopru, protože si z něj ráda připravovala omáčku podle receptu své babičky. Jednoho dne ke svému zděšení zjistila, že jí kopr někdo krade. 

Jana Jánská
Jana Jánská 01. 08. 2025 15:00

Vlastní zahrádka byla vždycky mým snem a když se mi ho konečně podařilo splnit, byla jsem nadšená. Konečně jsem mohla sázet zeleninu i květiny a trávit čas tím, co mě skutečně baví. Od té doby uplynulo už několik let a moje vášeň pro zahradničení stále trvá. Jenže nedávno se na mé zahradě začaly dít zvláštní věci...

Někdo kradl v mé zahradě

Vůni a chuť kopru miluju od dětství. Vždycky mi připomíná kuchyni mé babičky a její skvělou koprovou omáčku. Když ji dnes vařím, pokaždé si vzpomenu na babičku. Není divu, že právě kopr tvoří velkou část mé zahrady. Domácí je prostě domácí – žádné chemicky ošetřené náhražky ze supermarketu.

Jednoho dne jsem ale zjistila šokující věc. Přijela jsem na zahrádku rovnou z práce a pořádná dávka krásného kopru byla pryč. Netušila jsem, kdo by něco takového mohl udělat. Ptala jsem se sousedů, jestli si něčeho nevšimli. „Možná nějaké rošťácké děti?“ nadhodila moje sousedka odnaproti.

Ale kdepak,“ mávla jsem rukou. „Dnešní děti takové věci nezajímají.

A co když to udělaly jen z nudy?

Možná. Já fakt nevím,“ povzdechla jsem si.

Doufala jsem, že šlo jen o jednorázový výstřelek. Jenže situace se opakovala. A znovu. Nebyly to obrovské škody, ale přesto mě to štvalo. Bylo jasné, že mi někdo záměrně krade kopr.

Zažila jsem šok

Nemohla jsem být na zahrádce pořád, abych zloděje chytila při činu a to mě rozčilovalo čím dál víc. Vzala jsem starý mobil, co ležel v šuplíku „pro všechny případy“, a nechala ho přes noc zapnutý s nahráváním. Jenže to nevyšlo – telefon se převrhl a baterie se vybila.

Přemýšlela jsem, co dál, až mě napadlo něco lepšího. Přes internet jsem si objednala malou kameru a připevnila ji na strom tak, aby mířila přímo na záhon s koprem. Chtěla jsem konečně zjistit, kdo za tím vším stojí. Nejdřív se nic nedělo. Ale pár dní po instalaci jsem pachatele konečně spatřila.

S bušícím srdcem jsem sledovala záznam. V zahradě se objevil vysoký, štíhlý muž v pláštěnce s kapucí staženou přes hlavu. Pak se otočil a podíval se přímo do kamery. Ztuhla jsem. Kopr mi kradl můj bývalý manžel. Říct, že jsem byla v šoku, je slabé slovo. Záznam jsem si pustila snad dvacetkrát, než jsem tomu opravdu uvěřila.

Dodnes si pamatuju, jak se posmíval mému nápadu koupit si zahrádku – podle něj bylo hrabání se v hlíně směšné a jenom to stálo peníze. Cokoliv, co mě bavilo, považoval za hloupost. Opustil mě kvůli mladší ženské, což byla strašná potupa. Od rozvodu jsem s nikým nechodila. Myslím, že už nikdy nebudu důvěřovat žádnému chlapovi. Ale zpátky k tomu zloději kopru – rozhodla jsem se, že to tak nenechám...

Přistihla jsem zloděje

V práci jsem si vzala pár dní volna a přestěhovala jsem se do zahradního domku. Hned druhý den se objevil. Byl si zřejmě jistý, že mu to zase projde. „Dlouho jsme se neviděli,“ řekla jsem nahlas, když se skláněl ke kopru.

Zbledl. Vypadalo to, že každou chvíli omdlí. Evo, já...“ začal, ale víc ze sebe nedostal.

Proč mi kradeš kopr?“ zeptala jsem se a odpověď mě fakt zajímala.

Ach jo,“ vydechl. „Doslechl jsem se, že se hodně věnuješ zahrádce. Nevím proč, ale najednou jsem ji chtěl vidět. Když jsem ucítil vůni kopru, hned jsem si vzpomněl na tu tvoji omáčku. A pak už to šlo nějak samo...

Uvědomuješ si, že bych to mohla nahlásit na policii?

Přikývl. „Omlouvám se...

Nabídla jsem mu kávu z termosky. Od rozvodu se dost změnil – vypadal ztrhaně. Řekl mi, že mladá přítelkyně ho odkopla. Zajímaly ji jen peníze a, když mu vyčistila konto, rychle zmizela. Teď pracoval jako noční hlídač a přivydělával si malováním bytů. Překvapilo mě to, vždyť kdysi brblal, že v kanceláři musí sedět celý den, a doma se nehnul z gauče. Bylo mi ho trochu líto. „Nenahlásím to. Ale konec se zlodějinou. Podělím se s tebou o zeleninu, ale na oplátku mi budeš sekat trávník...

Platí,“ řekl s úlevou.

Přestože jsem mu odpustila, vím, že bych se k němu nikdy nevrátila. Nedokážu věřit někomu, kdo mě zradil. Už ho nemiluju. Maximálně z nás budou parťáci ze zahrádky...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Muzikant Ondřej Hejma zavzpomínal po 20 letech na SuperStar: Bylo to strašný, nemohl jsem vkročit do tramvaje

Muzikant Ondřej Hejma zavzpomínal po 20 letech na SuperStar: Bylo to strašný, nemohl jsem vkročit do tramvaje

Související články

Další články