Dorota (36): Exmanžel se na nás vykašlal. Ráda bych mu do očí řekla, že jeho děti nemají z čeho žít

Můj život chutná jako levná káva, kterou každé ráno piju opřená o kuchyňskou linku. Jedno dítě hledá ponožky, druhé brečí, protože má v misce příliš rozmočené lupínky. Mám přesně devět minut na to, abych je dostala z domu, a čtyři navíc, abych stihla autobus. Když se zpozdím, šéfová se na mě zase podívá tím pohledem, který říká: „Na tvoje místo čekají další...“

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (45): Půjčila jsem exmanželovi peníze. To, co s nimi udělal, mě naprosto šokovalo

Chybí nám peníze

Plánování týdenního rozpočtu připomíná skládačku, ze které někdo ukradl pár dílků – snažím se, přemýšlím, ale pořád něco chybí. Večer uklízím školu, do které chodí moje děti. Je to zvláštní, jak maminky jejich spolužáků dělají, že mě nevidí, když mě potkají na chodbě s mopem.

Nemám ráda, když musím znovu mluvit o rozvodu, ale možná je to svým způsobem úleva. Můj bývalý manžel Filip byl přátelský a vtipný chlap. Když jsem byl těhotná a v noci jsem nemohla spát, byl se mnou vzhůru a držel mě za ruku. „Zvládneme to, spolu...“ říkal mi.

Po narození druhého dítěte si ke mně sedl na gauč a řekl: „Začneme od nuly. Najdu si lepší práci. Postavíme se na nohy.“

A pak přestal chodit domů. Přestal volat. Přestal posílat peníze. Zmizel. Nechal mě samotnou s dětmi. Exekutor se snažil, aby z něj něco dostal, ale bylo to marné. „Oficiálně nemá žádný příjem. Všechno je napsané na jeho partnerku. Jsme bezmocní...“ řekl mi, když jsem byla v jeho kanceláři naposledy.

Na pomstu nemám sílu. Ale někdy, když se večer vracím z práce a dívám se z tramvaje na ulice plné lidí, představuju si, že Filipa potkám – a řeknu mu do očí, že jeho děti nemají z čeho žít...

Mohlo by Vás zajímat:

Darja (32): Můj exmanžel utekl do Thajska. Vrátil se vyhublý, s exotickou ženou a nevlastním synem

Žijeme v chudobě

„Mami, budu moct chodit na angličtinu?“ zeptala se mě jednoho večera dcera. Seděla na koberci a počítala drobné z pokladničky. Dívala jsem se na ni a nevěděla, co říct. Vždyť to není její vina, že si Filip myslí, že „začít od nuly“ znamená všechno opustit.

Naději jsem upínala k doporučenému dopisu, který mi přišel z exekutorského úřadu. Ještě jsem ho neotevřela, chtěla jsem počkat, až budou děti spát. Ale už jsem to nemohla vydržet. Co když se něco změnilo? Možná našli důkaz, že Filip někde pracuje a získají pro nás nějaké peníze...

Zavřela jsem se v koupelně a sedla jsem si na vanu. Pomalu jsem rozlepila obálku. Musela jsem to přečíst dvakrát, než mi to došlo, že exekuci nelze zahájit. Zbytek se mi rozmazal před očima.

Držela jsem ten papír – bezcennější než toaleťák – a připadala jsem si jako hlupačka, která naivně věřila, že se systém někdy postaví na její stranu. Jak je to možné? Vždyť Filip má kde bydlet, jezdí autem, není možné, že nemá žádné peníze. Zavřela jsem oči a tiše, aby mě neslyšely děti, jsem brečela...

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (42): Exmanžel nesnášel dovolené u moře a nejrůznější sporty. S novou ženu ale vše nadšeně zvládá a já jsem v šoku

Byla jsem na pokraji sil

V pondělí jsem při vyzvedávání starší dcery prohodila pár slov s její učitelkou. Mile se usmívala, ale bylo vidět, že chce něco říct. „Zuzka se moc snaží, ale mám pocit, že ji něco trápí,“ pronesla opatrně.

Jen jsem přikývla. Nechtěla jsem nic vysvětlovat. Věděla jsem, že Zuzka vnímá všechno, to, že nemáme dost peněz na jídlo, i to, že jí tatínek nevolá.

Večer, když jsem myla nádobí, ke mně potichu přišla. „Mami, on už nás táta nemá rád?“ zeptala se.

Zastavila jsem vodu. Sedla jsem si na stoličku. „Nevím, zlatíčko. Možná už jen neví, jak být s námi...“

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (42): Exmanžel mi posílá štědré alimenty na syna, nesmím z nich mít ale užitek. Proto mu odmítl koupit počítač

Nedokázala jsem mlčet

Jednou jsem z práce odešla trochu dřív. Chtěla jsem konečně vyřídit cosi na úřadě, ale dosud jsem na to neměla čas. Jenže osud měl zřejmě jiný plán. Když jsem na semaforu čekala na zelenou, uviděla jsem Filipa. Usmíval se, na sobě měl elegantní kabát, v ruce tašku s nákupem. Vedle něj šla žena – vysoká, upravená a usměvavá. Drželi se za ruce.

Zapomněla jsem na úřad, zamířila jsem k Filipovi. Zastavila jsem se dva metry před ním. Když mě poznal, úsměv mu zmizel z tváře. „Doroto...“ začal.

„Ahoj,“ řekla jsem potichu a podívala jsem se mu do očí.

Jeho partnerka mě zvědavě pozorovala.

„Filipe,“ řekla jsem pomalu a klidně. „Každý den dřu, aby naše děti měly co jíst. Ale nevím, co mám dělat, když se zeptají, proč je jejich táta nemá rád...“

Udělal krok ke mně, ale ustoupila jsem. „Jak se ti s tím žije... a spí?“ zeptala jsem se.

Nastalo ticho. Dívala jsem se, jak se vyhýbá mému pohledu. Partnerka ho vzala za ruku. Neodporoval. Otočil se a beze slova odešel. Ještě chvíli jsem tam stála. Necítila jsem vítězství. Ale necítila jsem se ani slabá. Dostala jsem ze sebe něco, co mě trápilo už dlouho...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vivien (32): Syn se mě neustále ptá na tátu. Nemám to srdce mu říct, že ho vyškrtl ze svého života kvůli nové přítelkyni

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].