Facebook
Instagram
Lydie si před časem uřízla pořádnou ostudu. Nevěděla, jaký dárek připravit pro svou tchyni. A tak na poslední chvíli sáhla po prostírání, které kdysi od někoho dostala, ale nikdy nepoužila...
Mám vlastně štěstí, neboť moje tchyně Pavla (60) je fajn ženská. Známe se přes deset let a vždy jsme spolu výborně vycházely. A tchán Hugo (61) je taky v pohodě. Když jsme si kdysi s manželem zařizovali náš byt, spoustu věcí nám sehnal. Jedinou komplikaci v našem vztahu jsem na jaře vyrobila já...
Tchyně měla narozeniny
Když se blížily Pavliny šedesátiny, celá rodina začala plánovat, jaké dárky jí dáme. Nebylo to tak jednoduché, protože ona si už splnila všechny cestovatelské sny, domek si zařídila podle sebe, takže jsme neměli moc prostoru na manévrování.
Byla jsem z toho nesvá několik týdnů. Probírala jsem s manželem, co by bylo vhodné pro jeho maminku, ale moc mi nepomohl. Obvykle jen pronesl, že se nemám trápit. Pavla je prý spokojená s tím, co má. Důležitější je pro ni rodina a to, že jsme zdraví a občas k ní zajdeme na návštěvu.
Ale mně to nestačilo. Zoufale jsem prohlížena všechny možné weby, koukala na doporučené dárky pro tchyně a běhala po obchodech. Jenže nic mi nepadlo do oka. Když jsem byla v jednom krámě s domácími potřebami asi hodinu, prodavačky už divně koukaly. A tak jsem zklamaně odešla domů...
Chtěla jsem tchyni dát něco hezkého
Každý den jsem si říkala, že na něco přijdu, že se objeví něco vhodného pro Pavlu. A pak tady najednou byl den D. Můj manžel koupil mamince pár slunečnic, má je totiž moc ráda. A já? Já neměla nic. Manžel mě čekal v autě a já zatím pobíhala po bytě jako šílená a koukala jsem, jestli něco nenajdu.
Když si na to dnes vzpomenu, zastydím se. Ale prostě jsem to nezvládla. A jak jsem vyhazovala věci ze skříně, našla jsem balíček provázaný stuhou. Rychle jsem ho otevřela a vykouklo na mě docela hezké prostírání. Matně jsem si pamatovala, že je tam i ubrus, který se mi líbil, ale nikdy jsem se nedostala k tomu, abych ho použila.
Konečně jsem byla spokojená. To by se Pavle mohlo líbit. Když mě manžel viděl nastupovat do auta s úsměvem, podivil se. "Ty pro mámu něco máš?" zeptal se. "To si piš," odpověděla jsem spokojeně. Přikývl a vyrazili jsme.
Bylo mi trapně jako nikdy v životě
U Pavly byla spousta lidí. Všichni za ní chodili, gratulovali jí a líbali. Všimla jsem si, že ne každý má dárek. Můj manžel asi měl pravdu, pro Pavlu opravdu byly důležitější jiné věci. Nicméně já už pro ni měla balíček. A když jsem jí ho odevzdala, spadl mi kámen ze srdce.
Pak přišlo rozbalování. Pavla se dostala i k mému dárečku a řekla, že to prostírání se jí bude hodit na chalupu. Spokojeně jsem šťouchla do manžela. Jenže pak se ke mně přitočil tchán a s jiskrou v oku mi řekl, že to prostírání zná. "Hele, Lydko, nedostali jste ho náhodou, když jste se zařizovali?" zeptal se tiše a mrkl na mě. V tu ránu mi došlo, od koho jsem měla ten balíček. Zrudla jsem a odběhla pryč. Bylo mi do pláče, tak jsem se zavřela v koupelně.
Po chvíli mě vyrušilo klepání. "Lydko, jsi v pořádku?" pronesla Pavla. Neodpovídala jsem. "Hele, já se nezlobím. Jsem radši, když se věci využijí. Pak mají dárky smysl. A já to prostírání hned o víkendu odvezu na chalupu," dodala. A protože tam stála a čekala, dokud nevyjdu, přestala jsem trucovat. Když jsem viděla Pavlinu upřímnou tvář a úsměv, musela jsem se taky začít smát. No a tak máme jednu hezkou rodinnou historku a Pavla nové prostírání na chalupě. Používá ho moc ráda.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
