Jana (42): Zemřela mi tchyně a já odmítám jít na pohřeb. Chovala se ke mně hrozně

S tchyní jsem nevycházela prakticky od začátku. Nikdy jsem podle ní nebyla pro jejího mladšího syna dost dobrá a dávala mi to najevo. Dokud šlo o jedovaté poznámky nebo kritiku toho, jak vedu domácnost a vychováváme děti, snažila jsem se to přecházet.

Postupně ale začala dělat věci, které už podle mě nešlo omluvit tím, že má složitou povahu. Posledních pět let jsme se proto téměř nestýkaly. Manžel za ní s dětmi občas zašel sám, ale já se držela stranou. Minulý týden tchyně po krátké nemoci zemřela. Manžel automaticky počítá s tím, že na pohřeb půjdu. Já tam ale nechci.

Klára (32): Tchyně zkritizovala všechno, co jsem uvařila. Rodinný oběd pak skončil pořádnou hádkou

Posílala anonymy do mé práce

Před několika lety začaly do firmy, kde pracuji, chodit anonymní e-maily. Pisatel tvrdil, že v pracovní době vyřizuji soukromé záležitosti, zneužívám firemní věci, a dokonce naznačoval, že jsem udělala jakýsi účetní podvod. Nic z toho nebyla pravda, přesto to zaměstnavatel musel řešit. Bylo mi strašně trapně.

Nakonec jsem zjistila, že za anonymy stojí tchyně. Nejdřív všechno popírala, pak přiznala, že chtěla, aby se ukázalo, jaká opravdu jsem. Nebyla to přitom jediná podobná věc. Jednou manželovi namluvila, že mě vídá s cizím mužem, jindy zavolala mojí mámě a vyprávěla jí, že se nestarám o děti a muž proto uvažuje o rozvodu. Tehdy jsem řekla dost!

Julie (32): I o mých narozeninách musela být tchyně zlomyslná. Dárek od ní pohřbil veškeré naděje na dobré vztahy

Ani vlastní syn s ní nevycházel

S tchyní nevycházel od puberty ani můj manžel. Celý život výrazně stranila jeho staršímu bratrovi. Jemu pomáhala s bydlením, hlídala děti a odpouštěla věci, za které by mého muže vydědila. „Vždycky jsem byl ten druhý, už to neřeším. Postarám se o nás i sebe i bez její pomoci,“ řekl mi mnohokrát. Poslední roky za ní chodil výhradně z povinnosti, děti vyloženě přemlouval, nechtěly k babičce, neměly rády, že o mně mluví nehezky.

Přesto má můj hodný muž v otázce pohřbu jasno. „Je to moje máma. Samozřejmě tam půjdu,“ řekl. Tomu naprosto rozumím. Pak ale dodal: „A čekám, že půjdeš se mnou.“ Když jsem mu odpověděla, že nechci předstírat smutek nad člověkem, který se mě několikrát snažil docela brutálně poškodit, naštval se. „Vždyť tam nemusíš brečet. Půjdeš tam kvůli mně,“ řekl.

Gábina (30): Manžel mě před tchyní nebránil a ještě jí vyzradil mé největší tajemství. Naše důvěra je v troskách

Kvůli manželovi váhám

Právě tím mě dostal. Kdyby šlo jen o tchyni, nemám co řešit. Nechci se s ní usmiřovat ani symbolicky. Proč bych to dělala? Neměla mě ráda, škodila mi a tím i mým dětem a mé rodině. Smrt podle mě automaticky nevymaže všechno, co člověk za života udělal.

Jenže na pohřbu nebude potřebovat podporu tchyně, ale můj muž. A přestože s ní měl komplikovaný vztah, její smrt ho zasáhla víc, než sám čekal. Možná i proto, že byly jejich vztahy tak napjaté, neurovnané. Dokonce mi řekl něco, co znělo jako z úst jeho mámy – což jsem mu pochopitelně neřekla. „Jestli tam nepůjdeš, budu si to pamatovat,“ sdělil mi. Vůbec nevím, co je správně. Nechci svého muže nechat v těžké chvíli samotného. Zároveň se mi příčí stát u rakve ženy, která mi vědomě ubližovala, a dělat, že její smrt všechno změnila.

Jana (32): Tchyně mi u oběda chtěla zničit manželství. Obvinila mě z nevěry s bývalým, aniž by tušila, co jsme spolu řešili

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].